Ukradená vzducholoď

Karel Zeman je bezesporu mistr výtvarného úmění a jeho  obrázky je vždycky radost sledovat.  Měl jsem ale dříve občas pocit, že jeho filmech se jim ale většinou hodně věcí podřizuje a zatímco vizuální stránka je vždy fascinující, obsah občas nudí. U Ukradené vzducholodi mi to ale (třeba na rozdíl od Vynálezu zkázy) moc nepřišlo, naopak jsem místy obdivoval i Zemana jako scénáristu. Co všechno dokázal spojít dohromady? Minimálně dětské dobrodružství, satiru na média a crazy pasáže ve a la Limonádový Joe. Jo, dohromady to místy působilo přece jenom roztříštěně, někdy dokonce i krapet nudně. Ale povětšinu to byl zábavný, hravý a hlavně velmi chutný koktejl s nevídanou chutí. Ty čtyři hvězdy pro něj jsou přesto možná trochu těsné, ale docela usměvavé. (05.05.2020)

Jedna z nejlepších Zemanovek s výbornou režií a ztvárněním dvou prolínajicích se světů. Výborný dobrodružný příběh, který se rozjíždí už od začátku a nepustí do závěrečných titulků podkresluje chytlavá hudba, která ještě přidává na efektivnosti a větší atmosféře. Zeman je prostě nezapomenutelný národní umělec a spousta režisérů mu určitě musí závidět tu jeho neuvěřitelnou tvořivost. (04.11.2009)

Nádherná ukázka toho, jak byl Karel Zeman hravým filmařem, jak se prostřednictvím svých postav vrátil do dětství a divákům tak nabídnul možnost si dětství dotvářet. Krásná ukázka imaginace, a to jak té dětské, tak té filmové, kdy se mnohdy jedná o naprosto neopakovatelné scény, které mohl vytvořit jenom Zeman a nikdo jiný. (06.01.2016)

Klukovská romantika, dobrodružství a fantazie v konfrontaci se světem dospělých. Ten reprezentují falešná morálka, pokrytectví ("To nemůžeme otisknout. Nejsme bulvární plátek."), mocichtivost, chamtivost nebo mentorská povýšenost. Výtvarně jde jako obvykle o mimořádný zážitek plný originálních triků. Nechybí ani humor, báječná je scéna se žralokem: "Neboj se, kamaráde, třeba to ani není žralok." 90% (22.01.2011)

V podstatě souhlasím s komentářem Limy, až na podstatný fakt, že, je-li to nutné, příběhová stránka musí být také patřičně zohleděna. To je vlastně i důvod, proč k filmu stavím spíše neurčitý dojem, jelikož Zemanova brilantní práce s výtvarnou strankou nenachází srovnání ani s odstupem let. Překvapil mě i režisérův smysl pro humor, který jsem v jeho díle nezaznamenával zrovna často (snad jen v Baronu Prášilovi, kde to ale je dáno předlohou), ale ani to, aní zmíněná formální skoro-dokonalost mi nezabránila v tom, abych hodnotil lépe než lepšími třemi hvězdami, jelikož kromě větší části dějové linky jsem lhostejný postoj zastával také k hlavním hrdinům (poslední dobou mám tento nedostatek vrchovatou smůlu), je to částečně dáno i tím, že v mladším věku jsem toužil po jiném druhu dobrodružství. (05.08.2010)