Nikdy neříkej nikdy

Někdy mám pocit, že bych mohla rovnou zkopírovat své předchozí recenze k většině českých či slovenských komedií, protože téměř všechny jsou ze své podstaty na stejné brdo. Od samého začátku naprosto předvídatelné, člověk se u nich nezasměje buď vůbec nebo - v lepším případě - v minimu situací zvedne koutky. Obsazení herci hrají úplně stejně jako v jiných filmech či seriálech... takže je jedno, zda sledujeme Jednu rodinu (Kostková) nebo Chlapa (Maštalír) či tuto přitroublou komedii. Krobotová s poker facem svůj text pouze naučeně odříkává. Takové "úsporné herectví" možná funguje u jejího otce M. Krobota, ale v jejím případě působí jako trapný, nesympatický amatérismus. Nemůžu se zbavit pocitu, že tvůrci poslední dobou nemají ani tak chuť natočit dobrý film, ale natáčení pojmout jako prima dovču za prachy producentů, a tak spíchnou rychlou jehlou totálně banální (někdy vysloveně blbý) příběh, jehož část či celek zasadí do nějaké turisticky lákavé či exotické krajiny. Mix filmu je přímo nesnesitelný - hudba řve, ruchy jsou vybuzené a dialogům není rozumět, takže utrpení s ovladačem v ruce. Dál nemá cenu se rozepisovat, protože je to více méně ztráta času... (23.12.2023)

Další z řady českých/slovenských komedií, které nenadchnou, ani neurazí. Herecké výkony tu jsou poměrně dobré, postavy sympatické a příběh, ikdyž velice předvídatelný, hezky plyne. Naproti tomu se ve filmu objevují prakticky všechna známá romantická klišé, technické nedokonalosti i rušivé šustění scénářem. Z šedého podprůměru však tento film pozvedají nejen zábavné malé vedlejší role v podání Ondřeje Sokola a mojí oblíbené Hany Holišové, ale především skvělý humor v první polovině filmu. V součtu se jedná o příjemnou jednohubku na večer s Vaší drahou polovičkou, u které se zasmějete, možná Vás i lehce dojme, ale žádnou přidanou hodnotu od tohoto díla rozhodně nečekejte. (28.11.2023)

Když se začnou náhody nebezpečně kupit, máte jistotu, že jste v české romantické komedii. A taky víte, že takový film bude stát za hovno. Maštalír zachraňuje co se dá. Jenomže Tereza Kostková je sympatická, totální neherečka, jenžto nemůže a nesmí být do ničeho obsazována. Pravděpodobnost podobného vývoje děje v realitě jako obvykle nulová. Je záhadou, že si na sebe podobné projekty vydělají, ačkoliv je pravda, že převážnou většinu ale zalepí inzerenti Primy, která tím získá šlehačku na jeden večer. (01.02.2024)

Jako neříkám, že to nebylo (místy) zase takové blboučké způsobem typickým pro české (slovenské) komedie (některé předvídatelné dějové oblouky, neschopnost hlavního hrdiny v kombinaci s výběrem hereckého/mužského typu - ne, Tomáši Maštalírovi fakt nevěřím, že v sedě při józe nezvedne nohu deset centimetrů nad zem nebo že omdlívá v sauně...). Celkově mi to ale vlastně přišlo docela dívatelné - přemýšlím-li, čím to hlavně bylo, řekla bych, že z toho šla taková pohodová atmosféra, která mi asi zrovna sedla do nálady, herci hráli celkem slušně a do velké míry byli neokoukaní (děcka), byly tu pěkné exteriéry. Nečekáte-li žádné velké umělecké dílo a chcete si hlavně dát oddech, tenhle film se k tomu za mě dá s klidem využít. 55 % procent, co to tu teď má, úplně odpovídajících. (04.03.2024)

Příjemná a vcelku podařená snaha o tuzemský good-feeling movie, která místy připomínala i zlaté časy dobrosrdečných komedií Marie Poledňákové. Hodnocení sráží zejména prakticky zcela nevyužitý komediální potenciál vedlejších rolí (Sokol, Tabáček, Stárková) a na plátno nepříliš kvalitní kamera. Celkově jsem ale z kina odcházel fakt mile naladěný, obzvlášť s vděkem za vřelou srdečnost a laskavost, které z filmu sršely a přitom nebyly nějak viditelně šroubované. Braňo Mišík natočil opravdu hezký lidský film, který zas jednou připomněl a zužitkoval i česko-slovenské přátelství. Maštalír a Kostková byli skvělí. (Kinostar Eperia, Prešov, předpremiéra 2. 8. 2023) (03.08.2023)