Režie:
Pavel HášaScénář:
Ota OrnestKamera:
Jiří KadaňkaHudba:
Petr MandelHrají:
Václav Postránecký, Radoslav Brzobohatý, Petr Čepek, Radovan Lukavský, Ladislav Frej st., Ondřej Vetchý, Jana Brejchová, Svatopluk Skopal, Otakar Brousek ml., Ladislav Županič, Vladimír Ráž (více)Obsahy(1)
Římská republika trvá už několik století. Na počátku 80. let př.n.l. se schyluje k občanské válce mezi populáry, v jejichž čele stojí Gaius Marius, a aristokratickými optimáty, vedenými Luciem Corneliem Sullou. Gaius Marius, sedmkrát zvolený konzulem, uskutečnil zejména v armádě prospěšné změny. I některé první zákony prosazované jeho stranou byly demokratické. Později se spojil s demagogy a jeho úsilí se zvrhlo. Byl to naopak Sulla, který si přál upevnit moc senátu jako záruku pořádku a římských ctností. V peripetiích občanské války si několikrát Sulla a Marius vyměnili moc nad Římem. Marius zemřel a Sulla po třech letech krvavé diktatury odstoupil. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (29)
Má oblíbená epocha římských dějin, tedy pád republiky a postupný přechod k mnohem úspěšnějšímu modelu císařství a rozvoji impéria. Gaius Marius a Lucius Cornelius Sulla, dvě silné osobnosti, které stály u počátku konce jedné epochy. Byl jsem zvědavý, jak se na malém prostoru televizní inscenace (Peroutkovy hry neznalý) dá takové téma zpracovat. Brzy mi bylo jasné, že musím zapomenout na civilní projevy či i vyprávění příběhu jako takového, ale naladit se na divadelnickou notu, kde jde spíš o jednotlivé výstupy a scény, které dohromady sdělují své poselství. A tady to bylo celkem jednoznačné, prostá moralitka o mravním bahně, jež tvoří podstatu lidského (ne)svědomí. Pochopitelně nadčasové a v některých scénách i geniální . "To tak bylo dříve, že historii sepsal někdo tak, jak se odehrála, dnes se to dělá jinak" Za pozornost pak stojí v budoucnu jistě trezorová věta Gaia Maria těsně před smrtí: " Až bude umírat Sulla, bude nad ním stát krásná žena, když umírám já, vidím jen černou tlamu" (a byl tam černoch). Sám sebe pak krapet překvapuju a rád dávám solidní čtyři. ()
Ano, je to přehlídka herecké elity a téma je nadčasové. Ale na můj vkus je tam až moc postav, které jsou potom - s ohledem na stopáž - nahozeny jen velmi hrubou omítkou, předvedou jednu charakterovou vlastnost a zmizí z obrazovky. V paměti uvízl snad jen Kepkův neholený holič. A dojem taky kazí papundeklové dekorace. ()
Vynikající text Ferdinanda Peroutky, hodný pěti hvězdiček. Nicméně u televizních inscenací dávám přednost komornějším kusům např. Oldřicha Daňka (papundeklové kulisy mi vůbec nevadí, ale když se mezi nimi pohybuje dav lidí, nemohu se ubránit pocitu, že se každou chvíli musí něco zbortit). Navíc přítomnost některých herců mi čistě subjektivně kazila výsledný dojem (Brousek ml., Zounar). Jak ráda bych Štastlivce Sullu viděla na divadelních prknech... ()
Výborná inscenace podle ještě lepší divadelní hry, která by klidně mohla sloužit i jako rozhlasové zpracování. Na škodu by to nebylo kvůli kulisám, které jsou ještě televiznější, než u televizních inscenací bývají. Ale chyběl by pohled na parádní herecké výkony Maria Brzobohatého a Sully Postráneckého. Vynikající římský filmový bonbonek, kterému k dokonalosti chybělo snad jen setkání Sully s Caesarem (a možná větší využití Pompeia Magna). ()
Jedna z nejlepších televizních inscenací z oněch časů, kterou bych zařadil hned vedle kultovního "Piláta Pontského, onoho dne." Výstavní scény: 1)Postráneckého zuřivé " A kde si tenkrát udělal čáru?!?!" k Otakaru Brouskovi st., a Čepkova nemilosrdně pragmatická věta "Sejmi ženo znamení smutku!" k Janě Brejchové. 90% ()
Reklama