Rok diabla
Year of the Devil
Režie:
Petr ZelenkaScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Miro GáborHrají:
Jaromír Nohavica, František Černý, Jan Prent, Václav Glazar, Jan Tříska, Jan P. Muchow, Jan Hřebejk, Saša Gedeon, David Černý, Karel Plíhal, Jaz Coleman (více)Obsahy(1)
Petr Zelenka – tvůrce úspěšných Knoflíkářů z roku 1997 – se jako scenárista podílel na Ondříčkových Samotářích a poté jako scenárista a režisér vytvořil celovečerní film Rok ďábla. Zelenka netradičním způsobem vypráví příběh Jaromíra Nohavici a skupiny Čechomor, přičemž dokumentaristicky nahlíží do období, kdy se tento písničkář léčil ze závislosti na alkoholu. Jako Nohavicův „anděl strážný“ se v tomto snímku představuje hudebník Karel Plíhal. S myšlenkou natočit film s J. Nohavicou a Čechomorem v hlavních rolích přišel Zelenka v létě roku 2000, kdy spolu tito hudebníci hráli na krátké koncertní šňůře. Zelenkův film je navíc obohacen rozhovory nejen se zmíněnými aktéry, ale i s dalšími zajímavými postavami, jimiž jsou bezesporu hudebník Jaz Coleman a holandský dokumentarista Jan Holman (Jan Prent), který by chtěl Nohavicu přistihnout ve chvíli, kdy začne znovu pít. Zručný mystifikátor Zelenka má ve svém filmu také scény se surrealistickým, mystickým – ba až s nadpřirozeným vyzněním. Natáčení filmu proběhlo v květnu a červnu 2001 na různých místech republiky, filmový štáb natáčel vedle hraných scén i koncerty Nohavici a Čechomoru, které jsou důležitou součástí děje. „Je to film o tom, jak elegantně odejít ze světa. Nebo je to film o přátelství, či o tom, jak jsou čtyři muzikanti svědky zázraku. Může být také o tom, jak vám mohou ti, které potkáte, změnit život,“ řekl o svém filmu scenárista a režisér Petr Zelenka. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (396)
Historky priateľov a známych z hudobného i mimohudobného života zaradené do mystifikácie, variacej z režisérových predchádzajúcich nápadov. Každý si blaznie po svojom, rozoberá sa Nohavicove spodné prádlo, veľa sa mlčí a sedí. No a pomedzi vtípky a diagnostiku doby (alkohol, pôsobenie davu, médií a umelé aj skutočné pôsobenie nadprirodzena) počúvame rockovú úpravu folkových pesničiek a ďalšie insiderské vtípky a tak. Videl som pôvodnú aj predĺženú verziu a rovnako ako pred rokmi aj dnes sa mi zdá, že ide len o púhopúhy priemer, takú trochu nesúrodú zbierku, raz lepších, inokedy menej zážitkov zo šnúry a stretania sa s ľuďmi zo západnej hudobnej a filmovej sféry, no vďaka hudobným protagonistom to má zároveň nejaké plusové znamienko nahor. Niečo ako tri plus. Rok diabla inak považujem v istom zmysle za zlomový - po ňom nastal režisérov kvalitatívny "sešup". ()
Postavy v tomto filmu, skutečné i smyšlené zároveň, hledají svou duchovní cestu životem. Snaží se vyrovnat s opilstvím, rozpadem a smrtí. Hudba dělá 50% a mystifikace druhých 50% filmu. Přesto zbývá ještě cosi navíc ( cosi nepolapitelného a tajemného), co dodává tomuto filmu mimořádnou atmosféru. Zatím nejlepší film Petra Zelenky, který nekazí ani jistá překombinovanost děje. ()
Nádherná mystifikace, která dodává Jaromíru Nohavicovi ještě větší nádech tajemna, než má ve skutečnosti a Karlu Plíhalovi tu auru významného člověka, kterou v mé mysli vždycky měl. Jejich muziku i je oba jsem měla vždycky ráda a můžu říct, že po Zelenkově filmu je mám ještě raději. Je to komedie, je to filozofický film, je to příběh o životních ztroskotancích a hlavně je plný krásné muziky. Pohladí po duši a ještě pobaví. A co víc bych od filmu mohla chtít . ()
Rok ďábla je jakousi intimní zpovědí alkoholika. Retrospektiva jeho konání a zamýšlení se nad svými činy v minulosti. Autentické záběry doplňují hrané scény. To vše podbarveno skvělou hudbou dělá z filmu spíše dokument. Velmi hluboký film o boji s démony, kterých má člověk v životě mnoho, ať už si to uvědomuje, či nikoliv. 80% ()
Co jsem se vzpamatoval ze zjištění, že Tom Waits není a nikdy nebyl lékařem, už nikomu jen tak na něco nenaletím. Proto z opatrnosti nabízím jen jednu z mnoha možných rozličných meditací nad tím, že Rok ďábla je z filmů, u nichž má název stejně nezastupitelnou důležitost jako jakákoli jiná složka: Zmínka o smrti Karla Kryla jedním směrem prorokuje, že příběh nekončí, opačným směrem ukotvuje mýtus o Jarkovi v reálném čase, byť mu zároveň dává patinu "oněch časů". Jinak samozřejmě Plíhal is a key to Nohavica. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (16)
- Film získal hlavní cenu karlovarského filmového festivalu Křišťálový glóbus. (Ded@M@tes)
- Film podpořil Státní fond kinematografie. (SONY_)
- Na otázku, jestli během natáčení prožil něco nepříjemného, Jaromír Nohavica odpověděl: "Hned první den! Hned od začátku to byla těžká pruda, po několika minutách jsem si říkal, kam jsem to vlezl, sem nepatřím, to bude strašné. No a bylo, co si budeme povídat... Ale konkrétně - bylo tam pár chvil, které mi byly fyzicky nepříjemné. Ještě před samotným natáčením mi dělali maskovací zkoušky, jestli má tvář unese úpravy do časů, kdy jsem byl, řekl bych, odvážnější ve svém vztahu k alkoholu a kdy to na tom obličeji bylo vidět. Začali mi přilepovat vousy, natahovat vlasy, dělali mi pod očima kruhy, nadouvali mi tvář vatou, takové ty věci, které se běžně stávaly, když se večer vypilo půl litru rumu a druhý den to samo naskočilo. A potom jsem tu polovinu tváře zahlédl v zrcadle a mně se v té chvíli vrátily deprese těch devadesátých let. Dokonce to bylo tak hrůzné, že mě napadl verš 'Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí' a řekl jsem si 'Ty vole, to je dobrý verš, to až tě tady domaskují, tak tak napíšeš písničku.' A hned mi došlo, že už jsem ji napsal, tak to bylo sugestivní. To jsou chvíle, kdy si člověk sahá do nebe, ale naštěstí říkám, když je kolem štáb, 'O nic nejde'." (NIRO)
Reklama