Necronomicon

Poviedkový film, ktorý má na svedomí ortodoxne hororový režisér Brian Yuzna, spracúva tri bizarné príbehy, napísané Yuznovým obľúbencom H. P. Lovecraftom. Yuznovi sa podarilo zostaviť dosť nevšednú režisérsku squadru, v ktorej sú jeho "spoluhráčmi" Francúz Christophe Gans, v súčasnosti známy najmä vďaka Silent Hillu a Japonec Shusuke Kaneko, ktorý má mimo iného na konte aj zopár kaiju filmov. Gans svoj príbeh zvládol celkom dobre, po jeho pozretí sa nemôžem zbaviť pocitu, že tvorcovia Pirátov z Karibiku sa pri profilovaní postavy chobotničiarskeho kapitána Davyho Jonesa trochu inšpirovali práve Necronomiconom. Kaneko svojou adaptáciou dosiahol kvalít vydarenejšej epizódy seriálu Verte - neverte a posledná, splatterovo ladená poviedka, režírovaná Yuznom je najlepšia zo všetkých troch. Celkovo možno Necronomicon považovať za nadpriemernú poviedkovú hororovú snímku. (27.05.2010)

Solídna lovecraftovka, ktorá ale už vo svojej dobe musela zrejme pôsobiť ako reminiscencia osemdesiatok. V dobe už rozbehnutých počítačových trikov ide skôr o retro a asi by bolo lepšie, ak by v osemdesiatkách aj vznikla. Každopádne poviedky sú veľmi rozdielne, násilie v nich explicitné a atmosféra hutná. Niečo ale tomu chýba a ak tento film náhodou milujete, asi ho považujete čiastočne aj za guilty pleasure. Poteší dramaturgia; orámovanie poviedok návštevou Lovercrafta v tajomnej knižnici a zároveň príbehov v príbehoch z už čítaných kníh. Ak by som mal k snímke nostalgický vzťah a nevidel ju prvýkrát až v neskoršom veku, určite by som dával vyššie hodnotenie. 70% (06.10.2022)

Fantazie H.P. Lovecrafta se ve správných rukou může proměnit v dokonalou filmovou hrůzu a za mě patří tenhle povídkový příspěvek k tomu nejlepšímu, co se zatím v bohaté filmografii jeho zpracovaných námětů vylíhlo. Tři povídky, které spojuje nosný příběh se samotným Lovecraftem. První nabídne bez pochyb nejlepší strašidelný příběh s báječně vlhce zatuchlou atmosférou, kde jsem si hned vybavil Carpenterovu Mlhu. Druhý se vydává úplně jinou cestou k ďábelským experimentům a šíleným vědcům a jsou z něj cítit perverzní východní přísliby. Ve své podstatě nezklamal, byť jej považuji za nejslabší článek řetězu. Závěrečný Yuznův výbuch nefalšované a nijak nezjemněné krutosti a beznaděje korunované gore festivalem se mi pak jako pořád víkendovému hororovému fanouškovi líbil asi nejvíc. Plním čtyři a půl pohárku slizu, krve a dalších neidentifikovatelných tělních a jiných tekutin. (29.03.2021)

Necronomicon se veze v inspiraci Re-animátorem a From Beyond - tedy snaha přesunout děj do současnosti a předlohu rozvinout. Na efektech a prostředí je znát, že autoři měli ucházející rozpočet, škoda jen, že nikdo z nich není Stuart Gordon. Jednotlivé povídky, režírované každá jiným režisérem, se liší - první povídka Christophera Ganse je vizuálně stylová a připadá mi asi nejvěrnější původnímu duchu povídek, druhá adaptace je něco jako hororová detektivka ve stylu Tales from the Crypt a třetí je obvyklý Yuznův masakr bez nějakého hlubšího zážitku. I přes určité rozpaky je Necronomicon sympatický počin, přestože na první ligu adaptací Lovecrafta díky béčkovosti některých momentů nebo vlastně celé třetí povídky nemá. (05.02.2015)

Nejvíce Lovecraftovská mi přišla povídka o starém domě a oživování mrtvol, na druhou stranu nejzábavnější bylo gore v poslední povídce a jedinou, kterou jsem vyloženě mohla připojit k něčemu už přečtenému byla povídka o chladném vzduchu. Přesto to byla zábava. Jen byla škoda velkého nedostatku Cthulhu. Jeffrey Combs je ovšem opět excelentní. (19.04.2011)