Dogma

Pokiaľ ste fanúšikom Kevina Smitha, budete sa zabávať. Môžete byť aj fanúšikom Simsonovcov alebo South Parku. Ak ste na iný typ humoru, nebudete chápať, kde je sever. Keďže som natoľko otvorený, že si dokážem zachovať nadhľad, prepáčim Smithovi aj slabšie chvíľky a uznávam jeho špecifickú a veľmi relatívnu komediálnu genialitu, ktorá ale dosiahla vrchol o niekoľko rokov neskôr v Clerks 2. (17.09.2012)

I když může křesťansky pojatý film působit hlavně v Americe, tak mně to vůbec nevadilo. Naopak, Smith dokáže výborně odvyprávět film a přidat do něho jeho specifický humor a neotřelé dialogy. V tom prostě vyniká a je to vidět hlavně v jeho starších filmech a dvojice Jay a mlčenlivý Bob tomu opět dominují. (09.12.2018)

První setkání se Smithem nedopadlo tragicky, ale rozhodně hůř než jsem čekal. Velice slušný rozjezd, velice dobré dialogy (slavná to Smithova devíza), slušné herecké výkony na podobný film neuvěřitelného ansámblu (taková sestava se většinou schází jen ve velkofilmech typu Armagedon), prapodivný námět a přeplácaný, chaotický scénář. Tolik heslovitě. Dále mě tam iritovalo několik ne zrovna vtipných či zajímavých nápadů - démoni v podobě teenagerovských hokejistů, hovnivý elemntál (neboli exkrementál), či Bůh v podobě Alanis Morissete. Ale v čerty, na druhou stranu je jich tam pár opravdu podařených (celá centrální myšlenka s nezpochybnitelností slova Božího např.). Celkově však - odvážné, ale hrubě nedotesané dílko, které se může brát jakkoli s nadhledem, ale u mě prostě víc než slabé tři hvězdy nedostane. 50% (30.07.2006)

Kevin Smith je pro někoho možná jen zvrhlík a prasák, pro mě je však svérázným géniem, který se ve svých filmech nebojí použití nějakého toho sprostého slova, respektive otevřeného (a úžasně zábavného) diskutování o (nejen) partnerských vztazích a o různých sexuálních praktikách, ale také zjevného prokazování své lásky ke kinematografii, komiksům a popkultuře obecně (každý jeho film je plný zamilováníhodných citací a odkazů). Dogma je sice tak trochu jiný film v jeho filmografii, ale v zásadě je to pořád on bez sebemenšího zaváhání, jen s tím rozdílem, že tentokrát se vášnivě nerozmlouvá nad vztahy a popkulturou, ale nad jiným, neméně v(d)ěčným a delikátním tématem - náboženstvím (a o všem s ním spojeným). Smith to má v hlavě moc dobře srovnané a všechny ty chytré a vtipné narážky na katolickou církev, bibli atd. jsou prostě geniální a často i velmi inspirativní a trefné. Přál bych si, aby zhlédnutí téhle mile provokativní konverzačky mělo na náboženské fanatiky stejný účinek jako Damonova promluva k jeptišce v úvodu filmu. Třináctý apoštol Chris Rock to vyjádřil skvostně: Víra je na nic, lepší je mít názor! ;-) 90 % (10.08.2003)

Další zhlédnutou Smithovku si můžu odškrtnout z jeho filmografie. V jeho kariéře slušný standart, celkově určitě nadprůměr. Dogma se pyšní obsáhlejším hereckým obsazením, které je zasazeno do příběhu, které nám už na začátku poví že se nemá brát vážně. Jinak to totiž ani nejde. V průběhu jsem se sice zasmál maximálně jednou, snímek však bylo příjemné sledovat a nuda se naštěstí nedostavila. (05.03.2010)