Odtud až na věčnost

Výborná práce s detaily, které posouvají příběh a hrají si s očekáváním diváků (například když dozorce ve věznici významně potěžká obušek při přijímání nového vězně/ nebo když se milenka loučí se svým drahým, který dal patrně před ní přednost armádě, a přitom mu salutuje, protože se chrání před ostrým sluncem). Hlavně tyhle momenty a pak taky moderně pojaté postavy a jejich nejednoznačnost těsně před útokem na Pearl Harbor, který zrelativizuje všechny dosavadní vztahy i snahy. Najednou, tváří v tvář masakru se všechno předešlé jeví jako pomíjivé. /5. 6. 15./ (05.06.2015)

Můžeme jen spekulovat, jestli byl Angelo Maggio nejlepší Sinatrovou rolí, nebo zda někde, v něčem, zahrál ještě líp. Svého jediného Oscara získal právě ve filmu Zinnermannově, a basta. O třináct let později se s Deborah Kerr potkal před kamerou znovu, a tentokrát hráli hlavní role oba, a k tomu spolu. Jiná zásadní spojitost mezi From here to eternity a Marriage on the rocks sice asi není, ale pokud se vám Sinatra a Kerr líbili v Tichomoří, máte dobrý tip na jindy.__Docela mě překvapilo, že film byl součástí letošních MFFKV (nebyl jsem tam, zhlédnutí bylo čistě náhodné). V komentářích se tu několikrát objevuje pochybnost nad tím, jestli film (případně jak věrohodně) vykresluje poměry v armádě. Tedy, v americké armádě jsem nesloužil, jen v té české, ale vězte a věřte, že je dost jisté, že skutečnost byla (je a bohužel i bude) horší. Kdo se někdy seznámil se šůrovákem, ví, o čem je řeč .-)___ Nemám rád filmy natahované a pochopitelně ani ty dlouhé, co neutíkají. Což ovšem není tento případ. P.S. Hodnotit film větou "v roce 2006 je to nuda" je přeci jen poněkud mimózním pohledem na kinematografii. (12.07.2009)

Dej filmu som pred zhliadnutím nepoznal,ale vidím Havaj , rok 1941 a mňa ihneď napadlo, že sa to bude určite točiť okolo útoku na Pearl Harbor. Lenže po hodine ani náznak a končila takmer druhá a vravím si, že som sa mýlil. Nakoniec k japonskému útoku predsa len došlo, ale jeho úloha vo filme je skôr okrajová a film by sa bez neho určite obišiel. Hlavným hrdinom je nezlomný vojak, ktorý nedá na armádu dopustiť, napriek tomu, že mu vojaci a nadriadený robia zo života peklo. Šikanovanie a buzerácia ho aj tak nezlomia a jeho odolná a tvrdohlavá povaha pripomenie frajera Lukeho v podaní Paula Newmana. Dôjde dokonca aj na kopanie a zasypávanie jamy. Film sa takmer kompletne odohráva na vojenskej základni alebo v jeho blízkom okolí a nebyť krátkeho japonského útoku, tak sa tento "vojnový" film zaobíde bez jediného výstrelu. S tak silným príbehom to bez problémov funguje aj po takmer 60-tich rokoch. 80%. (27.09.2011)

Tento film má pre mňa výstižný názov, hlavne preto, že táto romantická akože drsniacka konverzačka z vojenského pľacu je filmom, ktorý podľa mňa mohol ohurovať len v časoch, kedy toho po vojne ešte veľa natočeného nebolo. Divím sa tej záplave vysokých hodnotení a chválospevov, ono to nič extra nebolo, skôr to bola nuda, no ľudia majú radi obkecávačky, krásne obaly a dej tomu často radi obetujú. Mal som pocit, že sledujem staršieho predchodcu filmov od Pilcherovej zmixovaných s americkou kinematografiou 30. rokov a navyše vojenské prostredie tomu u mňa tiež nedodalo. (17.08.2013)

Nie také božské ako High Noon a Šakal, napriek tomu opäť nakladačka. Zinnemann je proste kúzelník, ktorému stačí dobrý scenár, pár hercov a nejaké kulisy a je z toho biják, že nemôžete dve hodiny popadnúť dych a sopel sa vám mieša so slzami. Nejde o to, že by nevedel režisér sugestívne podať aj akciu a násilie. Naopak, scéna pästného súboja, a záverečný nálet sú dôkazom prešpekulovanej filmárčiny, akú vie predviesť málokto. Boxovačka je bolestnejšia než v Zúriacom býkovi a útok Japoncov je dokumentaristický akoby ho točil Greengrass. Napriek tomu sú to jediné dve akčné scény v celom filme. Zinnemann sa zámerne pohráva s divákom, keď mu odoprie pohľad na očakávané násilie. Súboj medzi Prewittom a šéfom väzenia zostane skrytý, napriek tomu, že sa udeje on-screen. Rovnako ani raz nevidíme šikanovanie Maggia vo väzení, na ktoré sa divák teší od momentu, keď sa prvýkrát Maggio so šéfom väznice dostane do konfliktu. Explicitné násilie teda neukáže vôbec, alebo ho okázalo skryje za kulisy, akoby chcel povedať, že skutočná dráma sa deje niekde inde - vo vnútri postáv. Zinnemann je proste frajer, ktorý by mohol pokojne celý film exhibovať v prvotriednej akcii, no radšej podáva komornú drámu, kde sa herci rozprávajú v interiéroch. Napriek tomu, že sa bránim frázam o filmoch, ktoré chytia za srdce a sú plné ľudskosti, From Here To Eternity je dielo, pri ktorom nadobúdajú svôj pôvodný význam. Málo filmov v histórii kinematografie dokázalo vykresliť tak silné prieteľstvo a také humánne charaktery bez toho, aby to skončilo pri sladkom gýči. (09.04.2014)