Pohádka / Komedie
Československo,
1954, 107 min
(Alternativní 98 min)
Režie:
Bořivoj ZemanKamera:
Jan RothHudba:
Václav TrojanHrají:
Jan Werich, Vlasta Burian, Terezie Brzková, Marie Glázrová, Irena Kačírková, Stella Májová, Milena Dvorská, Miroslav Horníček, Lubomír Lipský st. (více)Obsahy(1)
Král Já I. (J. Werich) má tři dcery – Drahomíru (I. Kačírková), Zpěvanku (S. Májová), nejvíce však miluje svou nejmladší Marušku (M. Dvorská). Ta ho však raní, když mu na otázku – Jak ho má ráda – odpoví, že jako sůl. Král Marušku vyžene a zakáže v království používat sůl. Tím však způsobí mnoho trampot všem i sobě. Teprve návrat Marušky, která tu dobu prožila u hodné stařenky-kořenářky a mladého rybáře (V. Ráž), a dar stařenky – nevyčerpatelná solnička, ukončí všechna strádání a potvrdí se lidová moudrost, že sůl je nad zlato a láska je solí života. V barevné filmové pohádce opět zvítězí dobro nad zlem a moudrost nad hloupostí. (Česká televize)
(více)Zajímavosti (46)
- Sůl je skutečně nezbytná i pří přípravě sladkých pokrmů. Je to z toho důvodu, že zvýrazňuje chuť i aroma ostatních přísad. (vojtaruzek)
- František Černý ztvárnil ve filmu roli svérázného šéfkuchaře. Nebylo tomu však poprvé, v podobné roli jsme jej mohli spatřit už ve filmu Dva týdny štěstí (1940). (Posheidon)
- Miloš Kopecký (princ chytrý) a Lubomír Lipský (princ chrabrý) si zahráli ještě v jenom filmu Jana Wericha – Tři veteráni z roku 1983. V obou filmech ztvárnili stejné role. Zatímco zde hráli nešikovné prince, ve Třech veteránech hráli kouzelné skřítky, kteří veteránům obstarávají dary a pomoc. Oba filmy pojí právě Jan Werich. Zatímco zde byl jedním ze scenáristů a zahrál si hlavní roli, ve Třech veteránech je autorem námětu. (Jan.Kanak)
- Pro film byly složeny tři písně: „Jménem pana krále“ – zpívá Vlasta Burian (rádce Atakdále); „Rybářova píseň“ – zpívá Vladimír Ráž (rybář); „Nech přeludů, jež v oblacích tě mámí“ – zpívá František Černý (kuchař). (sator)
- Ve scéně z obrazárny (okolo 27. minuty) můžeme vidět obrazy „Oheň“ (1566) z cyklu „Živly“ a „Zimu“ (1563) z cyklu „Čtyři roční období“ od renesančního malíře Giuseppe Arcimbolda. (Petsuchos)
- Při natáčení scény snídaně pro tři prince řekli pánové Miroslav Horníček (princ krásný), Miloš Kopecký (princ chytrý) a Lubomír Lipský (princ chrabrý) režisérovi, že princové určitě nezapíjeli jídlo vodou nebo čajem a chtěli víno. Po páté lahvi režisér nařídil přinést čaj. (raininface)
- Existuje i verze sestříhaná z jiných klapek. DVD Es war einmal ein König, vydané v Německu, bohužel neobsahuje český jazyk, ale pouze německý dabing. I tak je ale při porovnání s českou vydanou verzí zcela zřejmé, že se jedná odlišný snímek oproti filmu, který vyšel v České republice. (JariR)
- Král rozťukává vejce o skleničku, jenže místo vejce se rozbije sklenička. Král říká, že vejce je natvrdo a zmáčkne ho, jenže vejce natvrdo není a rozmáčkne se mu v dlani. Úplně stejná věc se stane milionáři Simonidesovi ve filmu Hej-rup! (1934). Obě postavy ztvárnil Jan Werich. (Jan.Kanak)
- Jiří Brdečka, autor scénáře, si sehnal všechny dostupné materiály (verze) z jiných kultur, kde se pohádka "Sůl nad zlato" traduje a pak sepsal svou vlastní verzi. (M.B)
- Text písně „Jménem pana krále“ napsal Jan Werich a text písně „Rybářova píseň“ napsal Jaroslav Seifert. (sator)
- Vlasta Burian (rádce Atakdále) si ve filmu zahrál díky Janu Werichovi (král Já I.). Když byl Vlasta Burian v roce 1945 nařčen z kolaborantství, Jan Werich s Jiřím Voskovcem složili a nazpívali písničku pojednávající o Burianově zradě. Když bylo Burianovo jméno očištěno, Werich začal cítit vinu, a tak se postaral o jeho obsazení do role Atakdále. (Terez_Vv)
- U Vlasty Buriana (rádce Atakdále) bylo známo, že těžko snášel konkurenci. Výjimku v tomto tvořil právě Jan Werich (král Já I.), kterého Burian uznával a velice ho jeden čas trápila vážná Werichova nemoc. (Nach)
- Miroslavu Horníčkovi byla v souvislosti s filmem položena otázka, jak je možné, že hraje krásného prince. Herec však odpověděl: “Když může Miloš Kopecký hrát chytrého prince...“ (Terva)
- Obraz své zesnulé paní, se kterým král Já I. (Jan Werich) rozmlouvá, byl namalován podle fotografie Mileny Dvorské (Maruška). Je tak možné všimnout si podoby, a to proto, že zesnulá královna byla Maruščina matka. (M.B)
- Scéna královského vaření byla natočena napoprvé. Po dokončení scény údajně celý filmový štáb aplaudoval. (M.B)
- Původně měl hrát krále František Smolík, ale pro úspěch filmu Císařův pekař - Pekařův císař (1951) byl obsazen Jan Werich. (M.B)
- Během natáčení měl Vladimíř Ráž (rybář) zlomenou ruku, kterou mu chránila nenápadná dlaha tělové barvy. Paži proto nesměl namáhat, a tak ve chvíli, kdy měl podle scénáře nést Milenu Dvorskou (Maruška) skrze bažinu v náručí, bylo nutné improvizovat. Neosvědčilo se vést herečku na upraveném kole, ani ji za pomoci ostatních členů štábu nést na kládě s připevněným sedátkem. Řešení vzniklé situace vymyslel až jeden z přítomných řidičů. Nabídl se, že půjde bažinou po čtyřech a Milena Dvorská se o něj bude opírat. Scénu, ve které je proto Vladimír Ráž vidět jen od pasu nahoru, se tak podařilo natočit bez újmy na zdraví. (Zephyr01)
- První a zároveň poslední barevný film Vlasty Buriana (rádce Atakdále). (ČSFD)
- Kamenný most, ze kterého se sype sůl, se nachází u Staré hlíny na Třeboňsku. Rybník na konci filmu se nachází nedaleko Jindřichova Hradce v Otíně a jmenuje se Otínský rybník. Dalšími lokacemi, kde natáčení probíhalo, byly Jevany, Lesany a Třeboň. Hraniční závora na začátku filmu se nachází v Lešanech v okrese Benešov. (M.B)
- Scéna, kdy se musí Maruška (Milena Dvorská) líbat s rybářem (Vladimír Ráž), se musela točit na desetkrát, jelikož 15letá Milena nevěděla, jak se to dělá a hrozně se styděla. I Vladimír Ráž už byl z toho rozmrzelý. (cariada)