Režie:
Karel JanákScénář:
Petr HudskýKamera:
Martin ŠáchaHudba:
David SolařHrají:
Marek Adamczyk, Anna Fialová, Iva Janžurová, Daniela Kolářová, Naďa Konvalinková, Miroslav Táborský, Sonsee Neu, Oldřich Kříž, Kristína Vaculík Turjanová (více)Obsahy(1)
Velká výpravná pohádka scenáristy Petra Hudského a režiséra Karla Janáka začíná ve chvíli, kdy na zámek přicházejí tři sudičky, aby předpověděly osud malému princi Leopoldovi. Cestou se zastaví u velitele stráží, kterému se také právě narodil syn. Jeho předpověď příliš slavná není. Z Hynka má být nešika, který bude myslet hlavně na jídlo. Malému Leopoldovi sudičky věští, že si vezme za ženu dceru sousedního krále. Princ a princezna se ale jako děti od prvního okamžiku nesnášejí, jenže rodiče trvají na vyplnění věštby. V den svého sňatku Leopold a Josefína objeví cestu, jak jej překazit. Ukradnou sudičkám kouzelné hodinky a s jejich pomocí se vrátí do doby princova narození, aby zabránili sudičkám pronést věštbu. To se jim sice podaří, jenže po svém návratu zjistí, co tím všechno způsobili nejen sobě, ale hlavně celému království. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (348)
Áno, v Čechách je možné natočiť rozprávku bez čerta, pekla a zlého čarodejníka. Jak si nevzít princeznu patrí určite medzi tie nové lepšie rozprávky. Nechýba jej vtip, nadhľad (Stargate), na mieste zlých mocností tu bol obyčajný človek z ľudu, ktorý iba dostal moc, Len škoda, že princezná nebola o trochu sympatickejšia. ()
Toto je film, u něhož jsem si uvědomil, jak nesnesitelně otravné mi už přijde to ohrané české pohádkové klišé, že největší zlo na světě byly (jsou) předem domluvené sňatky (byť v tomto případě jaksi domluvené nadpřirozeným způsobem, ale to na věci nic nemění), a jediná správná cesta je ideál romantické lásky v moderní podobě, která se zrodila někdy v 19. století. Ne že bych chtěl někomu upírat právo na výběr (celoživotního) partnera (pak se ale nesmíte divit 50 % rozvodovosti), jen se domnívám - mj. na základě vzpomínek na vlastní četbu pohádek v dětství (to by ovšem filmaři museli taky šáhnout jinam než k Erbenovi, Němcové nebo Ladovi) - že česká literární pohádka byla výrazně nápaditější a přetékala množstvím jiných, dramaticky výrazně zajímavějších motivů, než je něco tak fádního, jako něčí svatba, do které se princi nebo princezně, případně oběma současně, nechce - takový chudáčci, jejich starosti bych fakt chtěl mít! musí se u toho člověku honit hlavou. Skutečně mi přijde otravné, jak jsou nám - kvůli té panující scenáristické bídě, byť kdo se vlastně prosil každý rok o novou pohádku? - stále servírovány ty samé pohádkové ingredience, jen sem tam ozvláštněné něčím novým, aby se neřeklo - v tomto případě těmi sudičkami, u nichž jsem si pro změnu uvědomil, jak bolestně filmově konkrétní podobu zde dostaly, protože to je podle mě přesně ten typ pohádkových postav, které si každý představoval v duchu po svém, a dát jim podobu tří zestárlých českých hereček navlečených v kostýmech, které připomínají něco mezi řeholním hábitem a burkou, nebylo podle mě nejšťastnější, a podobnou výtku stran nevěrohodnosti by šlo směřovat k více věcem v tom filmu. Moc mi nesedlo ani obsazení jako celek a souhlasím s názorem, na který jsem zde narazil, že Adamczyk a Fialová byli pro své role už staří, a vyloženě mě tam iritoval ten slovenský zrzek Ľuboš Kostelný, na kterého mám osobně alergii. A hodně mě zaujal drtivý odsudek, který vůči tomu filmu projevil xxmartinxx a mnozí další - myslím, že pokud mi než film samotný přijde zábavnější si o něm číst uživatelské recenze na ČSFD, tak je asi fakt něco špatně. ()
... S podtitulem "Jak (ne)napsat scénář a (ne)natočit dobrou pohádku". Hele, základní pravidlo scenáristiky zní: Když neumíš psát, tak se nepouštěj do časových smyček. Protože nejspíš nedokážeš napsat nic, co by alespoň částečně dávalo smysl... A druhý základní pravidlo scenáristiky zní: Nevysvětluj. Nevysvětluj kam se jde a co se tam bude dělat - a pak se tam jde a udělá se to. Navíc mě dost drásala prázdná snaha o "dramatičnost", tam kde prostě nebyla - děje se nám před očima pořád něco spěšného a nervního za dramatické hudby, lidé křičí a pobíhají a pak se při příležitosti významného dějového zvratu zastaví a hovoří. A takhle pořád dokola, dokud ze všeho toho očekávání velké akce nezemdlíme zklamáním. ()
Když už se nevěnuji nejmenším divákům a zvolím téma cestování časem. Když mám slušný nápad, obstojné exteriéry i kostýmy. Když mám celkem kvalitní herecké obsazení a mám další kladná když, tak to přeci neposeru, ale stalo se. Hloupě napsané postavy, kde je skoro každý hňup, nepřirozeně se chovající jak vypuštěný z ústavu. Nechám tomu trochu důstojnosti a chci pohádku úsměvnou a ne směšnou. No tak snad příště. Zavděčit se všem nejde, ale šaškováním si to najde minimum příznivců. ()
Podívat se na to asi dalo ale že by mě to nějak uchvátilo to se říct nedá. Ba naopak jsem netrpělivě vyhlížel kdy už bude konec. Když to porovnám s nedávno viděnou pohádkou Princezna zakletá v čase, která taky koketuje s cestováním časem tak jasně vítězí Princezna zakletá v čase. Jde prostě o pohádku která si podle mě větší věhlas nezíská a nikdy se nestane tou pohádkovou klasikou ke které by se lidi rádi vraceli. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (15)
- Ve filmu si zahrál Oldřich Kříž se svým synem Janem Křížem. (SONY_)
- Ve scéně s padajícím dortem dopadne dort na nevěstu z jiné strany, než na kterou se následně král (Miroslav Táborský) obrátí, aby Hynkovi (Patrik Děrgel) vytknul jeho nešikovnost. (Kryblice)
- Marek Adamczyk, Patrik Děrgel a Miroslav Táborský se podruhé setkali s Karlem Janákem během natáčení pohádky pro Českou televizi. Adamczyk se objevil v pohádce Nejlepší přítel (2017), Děrgel ztvárnil hlavní roli v pohádce Korunní princ (2015) a Miroslav Táborský si zahrál jednoho z měsíčků v pohádce Dvanáct měsíčků (2012). (Pan.Antonin)
Reklama