Noc oranžových ohňů

Mám rád vězeňská dramata a těch z předlistopadového období a z dob normalizace by se asi dalo napočítat na prstech jedné ruky. Matyáše mám celkem rád, je to herec sedmdesátkových filmů od těch různých dětských po detektivky a různá dramata. Objevil se tak v perfektní roli pilota Wellingtonu v Nebeských jezdcích i naprosto obskurní záležitosti jménem Hroch. A tak jsem se zájmem sledoval jím hraného hrdinu a jeho pád coby nadějného kádru v podstatě až na dno. Trochu úsměvné jsou tam ty tanečky kolem KSČ a ten až otcovský vztah mezi vězněným a vrchním bachařem, který správně poznal člověka co pochybil a je si toho vědom na rozdíl od kriminálníků a grázlů. Ti zůstanou stále stejným odpadem socialistické společnosti a nápravné zařízení s nimi nic neudělá. A když si komunista vezme k sobě mledého grázla který nikdy nepozanl správného soudruha, kdo ví zda z něj nakonec také neudělá slušného člověka a dokonce třeba časem i komunistu ! Dám tedy za 3 rabičky cigaret. * * * (18.04.2020)

K tomuto dielu som pristupoval s veľkými obavami, pretože som sa na viacerých miestach dočítal, že je to dosť zlý film. O to viac som bol príjemne prekvapený. Príbeh je zaujímavý, aj herecké výkony sú dobré od Svatopluka Matyáša, cez Zdeňka Kryzánka až po Jiřího Lábusa. Jediný, ktorý mi tu nesedel bol Miroslav Zounar, ktorému na rozdiel od Lackoviča, takého grázla nikdy neuverím. (21.12.2008)

30% — Na filmu mě zaujalo především to, že hlavní hrdina porazil člověka a asi za 14 dnů byl soud a hned šel sedět. Ne jako dneska až třeba po roce nebo ještě delším čase. Jinak ta linka s tím, jak zůstal uvědomělým komunistou i v kriminále a po vyloučení ze strany a jak si dokázal naklonit i některé spoluvězně, byla dost umělá. A závěr byl už úplně z říše sci-fi. (06.03.2018)

Pohádka o tom, jak úspěšný a spokojený komunista přijímá svou vinu na dopravní nehodě, nastupuje do vězení a tam neztrácí ideály o socialistickém světě, a to ani potom, co ho strana za spáchaný čin vyloučí ze svých řad. Napravená ovečka Lábus působí hodně trapně a závěr je opravdu jen poslední hřebíček... (21.02.2008)

O něco méně uvědomělé, než by člověk čekal. Řemeslně zvládnuté s dobrou kamerou (řada close-ups a pohledů z první osoby, vyvolávajících pocity stísněnosti nápravného zařízení). Jeden z muklů obhajuje své členství ve straně slovy: "Akorát sem u nich byl, jestli tomu rozumíš." A takovejch "muklů" se nám tu od sametu toulá... (28.08.2020)