Na kometě

Pohybovat se nezdravě dlouho dobu na sluníčku není žádná legrace. Své o tom ví i maestro Jules Verne, který tuto neblahou zkušenost ovšem dovedl zužitkovat a stvořit tuto snovou předlohu, které se v naších luzích a hájích nemohl ujmout nikdo vhodnější než právě Karel Zeman. Žalostně mi ve snímku scházelo více hlášek a více humoru. Myšlenka snímku o uzavřené společnosti, kde se společenské a politické problémy odvíjeli výhradně od nastalé situace byla rozhodně fajn, jen to samozřejmě nebylo absolutně nic nového ve vesmíru. Herecky uspokojivé. Při sledování jsem neměl pocit, že bych sledoval cokoli výjimečné. Maximálně průměrný Zeman. (21.07.2018)

Na vždy vypiplaný a nestárnoucí styl Karla Zemana se zde klade ještě větší důraz než obvykle a jednoduše je veliká radost se na film dívat. A nemohl jsem se zbavit dojmu, že je dějová kostra značně nadsazené, ironizující a úmyslně zavádějící, a tak mě potěšilo, když mi dal závěr za pravdu. Ale minimálně ještě jednou musím zmínit ten propracovaný Zemanův fikční svět, který mě pokaždé ohromí. (29.09.2016)

Filozofická sci-fi, ktorá ťaží zo Zemanovho štýlu spojenia animácie a herectva. Ťažko si predstaviť podobnú východziu situáciu v kompletne hranom filme. Komické momenty striedajú tie vážnejšie v multižánrovom mixe scifi, vojnového a politického filmu, komédie a romantiky. Vyjadruje sa tak k sebeckosti a malosti ľudského chovania. Antimilitaristický film par excellence a zlatý fond našej kinematografie. (05.06.2012)

Klasická zemanovština, jak ji cítím: pohlednicové obrázky světa, v němž nelze být „doma“. Jde z toho úzkost, prázdnota. Ani z hlavního hrdiny nemám jako divák dojem, že by to byl „můj člověk“. Za zdánlivě naivně povrchní angažovanou satiričností jsem zaslechl nesmírně silnou a vtipnou výpověď o našem světě. Mnohé mi v tom filmu připadalo slabé, ale kupodivu to nevadí. Jeho síla je v obraze. Nejen ve smyslu živého výtvarna. Je to koláž civilizace a prehistorie, zároveň laboratorní situace civilizačních a mocenských ostrůvků vesmírným převratem totálně odtržených od svých „pevnin“. Do toho dva konkrétní lidé – láska koloniálního důstojníka a polovíly z pohlednice. Ale co je možné v kolážovém torzu světa spadlého na cizí planetu, není možné s návratem do reálných souvislostí Země. (19.02.2011)

Vizuální lahůdka plná nápadů a vymazlených detailů, které dokonale sedí výrazná stylizace s níž je podán hravě naivní a místy bláznivý příběh. Ten sice není žádný tahoun, ale i po letech mě bavil přívalem sarkasmu a ironie. Ve voiceoveru i dialozích. Triky na svou dobu a výrobní podmínky nápadité, naplno ukazující génia mistra Zemana. Přesto už mě to po letech jako celek nebralo tak moc jako třeba Vynález zkázy nebo Cesta do pravěku. (17.11.2014)