Pohádka o Honzíkovi a Mařence

Lehce se mi líbil asi 3 minutový úvod a 5 minutové rytířké souboje. Všechno ostatní bylo maximálně debilní a kreténské. Dnešní děti by s takovou pohádkou poslaly člověka do prdele a děti v roce 1980 asi také zrovna neslinataly blahem. Kostra příběhu je klasicky pohádková. Totálně vypatlaný jedinec, který z nabízených 2 možností vždy zvolí tu horší se vydá do světa. Občas něco zakdáká Helenka Vondráčková a to je úplně vše. Zdejší vysoké hodnocení je totální nesmysl. Už dlouho jsem nedal odpad. Šup sem s ním. (21.01.2013)

Toto poslední dílo od mistra Zemana mě dlouho unikalo. Vzpomínám si jen, že kdysi dávno to vysílali na Primě (Premiéře:-). Ale já to neviděl. A tak mě jednoho podzimního dne napadlo, že tuto pohádku musím shlédnout. Jelikož jsem před pár dny viděl výborný animák Čarodějův učeň, tak mé očekávání od Honzíka a Mařenky bylo veliké. Bohužel, se slzou v oku musím říct, že jsem velmi, ale opravdu velmi zklamán. Je to děj úplně o ničem a bude vás spíše uspávat. Osobně si myslím, že se najde hodně diváků, kteří si tuto pohádku pustí dříve než Krabata a odradí je právě od shlédnutí Čarodějova učně. Tak lidi, prosím, pusťte si nejdříve učně Krabata. A na Honzíka a Mařenku se podívejte až nebude v televizním programu nic zajímavého. Dvě hvězdy dávám z úcty k panu Zemanovi, který mě svými ostatními díly úplně dostal a nikdy na ně nezapomenu. (17.10.2008)

Zatím nejslabší Zemanovo dílo, co jsem měl možnost vidět. Nemá to takovou atmosféru jako Čarodějův učeň nebo Pohádky tisíce a jedné noci, děj taky není kdovíjak úchvatný a animace i když je osobitá, tak zde ani na začátku 80. let není vidět prakticky žádný pokrok. Hudba Karla Svobody je sice výborná, ale song Mařenky alias Helenky Vondráčkové tu pro mě působil jako pěst na oko. Dám 3 hvězdičky, ale je to jentaktak. (26.06.2011)

----- "Ale ona za to stojí !" ----- "Nestojí. Je to rusalka. Pohádková víla. Buchty ti nikdy neupeče a ani knedlíky neuvaří. To neumí."----- Pohádka, jejíž decentně baladické ladění je vyvážené lehkými nenásilnými vtípky. Vypráví o lásce a lidském štěstí, na které v kronikách nezbylo místo. Není tak kompaktní jako "Čarodějův učeň" (1977) - jakoby ji poskládali z náhodně vybraných dílků všech možných pohádek. Kromě toho - její hrdina má až moc usnadněnou práci ... díky třem skřítkům, které mu kdysi přidělily sudičky. I když ... v určitém ohledu to není tak docela pravda: Jeho proměna mu docela zásadně zkomplikuje situaci, neboť je za prvé neobyčejně extravagantní, za druhé trochu děsivá a za třetí ... za třetí ... co bych zapírala - za třetí i převelice přitažlivá ... pro mě osobně - patrně díky mému trochu zvrácenému vkusu ... ale to sem až tak nepatří. V každém případě mě vzaly za srdce jak posmutnělá poezie, tak i zasněná atmosféra, neboť ruku v ruce vyvolávají tu správnou melancholickou náladu. (27.11.2013)

Doporučuji udělat nějakou časovou pauzu mezi tím, kdy si pustíte Krabata a kdy Honzíka s Mařenkou, protože zažijete spíš trošku zklamáni. Já to udělal ve stejný den. Na Čarodějova učně to totiž nemá ani zdaleka, ale oplývá to skvělou hudbou od Karla Svobody, takže rozhodně kvalitu odepírat nechci, jen už to není tak geniálně atmosferické. (04.01.2009)