Caravaggio

Rozhodně je to zajímavý film na to, že je to životopis, kde ani tak nejde o tu dějovou linku, jako spíše o dojmy a celkově o kompozice jednotlivých obrazů. Ale právě skutečnost, jak jsou komponovány jednotlivé obrazy, je nejsilnějším prvkem filmu, který v ostatních ohledech trochu pokulhává a má spíš blíže experimentálnímu filmu, což nutně nemyslím zle, ale v tomhle případě to nepřináší až tak velký užitek. (19.01.2016)

Zatímco ostatní režiséři se snaží svými životopisnými snímky obejmout celý jeden život, Derek Jarman vypráví jen relativně krátký životní úsek. Malířova předsmrtná autoretrospektiva začíná v dětství u Milána (Jarman se však geografií Caravaggiova života nenechává nijak spoutávat), následuje časový skok a pokračuje až po Merisiho uzdravení v Římě u kardinála Del Monteho. Hlavním záběrem není ani tvorba, ani obrazy nebo slavné jméno. Vše se točí okolo složitosti vztahů, lásky a koexistence několika málo lidí. Ani erotika a sexualita nemá v tvorbě zanedbatelné místo - možná spíše naopak. Posílení dokonalou vizuální stránkou (která je s hlavním hrdinou velmi úzce spjata) a množstvím současných symbolů, jejichž očividnost se navyšuje společně s prohlubováním dramatu (od malé papírové čepičky z novin na Ranucciově hlavě až po velké nákladní auto ukryté v šerostínu při závěrečné vyhrocené scéně, po které už nemůže následovat nic než smrt, dělá z Caravaggia bez diskuzí kvalitní snímek, který stojí za to shlédnout. (18.08.2008)

Celý film jsem přemýšlel, proč se mi to celé prostě nelíbí. Proč mi lezou krkem ty různé aktualizace (dobrá, scéna s Maratem ve vaně je vtipná) v podobě kalulačky nebo motorky. Až pak mi to došlo, tento film vlastně není ani tak o umění ani o samotném Caravaggiovi..je to jeden z dalších sebevědomí dodávajících snímků pro homosexuální komunitu. Jarman, známý bojovník to za práva homosexuálů, prostě vzal Caravaggiův odkaz světoznámého malíře, který ve své době bořil mnohá tabu a vybral si z jeho života momenty, které mu umožnili vyslovit svoje vlastní myšlenky. Na tom není nic špatného, ale mě téma homosexuálních menšin prostě dost míjí/nezajímá. (26.12.2012)

Tento film nefunguje ako životopis v pravom slova zmysle. Derek Jarman skôr využíva Caravaggiove maľby a voľnú chronológiu, aby ukázal svoje názory na umenie, lásku, sex a politiku ("All art is against lived experience. How can you compare flesh and blood with oil ground pigment?"). Kamera je maliarska. Obsadenie skvelé: Nigel Terry ako Caravaggio je vierohodne unavený životom, väzňom svojich vízií a neviazanosti, ktorá rozvíja osudy Tildy Swinton a Seana Beana. Jarman excelentne využíva mnohé ahistorizmy, aby demonštroval aktuálnosť svojich otázok i v súčastnosti. Moja obľúbená scéna ukazuje vatikánskeho funkcionára zo 17. storočia sediaceho vo vani, ktorý píše na stroji nepriaznivú kritiku na Caravaggiove obrazy. Celé to vypadá ako známy Davidov výjav s Maratom. Tieto bonmoty sú trefné a umne prezentované a je iróniou, že robia film ešte väčšmi barokovým. (02.02.2013)

Nezvyčajný film a pravdupoviediac, nepamätám si, žeby som už niečo podobné videla. Tak ako existujú pomerne časté filmové adaptácie kníh, tento film by som nazvala adaptáciou obrazov a takýchto filmov je málo, ak vôbec nejaké podobné existujú. Film, v ktorom ani tak nejde o historickú hodnovernosť, ale o zachytenie vnútorného sveta umelca, ktorý nám svoju dušu odhaľoval prostredníctvom svojich obrazov. Nevšedné, dych vyzrážajúce kompozície diel ma doslova fascinovali. Možno aj preto, že k výtvarnému umeniu mám naozaj blízko. Miestami som nadobúdala pocit, že toho o tomto maliarovi viem strašne veľa. Nie však o tom, ako reálne žil (myslím však, že podstata doby tu bola tiež vystihnutá skvele), ale to, kým bol... Caravaggio je môj prvý film od Dereka Jarmana, ale rozhodne nie posledný! (05.02.2017)