Pohádka o Honzíkovi a Mařence

Někde mezi temným Krabatem a klasickou českou pohádkou. Základ je klasický, Honzík vyrazí s prázdnými kapsami do světa, aby poznal nebezpečí i lásku. Cesta za štěstím je však v tomto případě o dost nebezpečnější než obvykle. Že na takové cestě musí člověk i něco obětovat je vyjádřeno i v postavách tří skřítků průvodců. Ostatně Honzík s temnými křídly není zrovna pro malé děti. Temnějším laděním se film blíží Krabatovi, i když v jádru zůstává klasickou českou pohádkou s obvykle skvělou Zemanovou výtvarnou stránkou. Rovněž Svoboda složil výborný hudební doprovod. (06.04.2013)

Poslední příběh tohoto velikého muže s obrovským srdcem. Příběh o Honzíkovi a Mařence. Vskutku mě zahřál u srdce a pochopil jsem spoustu věcí, kvůli kterým jsem se trápil. Jaký to genius? Ty famfáry, ta struktura a originálnost. Ty dobré pocity. Mám mnoho filmů od Zemana a spoustu ještě čeká na shlédnutí. To co jsem cítil u Krabata bylo nepopsatelné. U mě zatím nepřekonaný příběh. Krabat a hned za ním John a Mariii. Děkujeme, děkujeme, co jste udělal pro děti. To byl muž co se narodil ještě za Rakouska-Uherska, když vládl sám císař František Josef I. (18.03.2009)

Čarodějův učeň je podle mého názoru o třídu výš. Pohádka o Honzíkovi a Mařence není tak hororová a temná, atmosféra je melancholická, místy i humorná ("pád" Jana Lucemburského, rytířský turnaj). Co se určutě povedlo je proměna Honzíka, hudba Karla Svobody, píseň Heleny Vondráčkové a skřítek Rarach, který je jednoznačně nejlepší postavou této pohádky. Zklamán jsem byl zejména jednoduchostí děje a nízkou mírou zábavnosti snímku. Tři a půl hvězdy, ale na čtyři to zatím není, možná po druhé projekci. (06.07.2012)

Originální trochu fantasy variace na klasické české pohádky, tvářící se jako zapomenutý příběh z „předpohádkové“ doby, takový malý domácí Silmarillion (děti mávající ze země v závěrečné scéně jsem si vždycky automaticky ztotožňoval s „opravdovým“ Jeníčkem a Mařenkou, které patálie s perníkovou chaloupkou teprve čeká). Možná i lehce nahodnocuju, ale to je tím, že se mi Zeman se svou labutí písní strefil přesně na rozhraní mezi dětství a dospívání, kdy ve mně silně zarezonoval boj různých stránek osobnosti hlavního hrdiny v podobě tří skřítků, jeho temná proměna, Mařenčin původ ve světě mimo tento svět i Svobodovy melodie (právě jen ty melodie – rutinní synťáková instrumentace a aseptický hlas Helenky V. mi připadaly nepatřičné i tenkrát na prahu osmdesátek v čerstvě postaveném malenovském kině Květen, co už je dnes zase zavřené). (01.07.2015)

nádherná pohádka, která ani po letech neztratila nic ze svého kouzla. i toto dílo jsem jako malý viděl na Filmových ateliérech mnohokrát a je to jedna ze stěžejních vzpomínek na mé rané dětství. nevím proč tomu tak je, ale novější české pohádky zcela postrádají onu krásně snovou atmosféru, která je zde více než hmatatelná. scéna příchodu noci, má oblíbená, je naprosto očarující, na čemž má lví podíl i skutečně výborná hudba Karla Svobody. a o těch skřítcích se mi zdálo tolikrát, že jsem je pak považoval za opravdové. 10/10 (30.12.2003)