tick, tick...BOOM!
Režie:
Lin-Manuel MirandaKamera:
Alice BrooksHudba:
Jonathan LarsonHrají:
Andrew Garfield, Alexandra Shipp, Robin de Jesus, Vanessa Hudgens, Bradley Whitford, Joshua Henry, Jonathan Marc Sherman, Ben Levi Ross, Judith Light (více)VOD (1)
Obsahy(3)
Nadějný hudební skladatel, který má třicítku na krku, řeší milostné vztahy, přátelství i strasti života umělce v New Yorku. (Netflix)
Videa (2)
Recenze (141)
Film je dost svůj. A už tím pádem nebude pro každého. Ale zase dívat se na příběh o muzikálovém autorovi ve stylu muzikálu je docela pecka. A v tomto případě mi to sedlo. Film je ve své podstatě deprese i tématem a zpracováním, ale rozhodně zážitku nelituji. Garfield nám kvete do skvělých výkonů. ()
Tak to byla pořádná jízda! Strašně mě bavila od začátku až do konce (a to přitom nemusím muzikály na filmovém plátně). Bavilo mě prolínání časových rovin i to, že jste místy nevěděli, jestli jste zrovna na zkoušce, představení nebo ve vzpomínkách či představách hlavního hrdiny. Bavily mě různé nápadité rekvizity a scenérie pomáhající vytvořit přechody mezi jednotlivými rovinami, navodit atmosféru, která se v průběhu příjemně plynule měnila od uvolněné zábavy přes trpké tvůrčí nebo vztahové chvilky po dojemné momenty a zase zpátky. Celou tu pestrobarevnou zábavu máte přitom podbarvenou takovou zvláštní hořkosladkostí, neb se hned v úvodu dozvídáte (ač ne úplně explicitně) o osudu hlavního hrdiny. Líbila se mi snad všechna hudební čísla, neměla jsem problém zaposlouchat se do jednotlivých melodií, ale mnohem více mě fascinovalo, na jaká (ne)myslitelná témata všedního dne a jak nápaditě se dá vytvořit a zhudebnit text (bo - bo - bo - bo bo bo bo bo...). Fascinoval mě hlavní hrdina jako člověk, jako (vskutku renesanční) umělec. A to jsem o něm dosud neslyšela ani ň (velká škoda, že materiálu o něm či od něj není k dispozici více a o to lépe, že vznikl tento na první pohled možná nenápadný film). Andrew Garfield ho dal po všech stránkách skvěle (po pár počinech, které jsem s ním v poslední době viděla, mám asi nového oblíbence :D) a já si Jonathana Larsona ráda dám asi vlastně kdykoli v budoucnu v téhle tikající bombě znovu taky. Doporučuju, abyste se ke mně přidali, stojí to za to! 90 %. ()
Jonathan Larson má před sebou posledních pět let života. Samozřejmě o tom neví, ačkoliv jeho přátelé ve „velkém“ umírají na AIDS. Jemu zatím klepe na rameno třicítka, pracuje jako číšník, ovšem v žádném případě nezapomíná tvořit, a především nasávat život a nelítostnost moderního New Yorku okolo sebe. Řeší nedostavení se úspěchu, miluje svou přítelkyni, talentovanou tanečnici, a dokončuje futuristický rockový kus Superbia, který mu má přinést slávu a zaplašit černé myšlenky. Objevují se tu i prvky, které Jon následně použil i při tvorbě svého nejslavnějšího díla, rockové opery Rent. Ve stejném duchu navázal i dalším muzikálovým bestsellerem Tick, Tick ...Boom! Nedožil se ovšem ani jednoho, nečekaně zemřel měsíc před premiérou Rent. Zkoumal sociální problémy multikulturalismu, závislosti, jako jeden z prvních představil na scéně homosexuální a bisexuální postavy. A energický Andrew Garfield díky němu (znovu) dokazuje, že patří mezi nejtalentovanější mladé herce současnosti. Klobouk dolů. Lin-Manuel Miranda si Hamiltonem (kterého napsal a zhudebnil) získal řadu věčných fanoušků, i tady dokonale potvrdil, že hudbě prostě rozumí. Výsledek je oslavou umění, bohémství a hudby, která není pro masy, hudební čísla jsou každopádně nápaditá, skvěle sestříhaná a prostě jiná – třeba to, když se Jon hádá se svou přítelkyní. Paralelně skladbu sledujeme groteskně zazpívanou jím a Vanessou Hudgens. Výsledek není nijak památný, ale určitou stopu na divákovi zanechá. PS: Na konci jsem přemýšlel, zda je větší kočka právě Hudgens nebo Alexandra Shipp. ()
Výborný moderní muzikál, který ale není v konečném důsledku nic víc. Andrew Garfield nesleze z plátna, ale umí opravdu hrát? Zase nevíme, rozhodně se snaží a zpívá slušně a má opět štěstí na padnoucí roli. Nebo si je teda pro sebe transformuje? Ale pokud jste naladěni na takovou tu sladkou, hřejivou čokoládu, tady jí dostanete plný hrníček. A Lin-Manuel Miranda se stává novým filmovým žánrem. 80 % ()
Galerie (87)
Zajímavosti (11)
- Postava Michaela (Robin de Jesus) je inspirována Matthewem O'Gradym. Matthew se také nakazil HIV a v době vydání filmu byl stále naživu. (Michnak)
- Tři „vandráky“ během nedělního brunche hrají původní členové obsazení z muzikálu „Rent“: Adam Pascal, Daphne Rubin-Vega a Wilson Jermaine Heredia. Ostatní návštěvníci jsou všichni umělci z Broadwaye. Kuchařem v restauraci je Lin-Manuel Miranda. (KGBelik)
- Během scény ve fokusní skupině je na bílé tabuli napsáno „Santa Fe“. Jedná se o odkaz na stejnojmennou píseň z muzikálu Jonathana Larsona „Rent“. (KGBelik)
Související novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (více)
79. Zlaté glóby - nominace
Dnes odpoledne byl zveřejněn kompletní seznam nominací pro 79. ročník Zlatých glóbů, které každoročně uděluje Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu (HFPA). Předávání cen se má uskutečnit 9.… (více)
Skladatel, zpěvák, tvůrce muzikálů a herec Lin-Manuel Miranda zažívá výrazný úspěch, kdy se z tvůrce muzikálů Život v Heights a Hamilton též zvládl dostat do Hollywoodu. Podílel se na hudbě k disneyovce Odvážná Vaiana, sedmé epizodě Star Wars zase přispěl písní Jabba Flow, později se též objevil v pokračování Mary Poppins, svou hudbou přispěl k nadcházející disneyovce Encanto i chystané hrané Malé mořské víle a jeho kariérní úspěchy se jen rozšiřují. Čerstvě se poté též Miranda chopil svého režijního celovečerního debutu a opět jde o muzikál. Muzikál Tick, Tick... Boom! od Jonathana Larsona je autobiografickým a vypraví o životě umělce, který sice ve věku 35 let podlehl Marfanovu syndromu, přesto za sebou zanechal výrazný odkaz. Takový, že se podle jeho muzikálu rozhodl právě Miranda natočit svůj režijní debut. Do role Larsona byl obsazen Andrew Garfield, který se po skončení s rolí Spider-Mana nadále vydává směrem charakterních rolí, výhra jeho castingu ovšem spočívá v tom, že naštěstí umí zpívat. Nebo minimálně umí zpívat dostatečně na hlavní roli v muzikálu. Především ovšem Garfield opravdu ukazuje, že je velmi dobrým hercem, který komplikovanou osobnost jménem Jonathan Larson dokáže ztvárnit v neskutečně živelném a procítěném podání. Garfield zde podává svůj nejlepší výkon od Hacksaw Ridge. Dost možná dokonce nejlepší výkon od Social Network. Vztah a minulost Mirandy s muzikály je velmi klíčová, je poznat, že film točil někdo, kdo má s muzikály zkušenosti. Efektivní muzikálová čísla plná výrazných písní a v průběhu pravidelný pocit toho, že se téhle látky skutečně chopil někdo, kdo k Larsonovy a jeho odkazu chová výrazný respekt. V průběhu je bohužel až příliš cítit velká snaha o to probudit v průběhu toho všeho nějaké emoce. Místo přirozeného plynutí divákových pocitů se bohužel u filmu často snadno vyvolá pocit, že to chce celé až příliš sázet na emoce. V tomto ohledu by nejspíš bylo důležité vidět původní Larsonův muzikál a následně ho srovnat s filmovou adaptací, protože by se pak možná ukázalo, že to vlastně není úplně chybou filmu, ale muzikálu, ze kterého film vychází. Přesto ovšem přesně tyto pocity dojem z Tick, Tick... Boomu! shazují. Síla Larsonova původního muzikálu netkví v tom, že by pojednával o přelomovém a výjimečném tématu, ale o tom, že je skutečně autobiografický a vypraví Larsonův skutečný příběh. Nejde o typický biopic, jde o biopic smíchaný s muzikálem. Při sledování jsem měl osobně neskutečný pocit, že to musí být na divadelních prknech zážitek, kde to střídání atmosféry a emocí nejspíš funguje o poznání lépe než v případě filmové předělávky. Divadlo a film jsou dvě zcela odlišné záležitosti, vše co funguje na divadelních prknech nemusí nutně fungovat ve filmové podobě a zase naopak. Osobně mě za dlouhou dobu tyhle pocity u žádné adaptace divadelní hry nenapadali tak jako u Tick, Tick... Boom! Když dojde na muzikálová čísla, je to pořád ten talentovaný Miranda. Když se ovšem zrovna nezpívá, je to vlastně celé takové nijaké. Tick, Tick... Boom! má pořád štěstí v dostatečně obsahově silné předloze, kdy to především v druhé polovině začne směřovat k emocionálně fungujícímu finále, kdy jen zamrzí, že to celé emocionálně začne konečně fungovat až zhruba 30 minut před finále. Spousty aspektů je na tom filmu neskutečně potěšujících, přesto v součtu zamrzí, že to celé nefungovalo i v těch pár dalších ohledech, které by z Tick, Tick... Boomu! možná udělali novou filmovou muzikálovou ikonu. Jenže k tomu bohužel ještě něco chybí. Na Tick, Tick... Boom! se v brzké době velmi rychle zapomene a ikonickou filmovou adaptací muzikálu se nestane. Bude ovšem ukázkou toho, že Garfieldovi tyto komorní role neskutečně sednou a Miranda by i jako filmový režisér mohl jednou předvést zajímavé věci. Minimálně několik výrazných náznaků lze objevit i tady..... () (méně) (více)