Jeřábi táhnou

Geniální!!! Myslím, že některé scény zůstanou v mé hlavě už napořád.. Jsem si vědom toho, že lze polemizovat jestli to občas nespadá do nějaké manýry, jestli forma není příliš zbytečně melodramaticky přestylizovaná a jestli úplný závěr není rána do obličeje inteligentního diváka s trochou vkusu. A asi lze v těchto případech říct: Ano! Ovšem v tomto případě mi je to jedno a umím odpouštět.... (23.08.2010)

Ohromně působivý film, až se nechce věřit, že vznikl v SSSR v roce 1957. Takřka prost ideologie (za celý film zazní snad jednou oslovení soudruh a jednou tak nějak mimochodem kamera zabere Leninovu bustu). Borisův otec si naproti tomu otevřeně utahuje z dělnic, které pronášejí oslavné fráze o plnění a překračování plánu, lidé se zabývají především svými osobními věcmi a neskládají závazky, jsou melancholičtí, bojují sami se sebou a chybí jim uvědomělost. Ano, vlastenectví v tom samozřejmě je, ale normální, uvěřitelné a nijak politicky zabarvené. Přímo z války film sice ukazuje minimum, přesto je přítomná v každém okamžiku, ne jako pole slávy, ale jako mrcha, která ničí životy i charaktery. Je nedostatek všeho, neslyšíme o oslavách vítězství (vyjma krátké scény na úplném konci), evakuovaní lidé žijí namačkaní v malých domech, kde dýmají kamna a všechno je slyšet. Tu a tam sice může některý dialog působit trochu naivně, ale nikoli politicky naivně a do poeticky laděného filmu to sedí. Co však činí tento film opravdu výjimečným nejen na svou dobu je kamera a používání světla, stejně jako v režisérově dalším filmu Neodeslaný dopis. Záběr Veroniky běžící podél vlaku už tu zmínilo mnoho lidí, to je ale jen jedna z mnoha takřka dokonale natočených scén. Už Borisův běh do schodiště na začátku je působivý, stejně tak když Veronika probíhá rozbombardovaným domem po schodišti do bytu svých rodičů. A scéna náletu, kdy ji Marek nese po rozbitém skle a scéna je osvětlovaná výbuchy pum v dáli, taky stála za to. Proč nedávám maximum? Protože upřímně řečeno, právě postava Veroniky mi místy dost pila krev. Často neví co chce, tváří se významně melancholicky, obviňuje všechny okolo, není s ní rozumná řeč a tak dále. Prototyp chování, které nesnáším. Marek se sice zachoval jako hajzl, ale na druhou stranu, ona se k němu celou dobu chovala tak, že si o to koledovala. Ostatně, Taťána Samoljovová si vlastně skoro to samé zopakovala o deset let později jako samotná Anna Karenina. Na druhou stranu, byla to krásná žena, škoda, že jsem ji dosud viděl jen ve třech filmech. Update: Dodatečně uděluji maximum. Tenhle film je prostě krásný. (07.07.2018)

Intimní a intenzivní film. Málokdy jsem se s hrdiny sžila tak rychle a sama cítila jejich emoce. Stali se mými přáteli hned od prvních scén. Dovádivá Veverka a přemýšlivý seriózní Borja jsou lidi, které bych ráda pozvala na návštěvu. ___ Herecké výkony nejde dostatečně vyzdvihnout, oni to snad doopravdy žili. Příběh je zdánlivě prostinký, ale kolik různých emočních rovin a psychologických odstínů se za ním skrývá. ------ Ano, občas je něco šablonovitého - buržoazní dámička na komunistické Sibiři, bezpáteřní Marek, jeho prospěchářský šéf, ale to se dá odpustit a dokonce i přijmout u filmu, jehož vyznění je jednoznačně protiválečný apel a poklona obyčejným lidem v příšerných časech. Tohle klišé však dokázal film oživit a prodchnout vášní. Připočtěme k tomu artovou kameru, její lichoběžné úhly, které nám však hrdiny ještě více přibližují. Uvolněnost prvních milostných scén střídá nervózní napětí, kdy jenom bez dechu čekáme, jak se s ním Veverka vypořádá. Protože je jak tikající bomba, která může stejně tak dobře skončit výbuchem a sebezničením, jako tím, že nabere druhý dech. V některých scénách exaltované ruské herectví beru, jsou prostě emocionálnější než my. SOUHRN: Když válka zasáhne i rozkošnou Veverku. (21.03.2020)

Tak z tej úžasnej kamery občas naskakuje husia koža, občas ide strach. Z počiatku som sa bál schematického scenára, lenže táto obava sa začala rýchlo rozplývať a dá sa povedať, že tento film prekvapí dejovými zvratmi. Taťjane Samojlovej držíte po celý čas palce, akože je ruská Audrey Hepburn a zdieľate s ňou všetky útrapy. Záver by som charakterizoval potom ako antischematizmus, keď do poslednej chvíle neviete, či to skončí ako A alebo ako B, ale jedna scéna z priebehu deja vám hovorí, že zrejme proti očakávaniam. Film išiel v USA do širokej distribúcie, čiže počas studenej vojny, čo môže byť pre mnohých prekvapivé. Ja som na filme nič extra poplatné režimu nezaregistroval, silný dej a vojna sama o sebe (čiže nie oslava jej hrdinov), na upriamenie pozornosti stačili. 90%. (30.11.2014)

Režijní, kameramanský a střihačský(!) koncert pod opravdu minimálním a dobově pochopitelným ideologickým nátěrem; báječně napsaný scénář, důrazem na ironii osudu upomínající na knížky Johna Irvinga. Kdysi na semináři střihové skladby u prof. Fišárka vznikla po předvedení ukázky z Jeřábů lehká kontroverze – části, ne-li většině přítomných se zdálo, že kvůli hodně stylizovanému herectví nemají filmy tohoto typu dnešnímu divákovi co říct. Pravil jsem tenkrát, že to, že jsme si v kinematografii zvykli na tzv. civilní herectví a vůbec snaživé předstírání reality, neznamená, že je to jediný správný způsob dělání filmu, a myslím si to doteď. Scéna umírání v mokřinách mi zůstala zaseknutá v paměti od dětství jako jeden z formativních filmových zážitků, ale silně emotivně, skoro až duchovně působivá je celá hodina a půl, je-li člověk příslušně ustrojen. Jsem rád, že já jsem. (10.08.2012)