Rysavá jalovica

Normalizacia roku 1970 uz vdaka Moskovskym Protokolom 1968 zarezavala v Ceskoslovensku naplno. A tak bolo pomaly ale isto jasne, ze vysiny 60. rokov su definitivne tatam. Nastupovala tvrda normalizacia - v zivote spolocnosti, rozhlase, televizii, filme, novinach, v politike ... proste vsade. Tak sa tocili taketo komedie, aby sa odlahcila tvrda a surova realita vsadepritomnej normalizacie. Sfilmovania diela Martina Kukucina Rysava Jalovica sa chytil reziser Martin Tapak. A sfilmoval to tak, ze bravurne. Kroner /Obchod Na Korze/ bol megatalent, o tom zadna. A tie dialogy sa proste nedaju zabudnut. Takze u mna ako mylovnika ceskoslovenskej kynematografyje je tento skvost /a Ctyri Vrazdy staci, drahousku/ urcite vyssie ako Holleho Medena Veza. Za rok 1970 mam vsak rad aj Kachynovo Ucho. PS Jo, za normalizacie sme vedeli tocit jednu pecku vedla druhej, dnes ... a radsej sa nejdem ani rozculovat nad dnesnou "tvorbou". 92 % (12.03.2013)

Ťažko prekonateľná adaptácia. Krásna slovenská komédia na motívy nezabudnuteľnej tvorby Martina Kukučína, ktorá nesmie chýbať na Vianoce ako kapor na štedrej večery. Nezabudnuteľné herecké výkony hereckých legiend. Ďakujem páni Kroner a Rajniak, ďakujem dámy Kristínová a Strnisková. Vás si v Rysavej jalovici nenechám každý rok ujsť ani keby Slovensko okupovala ruská zima :) (24.12.2011)

Život Slovákov nebol ľahký a tak komédie zo života bežných ľudí majú iba takúto jednoduchú príchuť. Najčastejšie do nich obsadzovali podľa mňa, teda do tých, čo aspoň za niečo stáli, Jozefa Kronera, ktorý dušu Slováka vedel sparodovať svojským, no o to viac pre ľudí zábavnejším spôsobom. Poviedka Rysavá jalovica ma veru veľmi nezaujala, je jej príznačné, že tak ako podobné diela svojej doby má hlavných hrdinov Adamov a hrdinky Evy, teda by som mal skôr povedať postavy, lebo hrdinstvo u Slovákov zas až tak veľké v mnohých prípadoch nebolo. Toto dielo by som nazval aj ľahkou a nenáročnou klasikou, kde ma zabavil ten záver, kde o hlade a smäde žena vyhnala svojho muža jalovicu hľadať a potom si predstavovala, ako mohol zomrieť. Jozef ten čierny humor dal dobre, no inak podľa mňa nejde o výnimočné dielo. (09.08.2013)

Adaptace tehdy 85 let starého díla Martina Kukučína: zimní, předvánoční příběh "kapcáře" Adama Krta z Adamoviec (kapce jsou vysoká soukenná obuv, nošená zvl. v zimě), který jde na trh a za utržené :) peníze má pořídit něco adekvátního. Smlouvá o jalovici, až nakonec uspěje u "kmotra" Trnky. Jenže tehdy to teprve začíná... a v této tvrdě matriarchální společnosti snad ani nelze nečekat, že za vším bude žena, když se jim kráva najednou ztratí. A je Krt následně vyhnán z domu a Trnka ho musí dlouze hledat... Asi je potřeba být trochu Slovák, aby to člověk plně docenil (třetí hvězda je čistě za idylický závěr). :) P. S. Překvapilo mě, že už tehdy měli perníčky se zrcátkem (hodně podobné tradičním záhřebským licitarům) a dělali andělíčky ve sněhu (Krtova žena Eva v jedné vidině). (27.01.2013)

Výborné zachycení atmosféry jarmarku, krčmy i manželských půtek. Už úvodní předtitulková předehra - boj o kohouta - potvrzuje velký herecký potenciál. Groteskní podání, kdy aktéři hrají beze slov, navnadí a nezklame ani v následném líčení Krtových trampot. Hudba Svetozára Stračinu příběh doprovází výborně, zajímavá je i kamera (Tibor Biath). (10.04.2010)