Než ďábel zjistí, že seš mrtvej

Úvodní scénka ve které můj oblíbený Philip Seymour Hoffman klátí jednu slečnu mě dost vyvedla z míry. Ne jen proto, že vidět jeho robustní tělo ve dvou zrcadlech není zážitkem na vyprávění u rodinného stolu, ale i proto, že jsem od filmu očekával nějakou komediální jízdu. Samozřejmě, že mě mělo napadnout při přečtení drama/thriller, že se nebude jednat o nějaké Dannyho parťáky na druhou, ale chápejte, mě některé věci docházejí až po hodně dlouhé době :) Sidney Lumet tak dal mé představě vale a já s obrovskejma kukadlama- připraven na všechno- čekal, co se bude dít. Film je dokonale protkán mozaikovitými scénami, což je dobře, a režisér vás tím pádem nenechává vydechnout, což je taky dobře. Navíc neustále tasí z rukávů nové a nové fígle. Ať už dokonalé herecké výkony či brilantní scénář, vše je vyšperkované na maximum. A i když se může zdát, že 123 minut je dlouhá doba, ve výsledku to ani nepoznáte. Oldschool jak má bejt! (18.04.2008)

Všichni se topíme ve sračkách a prachy nám z nich pomůžou. Film s morálně podvratným tématem zločinu uvnitř rodiny se vám snaží celou dobu namluvit, že jednoduchou zápletku máte v hrsti a svým nekontinuálním dějem vás jakoby utvrzuje o nadhledu nad celým příběhem. Ovšem častokrát jsme v průběhu vyvedeni z omylu.... Celkem nenápadná režie Sydneyho Lumeta si spíše vyhrává s obrazovými kompozicemi, než že by se kamera extrémně hýbala, časové skoky zas udržují pozornost a nevodí diváka do přílišných detailů. Na situace nahlížíme různě: z pohledu bratrů - příčiny veškerých nesnází, rodičů - které to poznamenalo, či lidí, kteří s tím mají více či méně něco společného. Výrazné gradace se divák nedočká, jde o komorněji vyprávěný příběh, v němž dominují herci, Hawke psychicky slabší, Hoffman ledovější. Když pak oba poznají váhu peněz, na pokání je už pozdě.... (25.12.2007)

Tak jak sem se radoval na začátku We own the night, když byla Eva Mendes v prádléku a rozvášněná, tak tady sem si zrovna neužil Hoffmanovu šukačku s dlouhým záběrem na jeho bílou prdel. Jinak ale zajímavě natočenej thriller, ze kterýho je hodně cítit snaha o nějakou inovaci zaběhnutých vyprávění podobných příběhů a celkem se daří, různý flashbacky a flashforwardy jsou dobře poskládaný a solidně pochopitelný, i když si režisér musel pomáhat časovými nadpisy, ale to byla fakt nezbytnost, jinak by to byla šílená motanice. Co se týká příběhu, tak je hodně depresivní ale zároveň napínavej a to hlavně zásluhou fakt úžasný ústřední dvojice Philip Seymour Hoffman a Ethan Hawke. Škoda jen blbýho a uspěchanýho konce (20.02.2008)

Výborný snímek, ve kterém Sidney Lumet dokazuje, že ještě nepatří do starého železa a že ještě ve svém požehnaném věku umí natočit dynamickou a napínavou podívanou. To přepínání mezi jednotlivými postavami je místy sice nepřehledné a nevíte v jaké době se zrovna nacházíte, jinak ale nemám filmu moc co vytknout. Herci hrají jako z partesu a celý je to takový mile oldschoolový.80% (10.08.2009)

To, čo robí poriadny thriller zaujímavým, je predovšetkým jeho zápletka. Ak má byť však kvalitná, neznamená, že musí mať ten najzložitejší mechanizmus. Stačí jemná iskra a všetko čo môže, to vzbĺkne. Samozrejme aj herecké výkony boli skvelé. Hoffman síce ešte trošku prevyšuje Hawkea, ale aj tento pán začína mať peknú dávku charizmy. Lumetova réžia znova naberá na obrátkach ako kedysi a strih ako hlavný nástroj viacerých časových sekvencií bol naozaj efektný. Ale filmu treba dať trpezlivosť. Veľa trpezlivosti. 80%. (01.05.2008)