Knoflíkáři

taky pridam jednu ze života,,,knoflíkáři to sice nejsou....ale i tak ........ M: ....prase jedno vodporný, ty čuně, ty zrůdo...furt bys akorát chlastal,,,nejses schopnej si posobe umejt jedinej blbej talíř, a chrápeš v čem přideš z hospody...ani se nehodlaš převlict,,,natož zout.. ---- X: panimámo ,mě už to fakt nebavi poslouchat porad dokola,,,, du to skoncovat...todle už se vopravdu neda .. ------ M: hele mladej!!!...kam si myslis ze s tema žiletkama des...vem si to pekne před barak....to si mysliš že tu po tobe eště budu vytírat neboco?!! (23.01.2008)

Opravdu hodně zvláštní „sbírka“ povídek, které toho mají společného mnohem více, nežli by se na první pohled mohlo zdát. Pěkně to do sebe nakonec zapadlo, takže Zelenku musím pochválit. Je sice pravda, že ze začátku je to trošku slabší, ale alespoň už vím, odkdy začali v Japonsku sprostě nadávat a zároveň i chválit blbé počasí. Jo takový sex v taxíku nemusí být špatný – rozhodně lepší než proletět předním sklem. Každopádně nejvíc jsem se pobavil u dvojice Hrušínský ml. a Holubová – Já to vážně „Neřešil“ – opravdu pěkná pitomina, ale pobavila. Určitě mnohem víc, než zubní protéza v prdeli. Jinak Kodet a jeho modýlek letadla – no klasa. Ta poslední mě už tolik nebavila, ale jako celek se mi to líbilo. Zvláště za „chlustanec“ na 8 dám nadprůměrné hodnocení.70% (28.01.2015)

Film, který na mě v pubertě udělal ohromný dojem. Každá z povídek je sama o sobě malý klenot (ta poslední je bohužel nejhorší), ale postupně se začnou skládat v ďábelsky promyšlený celek. Knoflíkáři jsou zkrátka Zelenkovo Pulp Fiction, včetně toho, že celek dává dohromady víc než soubor částí. Navíc je tenhle film skutečně tím, čím se čeští režiséři donekonečna zaklínají - fungující hořkou komedií. Příjemná ozvěna toho nejepšího ze zlatých šedesátých. (10.12.2003)

Příbuzní Samotáři nebo Zelenkovy mystifikační dokumenty se mi sice líbily víc, ale do seznamu nejoriginalejších českých filmů bych Knoflíkaře zařadil bez problému.  Petr Zelenka stvořil unikátní sestavu povídek se silnou atmosférou doby a devadesátkového večera (ta z toho tříští!!! Přímo puntíčkařské, i když samozřejmě nezaměrně),  obdařil ji typickými absurdními nápady, které jsem opět musel obdivovat. Překvapí už jenom odvážný inveční černobilý začátek s Japonci, druhá povídka s taxikářem je zase výborně propletená a vypointovaná.  Nejméně mi sedla třetí povídka, přišla mi moc morbidní, tam pobavila hlavně písnička pacienta zhrouceného z rozchodu (říkal jsem si, že jsem ho musel už někde vidět - a ono Marek Najbrt!.) Naopak nejvíce se mi líbila čtvrtá povídka - setkání dvou mužů s jedinečnými úchylkami.) Pan Kodet dokázal  krásně dělat letadlo, zasloužený Český lev. Také je zajímavý spojující motiv atomové bomby. (16.08.2023)

Knoflíkáře vnímám jako velmi osobité filozofické filmové dílo. Nelze si nepovšimnout inspirace Petra Zelenky, která se snaží navázat na způsob práce těch nejoriginálnějších filmových tvůrců. Je to chytré, odvážné a podnětné při odhalování myšlenek o životě, hodnotách, společenské zodpovědnosti a osobním štěstí. Sarkastická nadsázka rozprostřela svůj tmavý plášť se zlatou výšivkou satiry, absurdity všedního dne, důvtipné provázanosti i důležitým faktorem náhody. Tato náhoda není nahodilá a náhodná, ale je sjednocená a splývá se souborem jedinců v pevný svazek života a přežívání. Tím se můžeme dostat až k vesmírným energetickým vlnám. Zelenkovo hloubavé zamyšlení přináší pestrobarevnou mozaiku způsobů a charakterů, moudrost a znepokojivé chvění důsledků lidské destrukce, pokrytectví a upřímnosti. Výrazným prvkem je ironie v jízlivé i láskyplné podobě. Spojovacím článkem šesti příběhů je filozofická debata o životě mezi moderátorem Rádia 1 (Pavel Zajíček) a jeho hostem (Jan Haubert), literátem a zpěvákem Visacího Zámku. Pojítkem je také postava důvěřivého, přátelského a ochotného taxikáře (zajímavý František Černý) se svéráznou hrou na změnu identity. V Taxikářovi s tématem partnerství, nevěry a sexuální úchylky zaujme náročná žena (dobrá Michaela Pavlátová), správný stimul vyžadující milenec (Jan Čechtický) a běsem žárlivosti posedlý manžel (zajímavý Pavel Lagner). V sarkastických Civilizačních návycích hraje první housle pokrytecký psycholog (skvělý Vladimír Dlouhý). Problémy neřeší, ale potlačuje za pomocí rituálů a podlehnutí povrchnosti. Kromě něj pobaví jeho na běžný život rezignující pacient (velmi zajímavý Marek Najbrt) a zaujme tragikomická milenecká dvojice (David Černý a Olga Dabrowská) na počátku harmonického soužití. V dekadentní Poslední slušné generaci je nejsilnější zbraní hostitel (vynikající Jiří Kodet) v rozkoši simulované destrukce. Pozadu nezůstává ani stydlivý Tverp Jiří (velmi dobrý Bořivoj Navrátil), jeho obezřetná manželka Marta (příjemná Alena Procházková) a nespokojená hostitelka (zajímavá Inka Brendlová). Pitomci jsou rozkošnou satirou běžnosti s prázdnotou. On (dobrý Rudolf Hrušínský ml.) a ona (velmi dobrá Eva Holubová) rozehrávají jednu z podob partnerských vášnivých hovorů o ničem ve standardu s úsměvným vypořádáním se s vlastní omezeností. Ducha amerického pilota a Štěstí z Kokury spojuje jeden z nejhrůznějších a nejzásadnějších lidských činů moderní doby a postava pilota (pozoruhodný Richard Toth) v bezradnosti a tíži osobní zodpovědnosti v hlasu svědomí. Ještě se musí zmínit druhý pilot zastrašujícího nákladu (David Charap). A tři Japonci (Motohiro Hosoya, Seisuke Tsukahara a Junzo Inokuchi ve zdvořilé rozepři absence slovní vulgarity. Je to pozoruhodné dílo, kterým Petr Zelenka naplno pronikl do širšího podvědomí a naznačil i jiné filmařské možnosti k často bezzubému spotřebnímu stylu. A Česko má originálního filmaře i v současnosti. (04.12.2016)