Mňága - Happy End

Petr Zelenka opět vůbec nezklamal ani nepřekvapil, prostě natočil v pořadí druhý hudební, nicnevypovídající, šílený a přes to vtipný a perfektní dokument. Kdo má rád Mňágu, stejně jako já, tak vůbec neváhejte a mrkněte na to. Je to podobná palba jako o 3 roky starší "příběh" Visáčů. Škoda, že podobných dokumentů není natočeno více, škoda, že jsou pouze 3, a také je škoda, že už nejspíš nic podobného natočeno nebude... Z dokumentu bych vypíchl konkurz na písničku Hodinový hotel, ve které si zazpíval sám Zelenka a kousek po něm můj velký idol "Doktor" ze skupiny Nahoru po schodišti dolů band :o). Dokument by mohl posloužit i jako velké varování pro mladé začínající a uměle vytvořené kapely, aby se vyvarovaly před podepsáním podobné smlouvy :o)). Na youtube stačí napsat název a je to, jak jednoduché. (07.06.2010)

Když jsem si to před lety pustil, tak jsem to Zelenkovi bohužel sežral i s navijákem. V polovině filmu jsem si řekl, že tohle už je moc a jal jsem se zjišťovat informace. No nebudu se tady dál rozepisovat, holt jsem byl mladej a blbej. Na mou obhajobu: za a) Kdo nebyl? za b) Nejspíš jsem asi musel taky bejt při sledování filmu drobet přetaženej a hlavně za c) O Mňáze jsem věděl asi tolik, že existuje jakási "Písnička pro tebe", o který jsem si říkal, že trapnejší název by nevymyslel ani mistr Troška. Nicméně film mě pohltil natolik, že jsem si Mňágu po určité období mého života nesmírně zamiloval.. Jistě, prudká zamilovanost opadla, ale dodnes si ji rád poslechnu a stejně tak je to i s tímto výborným a vtipným Zelenkovic dílkem.. (25.12.2007)

Má nejoblíbenější kapela a jeden z nejoblíběnějších režisérů se dali dohromady a vznikl tenhle klenot. Kolika lidem jsem musel před 15 lety vysvětlovat, že se Mňága, která mimochodem loni oslavila 25. výročí, fakt nerozpadla. Při čtení kometářů cítím potřebu zdůraznit, že tohle nebyl první Zelenkův počin na poli hudebně-dokumentární mystifikace, nějaké cvičení před Rokem ďábla, jak si mnozí myslí. Už dříve vznikl pro televizi podobně laděný „dokument“ o Visacím zámku! 2 ZAJÍMAVOSTI (se spoilery): ne vše ve filmu je pouhá fikce, např. geniální scénka s Vašutem a Brodským má reálný základ, Petr Fiala se na gymplu opravdu vsadil, že sní tenisku a menší část skutečně snědl. ***** Frontman Mňágy Petr Fiala v biografické knize Z nejhoršího jsme uvnitř, mapující (pre)historii kolem Mňágy v letech 1984 - 93, uvádí záznam z deníku k natáčení alba Radost až na kost. V něm se píše: „... Cpeme se a díváme se na skvělý pseudodokument o Visacím zámku. Je to síla. Smíchy se válíme po zemi. ...“ Zápis je ze 7.7.1993, kdy ještě hoši z Mňágy jen stěží mohli tušit, ze za pár let ten samý režisér natočí neméně povedenou taškařici také s nimi. (13.01.2013)

tak vašut mě dostal,,,mystifikace je naprosto geniální téma pro film,,,první půlka prakticky nemá chybu a já protože nikdy nečtu obsah filmu předem, jsem v prvních několika minutách snad i věřil, nebo aspoň přál uvěřit, že to tak skutečně bylo..a to přesto že sem do tohodle tématu sám několikrát fušoval...vzpomínám jednou, jak jsem přišel ráno do školy, a zjistil že mí spolužáci nejsou na svých místech, ale protože sem byl tekrát ještě mladej a blbej,tak sem se je jako pitomec vydal hledat, jenom proto abych zistil, že si všichni válej šunky někde na exkurzi, a mě nasaděj jako kukačku do sousední třídy...a protože sem nechtěl rušit jako cizák v půlce hodiny, šel jsem se na hajzlík na deset minut vyflusat a do mé nové domoviny dorazil až o přestávce,,,bylo to přesně před hodinou češtiny, protože zrovna někdo scháněl referát na moliéra, kterej měl za úkol vypracovat..."ví někdo něco vo tom buzerantovi moliérovi??" ..vozejvalo se od katedry...a to mi vnuklo nápad..."a co bys chtěl vědět" povídám..."cokoliv co víš, povídej,mám sotva 5 minut" ... odpověděl mi, a mě už se začal v hlavě klubat příběh...příběh o původu molierova pseudonymu.. "víš co, dej sem ten papír a já ti to napíšu,,bude to rychlejší", vyšlo z mých dobrotivých úst.....ani mu nebylo divný že za to nic nechci... když tvoříte mystifikaci, musíte použít hodně faktů,,,pak vezmete jednu naprostou kravinu, který by vživotě nikdo neuvěřil, dáte ji doprostřed a úplně celou ji těma faktama obalíte, potom vyplníte zbylé mezery, tuatam ještě něco napojíte, pár věcí doplníte, obrousíte hrany, aby to do sebe pěkně všechno pasovalo, a pak už si jen sednete a necháte se unášet proudem svých výmyslů a posloucháte ho, nebo ji, osobu která byla vybrána naprosto náhodně...aby zprostředkovala lidem blábol vámi vypuzený za pouhých 5 minut...a když máte talent, povede se vám udělat z někoho blbce, a když máte velkej talent, tak ten blbec za to dostane ještě výbornou, a když jste extra třída, může se stát, že nakonec i vy, podlehnete a uvěříte vlastní lži, uvěříte tomu, že se to tak skutečně mohlo stát, že opravdu existovala nějaká odvrácená strana moliérovy osobnosti, že "jako vášnivý travestita, známý svými obsceními výstupy hlavně v kabaretech, obrážel přístavní města jižní francie pod svým uměleckým jménem MOLLY AIR (povětrná molly)" (19.01.2011)

veteráni z legií můžou stokrát nadávat na to, že jde o slabšího kamaráda roku ďábla, ale tahle uměle vytvořená klec v kleci je prostě zábavná a basta. kdo nežral hlínu, ten to neocení. a až budu o půl třetí na náměstí kdekoli, třeba v hodinovém hotelu, nagasaki, hirošimě, nebo na brigádě, vzpomenu si na tento snímek. jenom se potkali, neznělo to špatně a i happy end může být cíl. 70% (15.12.2010)