Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Veronika s Borjou jsou zamilovaní až po uši a letní Moskva patří alespoň na chvíli jen jim. Jenže se píše rok 1941 a země vstupuje do války s Německem. Borja odjíždí jako dobrovolník na frontu, aniž by se stihli rozloučit a tak před narukováním nechá Veronice dárek k narozeninám doma. Oba milence dělí stovky kilometrů, válečná vřava se však rozléhá na bojišti i nad hlavním městem. Zatímco Borja bojuje mezi zákopy o život zraněného vojáka, Veronika přijde při jednom z prvních náletů na Moskvu o rodinu. Borjovi rodiče vezmou dívku k sobě, tam ale musí neustále uhýbat před Markovým pohledem a dotěrnými návrhy. Když o Borjovi dlouho není žádných zpráv, souhlasí zlomená a apatická Veronika s Markovou nabídkou k sňatku. Snaží se pak najít aspoň nějakou útěchu v práci ošetřovatelky, jednoho dne však z jejího pokoje zmizí narozeninový dárek od Borji a Veronika v sobě nachází dosud netušenou sílu... Jeden z nejoceňovanějších sovětských filmů ve své době zasáhl filmaře a diváky ve všech zemích, kde se promítal. Jeřábi táhnou (1957) vešli do kin jen rok a půl po Chruščovově kritice Stalina, na počátku období tání, a svojí rozpohybovanou kamerou, extrémními úhly snímání i zaměřením na bolestnou nejistotu dívky uprostřed válečných let představovali v rámci sovětské kinematografie naprosté zjevení. Snímek Michaila Kalatozova otevřel ve své domovině nový pohled na válečná léta a mimo jiné získal nejvyšší ocenění na filmovém festivalu v Cannes. I díky tomuto úspěchu dostaly v zestátněné kinematografii později prostor válečné filmy jako Balada o vojákovi (1959) či Ivanovo dětství (1962). Příběh Veroniky podává osobní i osobitý náhled na druhou světovou válku, jehož sílu nyní můžete poznat skrze nově zrestaurovanou verzi. (Česká televize)

(více)

Recenze (121)

Toj 

všechny recenze uživatele

Geniální!!! Myslím, že některé scény zůstanou v mé hlavě už napořád.. Jsem si vědom toho, že lze polemizovat jestli to občas nespadá do nějaké manýry, jestli forma není příliš zbytečně melodramaticky přestylizovaná a jestli úplný závěr není rána do obličeje inteligentního diváka s trochou vkusu. A asi lze v těchto případech říct: Ano! Ovšem v tomto případě mi je to jedno a umím odpouštět.... ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Ohromně působivý film, až se nechce věřit, že vznikl v SSSR v roce 1957. Takřka prost ideologie (za celý film zazní snad jednou oslovení soudruh a jednou tak nějak mimochodem kamera zabere Leninovu bustu). Borisův otec si naproti tomu otevřeně utahuje z dělnic, které pronášejí oslavné fráze o plnění a překračování plánu, lidé se zabývají především svými osobními věcmi a neskládají závazky, jsou melancholičtí, bojují sami se sebou a chybí jim uvědomělost. Ano, vlastenectví v tom samozřejmě je, ale normální, uvěřitelné a nijak politicky zabarvené. Přímo z války film sice ukazuje minimum, přesto je přítomná v každém okamžiku, ne jako pole slávy, ale jako mrcha, která ničí životy i charaktery. Je nedostatek všeho, neslyšíme o oslavách vítězství (vyjma krátké scény na úplném konci), evakuovaní lidé žijí namačkaní v malých domech, kde dýmají kamna a všechno je slyšet. Tu a tam sice může některý dialog působit trochu naivně, ale nikoli politicky naivně a do poeticky laděného filmu to sedí. Co však činí tento film opravdu výjimečným nejen na svou dobu je kamera a používání světla, stejně jako v režisérově dalším filmu Neodeslaný dopis. Záběr Veroniky běžící podél vlaku už tu zmínilo mnoho lidí, to je ale jen jedna z mnoha takřka dokonale natočených scén. Už Borisův běh do schodiště na začátku je působivý, stejně tak když Veronika probíhá rozbombardovaným domem po schodišti do bytu svých rodičů. A scéna náletu, kdy ji Marek nese po rozbitém skle a scéna je osvětlovaná výbuchy pum v dáli, taky stála za to. Proč nedávám maximum? Protože upřímně řečeno, právě postava Veroniky mi místy dost pila krev. Často neví co chce, tváří se významně melancholicky, obviňuje všechny okolo, není s ní rozumná řeč a tak dále. Prototyp chování, které nesnáším. Marek se sice zachoval jako hajzl, ale na druhou stranu, ona se k němu celou dobu chovala tak, že si o to koledovala. Ostatně, Taťána Samoljovová si vlastně skoro to samé zopakovala o deset let později jako samotná Anna Karenina. Na druhou stranu, byla to krásná žena, škoda, že jsem ji dosud viděl jen ve třech filmech. Update: Dodatečně uděluji maximum. Tenhle film je prostě krásný. ()

Reklama

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Intimní a intenzivní film. Málokdy jsem se s hrdiny sžila tak rychle a sama cítila jejich emoce. Stali se mými přáteli hned od prvních scén. Dovádivá Veverka a přemýšlivý seriózní Borja jsou lidi, které bych ráda pozvala na návštěvu. ___ Herecké výkony nejde dostatečně vyzdvihnout, oni to snad doopravdy žili. Příběh je zdánlivě prostinký, ale kolik různých emočních rovin a psychologických odstínů se za ním skrývá. ------ Ano, občas je něco šablonovitého - buržoazní dámička na komunistické Sibiři, bezpáteřní Marek, jeho prospěchářský šéf, ale to se dá odpustit a dokonce i přijmout u filmu, jehož vyznění je jednoznačně protiválečný apel a poklona obyčejným lidem v příšerných časech. Tohle klišé však dokázal film oživit a prodchnout vášní. Připočtěme k tomu artovou kameru, její lichoběžné úhly, které nám však hrdiny ještě více přibližují. Uvolněnost prvních milostných scén střídá nervózní napětí, kdy jenom bez dechu čekáme, jak se s ním Veverka vypořádá. Protože je jak tikající bomba, která může stejně tak dobře skončit výbuchem a sebezničením, jako tím, že nabere druhý dech. V některých scénách exaltované ruské herectví beru, jsou prostě emocionálnější než my. SOUHRN: Když válka zasáhne i rozkošnou Veverku. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Tak z tej úžasnej kamery občas naskakuje husia koža, občas ide strach. Z počiatku som sa bál schematického scenára, lenže táto obava sa začala rýchlo rozplývať a dá sa povedať, že tento film prekvapí dejovými zvratmi. Taťjane Samojlovej držíte po celý čas palce, akože je ruská Audrey Hepburn a zdieľate s ňou všetky útrapy. Záver by som charakterizoval potom ako antischematizmus, keď do poslednej chvíle neviete, či to skončí ako A alebo ako B, ale jedna scéna z priebehu deja vám hovorí, že zrejme proti očakávaniam. Film išiel v USA do širokej distribúcie, čiže počas studenej vojny, čo môže byť pre mnohých prekvapivé. Ja som na filme nič extra poplatné režimu nezaregistroval, silný dej a vojna sama o sebe (čiže nie oslava jej hrdinov), na upriamenie pozornosti stačili. 90%. ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

Režijní, kameramanský a střihačský(!) koncert pod opravdu minimálním a dobově pochopitelným ideologickým nátěrem; báječně napsaný scénář, důrazem na ironii osudu upomínající na knížky Johna Irvinga. Kdysi na semináři střihové skladby u prof. Fišárka vznikla po předvedení ukázky z Jeřábů lehká kontroverze – části, ne-li většině přítomných se zdálo, že kvůli hodně stylizovanému herectví nemají filmy tohoto typu dnešnímu divákovi co říct. Pravil jsem tenkrát, že to, že jsme si v kinematografii zvykli na tzv. civilní herectví a vůbec snaživé předstírání reality, neznamená, že je to jediný správný způsob dělání filmu, a myslím si to doteď. Scéna umírání v mokřinách mi zůstala zaseknutá v paměti od dětství jako jeden z formativních filmových zážitků, ale silně emotivně, skoro až duchovně působivá je celá hodina a půl, je-li člověk příslušně ustrojen. Jsem rád, že já jsem. ()

Galerie (81)

Zajímavosti (18)

  • Sergej Urusevskij sa objaví v cameo roli v poslednej vlakovej scéne ako muž držiaci 35mm kameru v pravom rohu. (DrSKusa)
  • Napriek tomu, že sa film odohráva v období druhej svetovej vojny, Kalatozov sa absolútne vyhol zobrazeniu Nemcov ako nepriateľov, ako nejakých démonov. Skôr sa upriamil na Rusa Marka (Aleksandr Shvorin), ktorého expresívne nerealisticky zobrazil ako zvádza Veroniku (Tatyana Samoylova) v najfamóznejšej scéne snímky. Filmovou rečou a kamerovými podhľadmi zobrazil Marka ako hororového protivníka, ktorý sa postupne zmocňuje dievčiny, v ktorej vyhasla nádej v budúcnosť vzťahu s Borisom (Aleksey Batalov). (Biopler)
  • Záverečný záber na žeriavy tiahnuce nebom sú odkazom na počiatok filmu, kedy sa ešte pred vypuknutím vojny objavil rovnaký motív. Prepojenie počiatku i konca diela je vyjadrením večného obnovovania lepších časov, taktiež, že po vojne sme nezostali živí len pre odkaz skazy, lež pre nový život. (Biopler)

Reklama

Reklama