Šíleně smutná princezna

Podľa môjho skromného názoru je "Šialene smutná princezná" šialene preceňovaný snímok. Nie som a ani som nikdy nebol priaznivcom Heleny Vondráčkovej a neľúbi sa mi ani umrnčaný hlas Václava Neckářa. Takže vidieť ich spoločne v hlavných úlohách v starej, hudobnej rozprávke nie je pre mňa žiadným lákadlom. Skôr naopak. To, že sa mi nepáči ich spev je iba môj sujktívny pocit, ale to, že sú ako herci veľmi slabí musí predsa vidieť každý. Preto mi nejde do hlavy tak vysoké hodnotenie u tohoto titulu. ** (12.01.2012)

Skvělá hudba i scénář, který naprosto opovrhuje jakoukoli historickou přesností a hrdě se jí vysmívá. Není podstatná doba, ani technika (kinematograf). nezáleží na ničem. Moderní postavy s moderními názory ve starých kostýmech koukají na grotesku s Chaplinem a není to vůbec divné, naopak skvělá sranda. Songy zlidověly, hlášky také, co tedy dodat? Jedna z nejlepších pohádek u nás udělaných, u mne stojí asi ještě o stupínek výš díky své nápaditosti...100% (25.04.2011)

Pohádka trochu podivně rozkročená mezi žánry. Překvapující nadsázkou a neotřelou "(post)moderní" výpravou, plná podařených fórů, ale také přeslazených písniček. Jako dítě jsem ji neměl moc rád, pak přišlo období, kdy mě překvapovala svou neotřelostí, teď už zase spíš trochu nudí. Škoda těch vysloveně špatně padnoucích postsynchronů... 65% (26.12.2006)

Výborný tah obsadit Helenu Vondráčkovou do hlavní role ve filmu, když byla ještě mladá a krásná. Svým půvabem zachránila jiné nedostatky, páč s jejím herectvím to nebyla žádná sláva. Václav Neckář sice hrál o poznání lépe, ovšem ten zas tehdy zamlada vypadal směšně, inu, je to boj:-) Výborné písničky (hudba Jan Hammer sedmnáctiletý!). Natočit pohádku naprosto bez kouzel a nadpřirozena je kumšt, navíc tenhle příběh s jasným odlišením dobra a zla musel mít v roce 68 silný náboj. (08.07.2012)

Na Apríla něco nevážného. Tahle potrhlá pohádka se mi líbila už v dětství, byť jsem vůbec nechápal všechny ty dobové společensko-politické narážky, a líbí se mi i nyní, jsouc pro mne jakousi esencí slunné tváře československých let šedesátých. Ta lehkost, hravost a barevnost formy; nevážnost, ironie a poťouchlost obsahu, který však zas není jen nezávazná sranda; instinktivní samo sebe karikující plebejství; líbivost a zpěvnost popových písniček a pacifismus. Tak nějak mi připadá, že je tam ta doba zachována se všemi svými nadějemi i iluzemi. A k tomu ten efekt nostalgie, kdy zde Neckář není dojemný lidský tvor, ale jonák schopný střihnout si roznožku, Vondráčková není zatrpklá sudička (zde od slova souditi se), ale veselé a švarné děvče, a Marvan, Záhorský, Vostřel, Zázvorková…… jsou ještě naživu a plní vtipu. (01.04.2015)