Šíleně smutná princezna

"Tatíček nemůže vidět krev a tak pořádá popravy." Občas kuju pikle, miluju a maluju nebo pošlu posly, někdy obětuju levé křídlo, jen naprosto výjimečně vyhodím špionskou důchodkyni výbušninou na větev a kdykoli si princezna Helenka přeje, tak jí rozesmívám. Já jsem totiž na rozdíl od prince Václava chlapák, jenom o trochu hůř zpívám, nemám modrou krev a nevlastním žádnou nemovitost s věžičkami. Tak já to těm princátkům asi nebudu kazit, jsou totiž celkem sympatická, králové taky nejsou špatní a kat, Kokoška i rádci jsou naprosto vynikající. (15.02.2017)

Pro mě česká pohádka číslo dvě. Neckář skutečně uměl hrát, Vondráčkové to zamlada fakt slušelo a oba opravdu uměli dobře zpívat...Navíc písničky, které tady oba nazpívali, jsou bez pochyby to nejlepší co v české pohádce kdy zaznělo. Celému příběhu hrozně pomáhá jeho lehce moderní stylizace, se kterou souvisí jistá ironie, kdy si tohle dílko dělá tak trochu legraci samo ze sebe a z žánru pohádek vůbec. Konečně vysoko do nebes divácké zábavy tuhle pohádku-nepohádku vynášejí oba králové a oba nakutí spiklenci-rádci, které nezapomenutelně ztvárnili pánové Vostřel a Kemr. "Nepřítel obětuje levé křídlo. Co uděláme my?" - "Obětujeme pravé křídlo?" "Chyba! My obětujeme obě křídla!" - válečná strategie hodná obdivu... 90% (21.06.2006)

Pohádka okořeněná serenádami dvou kvalitních zpěváků v hlavních rolích. Pro mě to bývala spíše pohádka, která byla až ve druhé vlně. Prostě není tak oblíbená jako např. Princezna ze mlejna, Byl jednou jeden král nebo Tři veteráni. Závěrečná půlhodinka mě moc neseděla. Písničky pěkné, děj obstojný. 65% (28.12.2007)

Jedna z nejtypičtějších představitelek (post) moderních filmových autorských pohádek Šíleně smutná princezna, odkazující už svým názvem k pohádce klasické, za kterou stojí nestor české režie Bořivoj Zeman. Umně zkombinované pásmo dramatické a muzikálové, výtečná a pod úroveň dobrého vkusu nikdy nesestoupivší hudba Jana Hammera a šťastně zvolení hlavní protagonisté filmu - tak klukovsky vypadající sympaťák Václav Neckář a dokonalý archetyp ženské krásy s tváří Heleny Vondráčkové, to jsou nosné pilíře celého pohádkového filmu. Pohádka oplývající laskavým humorem, pozitivním (a nevnucujícím se) etickým rozměrem, skrze dobu svého vzniku též jasným protiválečným poselstvím a celou řadou drobných nápadů a vtípků z druhého plánu (značka zákaz předjíždění kočárů v úvodu filmu, dialog hlavních hrdinů pod mučícími nástroji atd.), samozřejmý souboj Dobra a Zla a konečně velká a romantická oslava Lásky... (28.09.2007)

Pohádka mého dětství, dlouho zavřená v trezoru, když se konečně začala znovu vysílat, tak byla prostříhaná. "Kujme pikle" z úst pana Vostřela bylo zřejmě - stejně jako jeho osoba - protizákonné. Pustím si ji kdykoliv znovu, protože patří ke klasikám jejichž písničky nestárnou a jejichž hlášky zlidověly... Takže "pan král počká až si oloupeš kostičku" a já jdu koukat dál... (26.12.2011)