Režie:
Pavel HášaScénář:
Ota OrnestKamera:
Jiří KadaňkaHudba:
Petr MandelHrají:
Václav Postránecký, Radoslav Brzobohatý, Petr Čepek, Radovan Lukavský, Ladislav Frej st., Ondřej Vetchý, Jana Brejchová, Svatopluk Skopal, Otakar Brousek ml., Ladislav Županič, Vladimír Ráž (více)Obsahy(1)
Římská republika trvá už několik století. Na počátku 80. let př.n.l. se schyluje k občanské válce mezi populáry, v jejichž čele stojí Gaius Marius, a aristokratickými optimáty, vedenými Luciem Corneliem Sullou. Gaius Marius, sedmkrát zvolený konzulem, uskutečnil zejména v armádě prospěšné změny. I některé první zákony prosazované jeho stranou byly demokratické. Později se spojil s demagogy a jeho úsilí se zvrhlo. Byl to naopak Sulla, který si přál upevnit moc senátu jako záruku pořádku a římských ctností. V peripetiích občanské války si několikrát Sulla a Marius vyměnili moc nad Římem. Marius zemřel a Sulla po třech letech krvavé diktatury odstoupil. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (29)
Jedna z nejlepších televizních inscenací z oněch časů, kterou bych zařadil hned vedle kultovního "Piláta Pontského, onoho dne." Výstavní scény: 1)Postráneckého zuřivé " A kde si tenkrát udělal čáru?!?!" k Otakaru Brouskovi st., a Čepkova nemilosrdně pragmatická věta "Sejmi ženo znamení smutku!" k Janě Brejchové. 90% ()
Dovoluji si upozornit na výjimečnou kvalitu textu Ferdinanda Peroutky. Jedná se, podle mne, o jednu z nejlepších divadelních her, napsaných v českém jazyce. Osobně ji řadím výš, než kterýkoliv dramatický kus Peroutkova přítele Karla Čapka. Hře zřejmě ve větším průniku do obecného povědomí zamezily jen smutné historické okolnosti po 2. světové válce. Své plné uznání ale kupodivu nenašla ani po roce 1989, což bych přičetl hodnotovému zmatku, ze kterého již asi cesta dopředu nevede. Ale k inscenaci samotné. Těžko něco podstatného namítat proti výběru herců, režijní pojetí je zřejmě také přiměřené, přesto tomu asi schází nějaká "šťastná", inspirovaná chvíle nebo snad názorem spřízněný tvůrčí a herecký soubor, těžko říci. Prostě velké dílo, důstojné (po mém soudu) velkého dramatického textu, nevzniklo. Je to dobrá, nadprůměrná televizní inscenace, ale ne více. Možná jindy nebo jinde, anebo jen v našich myslích či srdcích. ()
Výborná inscenace podle ještě lepší divadelní hry, která by klidně mohla sloužit i jako rozhlasové zpracování. Na škodu by to nebylo kvůli kulisám, které jsou ještě televiznější, než u televizních inscenací bývají. Ale chyběl by pohled na parádní herecké výkony Maria Brzobohatého a Sully Postráneckého. Vynikající římský filmový bonbonek, kterému k dokonalosti chybělo snad jen setkání Sully s Caesarem (a možná větší využití Pompeia Magna). ()
I přes chvílemi pohádkový nádech a některé druhořadé herce osmdesátých a devadesátých let, kteří mi zde překáželi, můžeme brát SULLU jako pozůstatek excelentního herectví předlistopadové generace. "Nová vlna" z počátku devadesátých let, přinesla podobných, kvalitních inscenací opravdu dost. Československá hra na římskou politiku plnou krve mne bavila. Brilantní dialogy (rozhovor Sully a Herrenia - dokonalý) a Caligulovské osudy - na jejichž konci čeká smrt. ()
Vynikající text Ferdinanda Peroutky, hodný pěti hvězdiček. Nicméně u televizních inscenací dávám přednost komornějším kusům např. Oldřicha Daňka (papundeklové kulisy mi vůbec nevadí, ale když se mezi nimi pohybuje dav lidí, nemohu se ubránit pocitu, že se každou chvíli musí něco zbortit). Navíc přítomnost některých herců mi čistě subjektivně kazila výsledný dojem (Brousek ml., Zounar). Jak ráda bych Štastlivce Sullu viděla na divadelních prknech... ()
Reklama