Režie:
Petr ZelenkaScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Miro GáborHrají:
Pavel Zajíček, František Černý, Michaela Pavlátová, Jan Čechtický, Zuzana Bydžovská, Petr Zelenka, Vladimír Dlouhý, David Černý, Marek Najbrt (více)Obsahy(1)
Je to film sestávající ze šesti povídek, které většinou černě humornou, ironickou, mnohdy i trpce hořkou formou vyprávějí o jednom dávném prokletí, lidské nevěře, podivných úchylkách, nečekaném zázraku i pokryteckém odpuštění. Mají svou vlastní vypointovanou stavbu, specifickou atmosféru i způsob zpracování, a přesto jedna druhé předává motivy vzájemně spolu komunikující a pozorující tytéž věci z různých úhlů. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (406)
taky pridam jednu ze života,,,knoflíkáři to sice nejsou....ale i tak ........ M: ....prase jedno vodporný, ty čuně, ty zrůdo...furt bys akorát chlastal,,,nejses schopnej si posobe umejt jedinej blbej talíř, a chrápeš v čem přideš z hospody...ani se nehodlaš převlict,,,natož zout.. ---- X: panimámo ,mě už to fakt nebavi poslouchat porad dokola,,,, du to skoncovat...todle už se vopravdu neda .. ------ M: hele mladej!!!...kam si myslis ze s tema žiletkama des...vem si to pekne před barak....to si mysliš že tu po tobe eště budu vytírat neboco?!! ()
"Slyšela jsem, že japonština nemá nadávky." "Ne tak docela. Ale je pravda, že některé výrazy nemají." "Jaké třeba?" "Třeba ´kurva´." Nadprůměrná černá komedie, oslavující lidskou jedinečnost. Herci podávají brilantní výkony na malém prostoru, film se na české poměry zcela výjimečně nezabývá politikou a odehrává se v univerzální současnosti. Perla české kinematografie devadesátých let. ()
Od Knoflíkářů, kteří v sobě měli mísit prvky ironie a černého humoru, jsem si sliboval poněkud jiný, pravděpodobně lepší zážitek, kterého se mi dostalo snad jen v povídce Pitomci, protože zbylých pět příběhů mě nijak výrazně neoslovilo, i když se jednalo o neokoukané náměty. Humor pana Zelenky a jeho přátel mě v tomto případě minul velkým obloukem, což mě mrzí, když vezmu v potaz kultovní status filmu a množství pozitivních reakcí. Jednotlivé mikropříběhy na mě působily příliš bizarním dojmem - a sice v tom špatném slova smyslu. Jak už jsem říkal, dílčí náměty mě zaujaly, zdálo se mi však, že jejich zpracování bylo mdlé. Vedle toho mi přišlo propojení mezi jednotlivými povídkami příliš průhledné a tím pádem bez momentu překvapení. Podívám-li se někdy v budoucnu na Knoflíkáře znovu, možná změním názor. ()
Film, který na mě v pubertě udělal ohromný dojem. Každá z povídek je sama o sobě malý klenot (ta poslední je bohužel nejhorší), ale postupně se začnou skládat v ďábelsky promyšlený celek. Knoflíkáři jsou zkrátka Zelenkovo Pulp Fiction, včetně toho, že celek dává dohromady víc než soubor částí. Navíc je tenhle film skutečně tím, čím se čeští režiséři donekonečna zaklínají - fungující hořkou komedií. Příjemná ozvěna toho nejepšího ze zlatých šedesátých. ()
nostalgických -5* tento Zelenkův oceňovaný český povídkový film se stal už od počátku i mým oblíbeným a vážím si ho za skloubení různých originálních témat a jeho jemný absurdní humor. Je plný kultovních hlášek, které i já občas použiju :-[. K úspěchu určitě pomohlo i kvalitní herecké obsazení. Takže kdo neviděl, tak rozhodně doporučuji. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Galerie (12)
Photo © Centrum českého videa

Zajímavosti (20)
- Jiří Kodet (hostitel) ke své (spolu)práci řekl: "Nemám rád režiséry, kteří moc mluví a všechno předehrávají. Hned na začátku, ještě než stačil promluvit, jsem proto mladému Petru Zelenkovi řekl: 'Hlavně mě, prosím tě, moc nerežíruj, já si s tím nějak poradím.' On mě částečně poslechl, a i když jsem se zrovna dvakrát nedržel textu, tak mě nechal a snad se mu to vyplatilo." (NIRO)
- V povídce „Civilizační návyky“ zní „Koncert pro dva hoboje a smyčcový orchestr d moll“ od Antonia Vivaldiho. (sator)
- Scenárista a režisér Petr Zelenka v čase premiéry vzpomínal, že "první povídka - Štěstí z Kokury - vznikla v roce 1990 a psal jsem ji pro Angličany, kteří chtěli natočit povídkový film se silným protiamerickým akcentem. Potom si Kokuru chtěl vzít Igor Chaun do Velmi uvěřitelných příběhů, ale nakonec jsem si ji schoval pro sebe. Další povídky vznikaly postupem doby, jaksi mimoděk, jako 'odpad' vedle filmových scénářů, které jsem psal. (...) Když jsme byli loni v Americe u Grand Canyonu, volal jsem domů a máma mi říkala, že četla v novinách o udělení třímilionového grantu. Začali jsme slavit, Grand Canyon jsme přejmenovali na Grant Canyon, ale pak jsem se zase začal bát. Mňága měla rozpočet tři miliony se vším všudy, tady byly grantové tři miliony zhruba pětinou předpokládaného rozpočtu. Hned jsem si představoval, co by se za to dalo pořídit - třeba krásnej barák. Zodpovědnost za účelné utracení takové sumy mě svazovala." (NIRO)
Reklama