Knoflíkáři

nostalgických -5* tento Zelenkův oceňovaný český povídkový film se stal už od počátku i mým oblíbeným a vážím si ho za skloubení různých originálních témat a jeho jemný absurdní humor. Je plný kultovních hlášek, které i já občas použiju :-[. K úspěchu určitě pomohlo i kvalitní herecké obsazení. Takže kdo neviděl, tak rozhodně doporučuji. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (18.02.2018)

Knoflíkáře vnímám jako velmi osobité filozofické filmové dílo. Nelze si nepovšimnout inspirace Petra Zelenky, která se snaží navázat na způsob práce těch nejoriginálnějších filmových tvůrců. Je to chytré, odvážné a podnětné při odhalování myšlenek o životě, hodnotách, společenské zodpovědnosti a osobním štěstí. Sarkastická nadsázka rozprostřela svůj tmavý plášť se zlatou výšivkou satiry, absurdity všedního dne, důvtipné provázanosti i důležitým faktorem náhody. Tato náhoda není nahodilá a náhodná, ale je sjednocená a splývá se souborem jedinců v pevný svazek života a přežívání. Tím se můžeme dostat až k vesmírným energetickým vlnám. Zelenkovo hloubavé zamyšlení přináší pestrobarevnou mozaiku způsobů a charakterů, moudrost a znepokojivé chvění důsledků lidské destrukce, pokrytectví a upřímnosti. Výrazným prvkem je ironie v jízlivé i láskyplné podobě. Spojovacím článkem šesti příběhů je filozofická debata o životě mezi moderátorem Rádia 1 (Pavel Zajíček) a jeho hostem (Jan Haubert), literátem a zpěvákem Visacího Zámku. Pojítkem je také postava důvěřivého, přátelského a ochotného taxikáře (zajímavý František Černý) se svéráznou hrou na změnu identity. V Taxikářovi s tématem partnerství, nevěry a sexuální úchylky zaujme náročná žena (dobrá Michaela Pavlátová), správný stimul vyžadující milenec (Jan Čechtický) a běsem žárlivosti posedlý manžel (zajímavý Pavel Lagner). V sarkastických Civilizačních návycích hraje první housle pokrytecký psycholog (skvělý Vladimír Dlouhý). Problémy neřeší, ale potlačuje za pomocí rituálů a podlehnutí povrchnosti. Kromě něj pobaví jeho na běžný život rezignující pacient (velmi zajímavý Marek Najbrt) a zaujme tragikomická milenecká dvojice (David Černý a Olga Dabrowská) na počátku harmonického soužití. V dekadentní Poslední slušné generaci je nejsilnější zbraní hostitel (vynikající Jiří Kodet) v rozkoši simulované destrukce. Pozadu nezůstává ani stydlivý Tverp Jiří (velmi dobrý Bořivoj Navrátil), jeho obezřetná manželka Marta (příjemná Alena Procházková) a nespokojená hostitelka (zajímavá Inka Brendlová). Pitomci jsou rozkošnou satirou běžnosti s prázdnotou. On (dobrý Rudolf Hrušínský ml.) a ona (velmi dobrá Eva Holubová) rozehrávají jednu z podob partnerských vášnivých hovorů o ničem ve standardu s úsměvným vypořádáním se s vlastní omezeností. Ducha amerického pilota a Štěstí z Kokury spojuje jeden z nejhrůznějších a nejzásadnějších lidských činů moderní doby a postava pilota (pozoruhodný Richard Toth) v bezradnosti a tíži osobní zodpovědnosti v hlasu svědomí. Ještě se musí zmínit druhý pilot zastrašujícího nákladu (David Charap). A tři Japonci (Motohiro Hosoya, Seisuke Tsukahara a Junzo Inokuchi ve zdvořilé rozepři absence slovní vulgarity. Je to pozoruhodné dílo, kterým Petr Zelenka naplno pronikl do širšího podvědomí a naznačil i jiné filmařské možnosti k často bezzubému spotřebnímu stylu. A Česko má originálního filmaře i v současnosti. (04.12.2016)

O charaktere života vypovedá viac než obsah jednotlivých poviedok povaha samotného filmu. Snaživá rozprava o absurdnosti a nevypočítateľnosti života uložená v kolekcii šiestich ("palpfikšnovsky sa pretínajúcich) poviedok sa míňa svojmu účinku. Napriek zjavnému umu sa zo zhody náhod stáva vykonštruovanosť, humor nie vždy zatlačí tam, kde by mal a výsledný nosný znak autorského štýlu je akási rozostrenosť mušky, navigujúcej potenciálne silný kaliber - ak nerátam druhú poviedku, kde naopak v "autorskom štýle" prevyšujú okaté ponášky na Jarmuscha. ....... Zo zmesi absurdnosti, hlášok, twistov, vcelku dobrého soundtracku a dávky originality je nakoniec priemerná koláž krátkych príbehov, ktorá prejde hlavou bez výraznejšej odozvy napriek tomu, že to posledné, čo by sa jej dalo vytýkať je absencia nápadu. Život je nevypočitateľný a absurdný, a to sa podpísalo aj na konečnej podobe v podstate sympatických, ale vo výsledku mdlých Knoflíkářov. (21.03.2016)

Zpětně vidím Knoflíkáře jako jeden z nejlepších a nejoriginálnějších filmů devadesátých let. Myslím, že je to vůbec první povídkový film v ČR. Řekl bych, že je to největší dílo Zelenkovo kariéry, které už nejspíš nebude překonáno. Líbil se mi osobitý humor, úžasné obsazení, nebo třeba undergroundový soundtrack. Zelenka dokázal úžasným způsobem vykreslit atmosféru noční Prahy devadesátých let. Taky neopomenu roli, jakou ve filmu sehrává mé oblíbené Rádo 1, které v té době muselo být opravdový underground. (19.02.2007)

S povídkovými filmy je to pořád stejné. Většinou trpí svou nevyrovnaností. Tady sice souvisí všechno se vším, to jo a to se mi taky líbilo. Ale ta moje současná částečná snaha dohnat některé porevoluční filmy je pro mě dost velké utrpení. Protože znám většinou některé scény, většinu hlášek, tak se ty filmy pro mě mění v jakési čekání na ně. A to je zvláštní, právě to co z filmů už znám, se mi nakonec jeví jako to nejslabší. Nevím, proč tyhle i objektivně vzato dobré a originální filmy musí vždycky současně balancovat na hraně trapnosti, aspoň z mého hlediska. Tenhle to ustál (asi proto, že v něm nehraje Donutil). Jednoznačně nejlepší postavou filmu je všemi povídkami projíždějící taxikář ve vynikajícím podání Františka Černého. Hodnocení o jednu hvězdičku srazila moje antipatie k Evě Holubové. (01.06.2011)