Omámení a zmatení

Nedoceněná, správným způsobem "zhulená" pecka Richarda Linklatera která vás přenese do roku 1976 na jednu střední v Texasu. Poslední den školy před prádzninama, hodně trávy, nejlepší kamarádi, nadržené holky, plno "soon to be" hvězd a scénář, ve kterém nejde o nic, a přece o všechno. Ty Aerosmith jim závidím.... Pokud jste neviděli, koukejte to napravit. Po Before Sunrise a Before Sunset můj nejoblíbenější Linklater. (27.04.2013)

70%.. Richard Linklater v tomto filmu vzpomíná na svoje školská léta a je to vzpomínání zábavné a nanejvýš pohodové. K té pohodě hodně přispívá velmi vkusný písničkový doprovod (Aerosmith, Deep Purple, Alice Cooper, Nazareth, Black Sabbath, Sweet, ZZ Top, Peter Frampton, Kiss, Lynyrd Skynyrd a další) a v neposlední řadě potěší herecké obsazení, tehdy začínajících a dnes mnohdy hodně známých herců..)) (15.02.2008)

Verim, ze film je pro Americany do jiste miry kultovni a srovnani s podobnym, ale starsim snimek Americke graffiti je opravnene, jen co do kvality a zabavy se priklanim spise k tomuto energickemu pohledu na posledni den stredni skoly konce 70. let. Napocital jsem na prstech jedne ruky prvni role budoucich vetsich ci mensich hvezd Hollywoodu. 75% (18.11.2009)

Asi nelze pochybovat o tom, že Dazed and Confused je Linklaterova verze American Graffiti. Zatímco Lucas vzpomínal v letech 70tých na nedávno skončené 60ky, Linklater už v podstatě točil dobovku. Tak či tak, konstrukce filmu je identická, nicméně z mého pohledu o něco méně zábavná, než jeho slavný předchůdce. Drahnou chvíli mi navíc trvalo vytvořit si alespoň nějaký vztah k postavám. Na druhou stranu, Linklater zbytečně v jednotlivých scénách nesetrvává a bez otálení se hned posouvá dál. Tenhle observační postup mu navíc dává šanci pokusit se o generační výpověď, nicméně nemám pocit, že by k něčemu takovému úspěšně celý film dovedl a zůstává tak podle mě spíše jen u bezkonfliktní dobové vzpomínky. 6/10 (31.05.2017)

“If I ever start referring to these as the best years of my life — remind me to kill myself.” Další American Graffiti to není. Ačkoliv soundtrack je svou kvalitou plně srovnatelný – i když většina písní nepatří k něčemu, co bych normálně poslouchal. Ale třeba začnu. Největší problém je pro mne v postavách – nedokázal jsem se s nimi tak ztotožnit, jako s aktéry American Graffiti, většina mi nepřišla nijak zvlášť sympatická nebo zajímavá – samozřejmě mimo božského Matthewa McConaugheyho jako Woodersona a pak asi Sabriny (Christin Hinojosa). Ostatní mne často dost štvali, či mi přímo vadili a skoro vůbec mi na nich a jejich osudech nezáleželo. Také mám jistý (ovšem stále plně nepotvrzený) pocit, že Linklater poněkud podlehl idealizaci středoškolského vozového parku, kde je na můj vkus až moc blyštivých aut v perfektním stavu (i když některá jsou třeba skoro 20 let stará)... chtělo by to o něco víc ošklivých úsporných vozítek, různých Brouků, Fordů Pinto, Valiantů, Toyot atd. – i když podle pár dobových fotek to vážně mohlo na některých parkovištích takhle vypadat. Nejklišovitější hláška na závěr: “That’s what I love about these high school girls, man. I get older, they stay the same age.” (x) (x) [viděno 8.9.2020] (10.09.2020)