Párty Hárder: Summer Massacre

Vkusná, jemná, svěží letní romantická komedie o strastech dospívání pro celou rodinu, milá k divákovi, prodchnutá laskavým, decentním humorem a sofistikovanými filosofickými moudry, tu nebyla nejmíň deset let. A předtím taky ne. Až náhle hvězda neoliberálně inkluzní kinematografie - Márty, jenž ve svých dílech zcela v souladu s tak pokrokovou asimilační ideologií progresivního světa nechává bezelstně zazářit rozličné tolik diskriminované postižené menšiny, ať už tělesně, mentálně či pohlavně deformované, ztvrdnul ještě víc a oblažil cinefilní svět touto veskrze něžnou audiovizuální alegorií. Alegorií, která zahřeje na duši snad každého zaníceného mravokárce s dokonale ukotveným morálním imperativem, ortodoxní křesťany, zarputilé třicetileté panny z neomarxistických neziskovek a zejména pak skalní funoušky Mádla s Kokotkem, co by je nejraději viděli jako hlavní chod na dánských stolech. Když byl Márty ještě hárd, predickoval jsem, a vsadil bych se s kýmkoliv o své anální panenství, že tohle žádný z banditských Cinezmrdů nikdy neuvede, ani kdyby sodomističní libtardi z Evropské Údie (soryjako, mám rýbu) prohlásili i zoofilii a pedofilii za zdravě neškodné odlišnosti s právem na sebeurčení. No, vzhledem k tomu, že jsem si dneska takhle v hlavním vysílacím čase pyšně nakráčel do Cinemathiefy, by mě teď asi dost bolela prdel a naděje, že jednou budu konečně moci dědit po své zaregistrované ovci se rapidně zvýšila. V obležení všech těch zádumčivých intelektuálů na opravdu nedůstojné balkónové burze (Cinezmrd sice jo, ale ocaď pocaď) mi Márty nestihl říct, kolik čuráků musel vykouřit, avšak poté, co zcela vkusně a oprávněně poslal do piče českou „populární hudbu“, a jednička, na jejíž předpremiéře jsem byl tenkrát ve vesnickém sqoterském kině, které normálně slouží jako veřejné hajzly, rekordně deflorovala Tytrubko, než to nějaký soudruh nahlásil a jiný soudruh přičinlivě zcenzuroval, někdo zjevně konečně ucítil nesmírný potenciál nadějného tvůrce. Takže neváhejte, oprašte klystýry, progelujte sadu na kolonoskopii, vražte si do bradavek sichrhajcky, sjeďte lajnu nějakých těch býčích hormonů, nezapomeňte si kolostomické pytlíky a chutě vyražte i s dětmi (ti malí zmrdi si to bezesporu zaslouží) do kina, dokud to neuvidí nějaký ten eurohujerský Koniáš s pečlivě vmanipulovanou představou, že život je krásný! Čeká vás tam poctivá porce přes hranu přepadlé, veskrze zábavné, v detailech dokonalé a na všechny ty neherce a nerežiséra naprosto profesionální filmařiny. Filmařiny roztomile košilaté, tedy pokud vás u košil neiritují připosrané lemy. A jak už to ve svěžích letních romantických komediích bývá, vše dobře skončí a zapíchá si úplně každý! Tedy každý, kdo není příliš pynktlich na nějaké ty konvenční otvory a praktiky. Těším se na Párty hárdest, všechny zúčastněné už to nebude tolik bolet jako nasucho, cestu mají evidentně víc a víc progelovanější. (19.06.2022)

Ale no tak hárd no, přes hodinu to jede měkce, wanking povislýho dicka si to kompenzuje něžným oslovováním dívek a pokusy o fekální humor, který nemaj ani nápad, ani smrad... naděje, že to bude radikální vomitózní kefír a český Jackass ztroskotává na situační nedomrlosti a taky faktu, že Marty je trochu režisér po obrně. Na závěr si to celkem příjemně sedne na píštěl, Gutalax zařvou své kultovní ahoj přátelé, suché i čvachtavé gagy najednou pasují a docela to frčí, byť prvenství si z vozíčku v klidu urvou sviňáci z The Tap Tap. Čekal jsem, že to bude radikální scheisse a skutečný vyhlášení války korektnosti, ale je to spíš takový příjemný posezení s kámoši na Mácháči, na kterém si občas někdo vlhce usere do starých trenek. Nic proti, dám to rád, ale můj věnec zůstal vcelku. (29.06.2022)

Řezník je frajer. Od minule to dokázal řemeslně posunout o minimálně dva levely nahoru a celé to semknout do formy, která má hlavu, patu a hlavně srdce. Postavy nejsou jen prázdné, groteskní figurky, ale charaktery se vzájemnými vazbami a vývojem. Jasný, několikrát jsem si málem ublinknul (dát si u toho sváču nebyl úplně dobrej nápad), ale vedle toho heroického fekálu je tam i obrovská hromada vtipů, fórů a odkazů u kterých se jeden od srdce zasměje. Lunetikovskej Kocián, Tap Tap, nebo třeba bizáry typu Misha se svým Minecraft songem, to jsou drobnosti, které celý film parádně obohacují. Kapitola sama pro sebe je pak party Hard(er)ovské motání se okolo Mandragorovského Krysy. V jedničce vytáhnul postavu Krysy v podání Mandrgorovského Čáslavky. Tady vytasil parádního Kostase Zerdaloglu ( Krysa z Mandragory). Jakože, sorry Řezníku, ale ve trojce už musíš obsadit samotného Rouska. (18.03.2023)

Zatímco minulé Řezníkovy filmy jsou pro mě (až na Deprivační staniol) čistý průměr, tady si sedlo prakticky všechno. Perfektní balanc debilního humoru, ujetého příběhu a geniálních hlášek. Naposledy jsem se v kině takhle upřímně zasmál u Vyšehradu a Mimořádné události, které však byly oproti tomuto šílenství ještě hodně slabým odvarem z heřmánku... Nutno říct, že pokud jste (konkrétně) s Tomášem a jeho tátou neprožili camea v minulých snímcích, asi tak úplně nedoceníte jejich vývoj a různé drobné odkazy do minulosti (třeba srbské lidové milice a podobné srandy), ale i tak si troufám říct, že tohle je nejlepší česká komedie za poslední roky. A to nepřeháním - minimálně za sebe. P.S.: Nebýt brilantního camea Standy Lukeše v roli otylého burana dujícího na lesní roh, jehož herecký talent ocenili spontánním potleskem všichni přítomní členové štábu, film by stěží atakoval 80% hranici hodnocení. Takhle jasných 5*. Nechť Standova hvězda stoupá k výšinám. (04.09.2022)

Martin Pohl alias Řezník se po třech letech vrací se svými slavně neslavnými hrdiny z prvního úspěšného filmu Párty Hard. Za své další působiště si vybrali Máchovo jezero, kde se pořádá hudební festival Summer Massacre. Hned po příjezdu do kempu začnou mít naši obšourníci, Miky (Jiří Bohatý), Tomáš (Daniel Žáček) a Poulíček (Adam Ernest) menší problémy: strýci jednoho z nich a současně majiteli kempu se moc nezamlouvají, dívky nedorazily v hojném počtu, jsou terčem posměchu již utábořené partičky, jejich příbytek ze všeho nejvíce připomíná zchátralé doupě a nejtlustšího z nich začne zlobit anální otvor. Najdou se i pozitiva - Poulíček si vyléčí své akné, úřaduje zde perverzní doktor, co má přátelský přístup, a pořád je šance na dobrou pařbu. A jestli je výskyt Martina Kociána coby speciálního hosta na diskotéce pozitivem či negativem, to ať si každý přebere sám. Zvěsti o tom, že Martin Pohl vyměkl a navždy nezůstane jen u extrémností pro otrlou mládež, se nakonec ukázaly být tak nějak nadnesené. Pravda, i když to nejextrémnější už má v podstatě za sebou, má stále v zásobě dostatečnou propagaci fekálního až zvráceného humoru. A to příznivce jeho humoru stále dokola baví. A hlavně, žádný z českých filmů, kde korektnost přece jen stále sehrává podstatnou roli, se jeho mimořádně se vymykající tvorbě ani nepřibližuje. Koncept předchozích eskapád je v podstatě zachován. Ubylo ale amatérismu a do popředí šly prvky tvůrčí vyzrálosti, které předchozí film postrádal. Zklamáním je nulová nahota, jedno, nanejvýš dvě obnažená poprsí přítomných slečen a kojící matka s neovladatelně stříkajícím mateřským mlékem tvorbu hustého spermatu nedělá. Extrémní scény, tedy především fekál na různé způsoby, se na diváka valí postupně. A perverzní doktor v akci na diskotéce rozhodně nezklame a dostojí své perverznosti. Některé scény jsou natočeny bez explicitnosti, načež by filmu pomohlo úplně dominovat v extrémní nechutnosti, kdy by si divák nemusel domýšlet (intimní) detaily zdravotním problémem stiženého rekta, případně dalších drobných detailů. Pokračování nabízí široké spektrum humoru a humorných situací. Pohl tímto dokončil svoji etapu jistého druhu filmového umění prostřednictvím tabuizovaných témat, na která si jeho jiní tvůrčí kolegové netroufají. A už je tak trochu cítit, že už dál není kam moc zajít. Nastalý tvůrčí odpočinek napříště jistě přinese něco svěžího. Že by Řezník náhle začal se seriózní tvorbou, tak na to raději nemyslet. 8/10 (14.03.2023)