Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Petr Zelenka – tvůrce úspěšných Knoflíkářů z roku 1997 – se jako scenárista podílel na Ondříčkových Samotářích a poté jako scenárista a režisér vytvořil celovečerní film Rok ďábla. Zelenka netradičním způsobem vypráví příběh Jaromíra Nohavici a skupiny Čechomor, přičemž dokumentaristicky nahlíží do období, kdy se tento písničkář léčil ze závislosti na alkoholu. Jako Nohavicův „anděl strážný“ se v tomto snímku představuje hudebník Karel Plíhal. S myšlenkou natočit film s J. Nohavicou a Čechomorem v hlavních rolích přišel Zelenka v létě roku 2000, kdy spolu tito hudebníci hráli na krátké koncertní šňůře. Zelenkův film je navíc obohacen rozhovory nejen se zmíněnými aktéry, ale i s dalšími zajímavými postavami, jimiž jsou bezesporu hudebník Jaz Coleman a holandský dokumentarista Jan Holman (Jan Prent), který by chtěl Nohavicu přistihnout ve chvíli, kdy začne znovu pít. Zručný mystifikátor Zelenka má ve svém filmu také scény se surrealistickým, mystickým – ba až s nadpřirozeným vyzněním. Natáčení filmu proběhlo v květnu a červnu 2001 na různých místech republiky, filmový štáb natáčel vedle hraných scén i koncerty Nohavici a Čechomoru, které jsou důležitou součástí děje. „Je to film o tom, jak elegantně odejít ze světa. Nebo je to film o přátelství, či o tom, jak jsou čtyři muzikanti svědky zázraku. Může být také o tom, jak vám mohou ti, které potkáte, změnit život,“ řekl o svém filmu scenárista a režisér Petr Zelenka. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (396)

bublajsa 

všechny recenze uživatele

Tenhle film je pro mě srdcovou záležitostí, hlavně díky jedný z mých hudebních lásek - Čechomoru. Celkově je to ale krásnej příběh se spoustou pravdivých a čistých myšlenek, jak jinak než vynikající hudbou, uvolněnou atmosférou, dávkou mystiky a osobitostí všech zúčastněných, včetně osobitého Petra Zelenky. ()

viperblade 

všechny recenze uživatele

Zelenku jako člověk strašně respektuji, protože se nebojí říct, co si doopravdy myslí a z jeho filmů jde poznat, že mu to opravdu pálí. Rok ďábla je toho (dalším) důkazem. Parádní fiktivní dokument protkaný hudbou Čechomoru a hlavně Jarka Nohavici. A tady přestávám být objektivní, protože na něm jsem vyrostl (v době, kdy jsem vyrůstal, tak moje mamka neustále poslouchala Nohavicu, tenkrát ještě na audio kazetách, vždy když vařila) a když se teď k některým jeho písničkám vracím, tak si uvědomuju, co jsem si jako pětiletý asi těžko mohl uvědomit - jak krásné jsou Nohavicovy písničky a hlavně jaký tam je v nich přesah. Speciálně u písničky "Kometa". Kdyby mi ke konci tento dokument nepřišel mírně natahovaný, okamžitě bych dal plný počet. Ale možná to bylo tím, že jsem byl unavený, kdo ví. Každopádně tohle si ještě jednou dám. 80 % ()

Reklama

befelemepsvz 

všechny recenze uživatele

Tohle je taková nádhera. Rozhraní reality a fikce zde neexistuje a je to dobře, protože obě části se nádherně spojí a my, pokud nejsme životpisci Jaromíra Nohavici či Karla Plíhala, nevíme, kde se bere z jejich životů a kde z imaginace pana režiséra Zelenky. Krásný přiklad toho, kdy se střípky dokážou spojit ve velký nosný celek. ()

heyda 

všechny recenze uživatele

Že je Petr Zelenka netradiční režisér, to už nám dokázal a dokazuje i v Roku ďábla. Opravdu zvláštní film to je. Jsem sice rockmetalista, ale jsem i muzikant, který už má za sebou spoustu jazzových a symfonických koncertů jako ten, kdo nesedí v publiku, ale na pódiu. Byl jsem na koncertě Čechomorů i Nohavici a nesmírně si jich vážím. Koncert Čechomorů dokonce považuji za jeden z nejsilnějších koncertních zážitků hned po velekoncertě Nightwish, na kterých jsem byl v Praze a to je trochu jiný šálek kávy. Troufám si říci, že Nohavica je momentálně nejlepší písničkář v ČR a Čechomor zde udržují českomoravskou hudební tradici, za což jim prostě patří obrovský dík. Možná teď se mnou nebudete souhlasit, ale podle mě by si Čechomor zasloužil českého Slavíka. Jednou by se Kabáti nepotentovali, ne? Ale vraťme se k fimu. Nejen, že je podbarvený nádhernými melodiemi, ale má svoje osobité kouzlo a atmosféru. Myslím, že každý, kdo je trochu zainteresovaný do tohoto stylu hudby (neposlouchá jen hloupý hip-hop nebo techno) a má rád tak trochu bizardní styl Zelenky, tak by si neměl tenhle film nechat ujít. This is real music and real experience! ()

italka63 

všechny recenze uživatele

V tomhle filmu si můžete vybrat úplně všechno,co chcete. Vzpomínám, jak mi bylo osmnáct, byla jsem na stáži a šéf se vrátil z agentury a říká - nabídli mi na koncert nějakýho Nohavicu, prý se začal dost poslouchat, znáš ho? A já -Ježíši, kdo to je ? Pro holku co poslouchá rock to byl mimozemšťan :-) Každopádně zajímavý počin, dnes si ho i poslechnu, aniž bych utrpěla psychickou újmu. Podotýkám, že z děje filmu jsem měla chvíli v hlavě zmatek:-) ()

Galerie (10)

Zajímavosti (16)

  • Film získal hlavní cenu karlovarského filmového festivalu Křišťálový glóbus. (Ded@M@tes)
  • Obrázek na tričku, které má Jaz Coleman, je autentický obrazec z  planiny Nazca v Peru. Tzv. geoglyfů je tam na 300. Obrazce jsou tak obrovské, že je možné je vidět v celku pouze z letadla. (sator)
  • Na otázku, jestli během natáčení prožil něco nepříjemného, Jaromír Nohavica odpověděl: "Hned první den! Hned od začátku to byla těžká pruda, po několika minutách jsem si říkal, kam jsem to vlezl, sem nepatřím, to bude strašné. No a bylo, co si budeme povídat... Ale konkrétně - bylo tam pár chvil, které mi byly fyzicky nepříjemné. Ještě před samotným natáčením mi dělali maskovací zkoušky, jestli má tvář unese úpravy do časů, kdy jsem byl, řekl bych, odvážnější ve svém vztahu k alkoholu a kdy to na tom obličeji bylo vidět. Začali mi přilepovat vousy, natahovat vlasy, dělali mi pod očima kruhy, nadouvali mi tvář vatou, takové ty věci, které se běžně stávaly, když se večer vypilo půl litru rumu a druhý den to samo naskočilo. A potom jsem tu polovinu tváře zahlédl v zrcadle a mně se v té chvíli vrátily deprese těch devadesátých let. Dokonce to bylo tak hrůzné, že mě napadl verš 'Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí' a řekl jsem si 'Ty vole, to je dobrý verš, to až tě tady domaskují, tak tak napíšeš písničku.' A hned mi došlo, že už jsem ji napsal, tak to bylo sugestivní. To jsou chvíle, kdy si člověk sahá do nebe, ale naštěstí říkám, když je kolem štáb, 'O nic nejde'." (NIRO)

Reklama

Reklama