Vianočné oblátky

Tento film vnímam predovšetkým ako zbierku vianočných zvykov zo slovenskej dediny kde hrá dej tretie husle niekde vzadu. Poetika a dobrá nálada filmu mi ale zaliezla pod kožu takým spôsobom, že to nevnímam ako nedostatok. Aj keď všetky tieto zvyklosti postupne vymierajú, vždy nám tu ostanú Vianočné oblátky, aby nám pripomenuli ako to u nás kedysi na Vianoce bolo. 8-/10 (01.05.2023)

Veľmi pekná sfilmovaná poviedka, ktorá neodmysliteľne patrí k Vianociam. Páči sa mi, ako tu boli odprezentované a ukázané všetky tie zvyky, ktoré sprevádzajú advent. Zaujímavé, ako tieto zvyky a tradície postupne vymizli a spomienka na ne nám zostane už len v dokumentoch či Vianočných oplátkach. Úžasná atmosféra oravskej dedinky Kanopäny, ktorému dominuje dejová línia okolo nového učiteľa Ondreja. Príjemný film, len škoda, že nie dlhší a ešte viac obsiahlejší. (13.01.2023)

Martin Ťapák vedel geniálne zachytiť atmosféru slovenskej dediny. V tomto diele sa stretlo niekoľko významných hercov, ktorým vďačíme, že aj my sme pocítili čaro predvianočnej aj vianočnej nálady. Mihla sa tam dokonca aj Milka Zimková ako mladá dievčina a samozrejme aj ujko Matejka ,nezabudnuteľný slovenský herec - neherec. (24.12.2010)

Krásné lidové zvyky a tradice, které se dříve dodržovaly na Slovensku, počínaje svátkem Ondřeje přes svátek Lucie až k štědrovečerního dnu. Tudíž advent. Doba, kdy nebyly počítače, mobily, žádné technické vymoženosti. A jak to mělo všechno krásné poetické kouzlo. Martin Ťapák byl na tyhle zvyky specialista a proto jeho zpracování vyznívá přímo magicky. Aby ne, když mu v tom výsostně vypomohl Svetozár Stračina hudbou, která folklórem vyloženě dýchá a Kuhnův dětský sbor urputně zahřívá lidské srdéčko. Krása! Kameraman Vincent Rosinec nasnímal tak krásné záběry zasněženého slovenského venkova, že se z toho až hlava točí. Herecké obsazení je naprosto přirozené, krásné dívky jsou rozverné a sympatické, Jana Nagyová, Eva Večeřová nebo Hana Gregorová vyloženě září. Mimo všechny zvyky příběhem prostupuje dějová linka, ve které mladý učitel přichází do jedné vesničky a sžívá se s místními dětmi, děvčaty a jejich rodiči. Kdo má rád podobné záležitosti, kde vyspělá moderní technika neexistuje, bude z této exkurze do nedávné minulosti nadšen. Tak jako já. (25.12.2020)

Psal se rok 1977 a Československo tonulo v normalizační šedi a dusnu. Tak jaký by ten film mohl být? Takový, jaký je: Vánoce se vytratily, o Bohu ani zmínka, zůstaly jen ty pověry! Slováci v krásných krojích, ale coby naprostí pohané! Podivný a nepravdivý pohled! Ale alespoň jsem se donutila najít si Kukučínovu stejnojmennou povídku a přečíst si ji. Nezklamala mne. Je pěkná a doplnila mi to, co ve fimu chybí. A tak tedy za ty kroje, za nádherné pastýřské trouby a práskání bičů... no, když sundám brýle, zamhouřím oči... 3 *. (22.12.2013)