Necronomicon

Nic od H.P. Lovecrafta jsem nečetl, ale samozřejmě jsem četl knihy od jeho obdivovatelů a následovníků a totéž platí i o filmech. Ať už vědomě, nebo ne, všichni jsme jistě viděli něco, co bylo jeho monstry inspirováno. Nakonec...co udělal H:G. Wells pro sci-fi, udělal H.P. Lovecraft pro horor. Takže tento povídkový film, můžu soudit pouze z pohledu diváka, nikoliv znalce, nebo fanouška Cthulhu potvor-universa. Tři příběhy. První je dějově patetická sračka, u které jsem nechápal, co vede postavy k jejich činům. A to včetně potvor. Atmosféra a gore výjevy...nic víc. Druhá povídka už byla lepší, byť tedy přidvídatelná jako blázen...to je nejspíš daň za to, že námět vznikl v době, kdy byli lidi méně otrlí a hlavně neměli srovnání. Tady jsou ty hnusoscény opravdu vydařené a má to jakýsi perverzní smrádek. Poslední část je...intenzivní a v závěru drsná tak, že by omdlel i Tarantino. Občas je to trochu pomatené, ale splňuje to všechna kritéria béčkového vykošťováku, kde je postava tak v prdeli, že ani divák místy neví, která bije. Příběhy jsou zarámované do minipříběhu, jak se snaží spisovatel získat látku pro svou knihu...tam je to taky docela divočina s jednou nechutnou scénou. Tento typ filmů není můj šálek kávy, ale respektuju to jako žánrovou odnož, ve které může vzniknout něco opravdu výjimečného, pokud se toho chopí kvalitní scénárista a trochu tu primitivní zápletku obepíše. (11.05.2020)

Hororový triptych svázaný nejen Briyanem Yuznou, ale i hororovým velikánem H. P. Lovecraftem. Yuzna si ke svému dílku, ve kterém Jeffrey Combs, představitel H. P. Lovecrafta, otevírá tajemný necronomicon, začíná psát a tím tvoří pojítko mezi třemi příběhy, přizval další dva režiséry, kteří pojali jednotlivé povídky po svém. První příběh v režii Christopha Ganse přivádí diváka do tajemného domu na pobřeží moře, kde tvůrce za pomoci necronomiconu nechává ožívat mrtvé. Povídka disponuje parádní atmosférou, uvěřitelnými herci a zdařilými maskami. Druhý příběh v podání japonského režiséra Kaneka přivádí diváka, ve společnosti mladého reportéra, do domu, kde není problém zastavit smrt, ale také ji nezvaným hostům přivodit. Prostřední povídka je z celého triptychu nejslabší, ale příběh je celkem poutavý a divák se dočká i špetky gore. Za posledním příběhem, který je kvalitativně srovnatelný s první povídkou, stojí samotný Brian Yuzna, který zde staví člověka proti krvežíznivému monstru. Yuznova část disponuje luxusní porcí gore, děsivým prostředím, povedenými hereckými výkony a dostatečně ujetými charaktery některých postav, které nádherně dokreslují pořádnou porci béčkové zábavy. Celé dílko působivé uceleně a Yuzna ještě v závěru divákovi předvede to, co mu jde nejlépe a završí tím velmi kvalitní podívanou, která si s přehledem zaslouží čtyři hvězdy. (28.03.2011)

Fanúšikov Lovecraftových diel určite zarmúti fakt, že jeho poviedky boli pre film Necronomicon len inšpiráciou - nie spracovaním. Ale ak ste už mali tú česť vidieť Call of Cthulhu a krátkometrážne matieriály (za príklad Hudba Ericha Zanna) vám jednoducho nestačia, určite neváhajte. Ako samostatné, béčkovo-televízne spracovanie však Necronomicon obstál vcelku solídne. Navyše proti hereckým výkonom nemôže byť žiadna výtka - čo je pri béčkovom výtvore veľmi ojedinelá záležitosť. __ Ako Lovecraftov veľký fanda som musel čo to viac spísať ZDE - http://csfdkofein.blog.cz/1010/necronomicon-1994. (10.10.2010)

Solídna lovecraftovka, ktorá ale už vo svojej dobe musela zrejme pôsobiť ako reminiscencia osemdesiatok. V dobe už rozbehnutých počítačových trikov ide skôr o retro a asi by bolo lepšie, ak by v osemdesiatkách aj vznikla. Každopádne poviedky sú veľmi rozdielne, násilie v nich explicitné a atmosféra hutná. Niečo ale tomu chýba a ak tento film náhodou milujete, asi ho považujete čiastočne aj za guilty pleasure. Poteší dramaturgia; orámovanie poviedok návštevou Lovercrafta v tajomnej knižnici a zároveň príbehov v príbehoch z už čítaných kníh. Ak by som mal k snímke nostalgický vzťah a nevidel ju prvýkrát až v neskoršom veku, určite by som dával vyššie hodnotenie. 70% (06.10.2022)

Necronomicon se veze v inspiraci Re-animátorem a From Beyond - tedy snaha přesunout děj do současnosti a předlohu rozvinout. Na efektech a prostředí je znát, že autoři měli ucházející rozpočet, škoda jen, že nikdo z nich není Stuart Gordon. Jednotlivé povídky, režírované každá jiným režisérem, se liší - první povídka Christophera Ganse je vizuálně stylová a připadá mi asi nejvěrnější původnímu duchu povídek, druhá adaptace je něco jako hororová detektivka ve stylu Tales from the Crypt a třetí je obvyklý Yuznův masakr bez nějakého hlubšího zážitku. I přes určité rozpaky je Necronomicon sympatický počin, přestože na první ligu adaptací Lovecrafta díky béčkovosti některých momentů nebo vlastně celé třetí povídky nemá. (05.02.2015)