Pojďte pane, budeme si hrát - Série 1 (1965) (série)
How They Met at Kolin
Obsahy(1)
Hlavní hrdinové jsou plyšové loutky, konkrétně dva mědvědi. Ten větší a chytřejší si říká Velký Medvěd, a ten menší a roztomilejší se jmenuje Malý Medvěd. Vystupují zde i jiné postavičky a všechny mají tu schopnost, že se dokáží proměnit od auta přes semafor až po míč nebo houkací kačenku. Koho že naši dva plyšoví medvědi na cestě potkali? Například ubrečený klobouk, zakletou princeznu, proradného kozla Breburdu a samozřejmě mnoho dalších. (Džejkop)
(více)Recenze (165)
Dialog s trafikantkou, když jsem si kupoval časopis Země pohádek s DVD přílohou Pojďte, pane, budeme si hrát: „Hmm, to je teda drahý. Vše pro děti, že jo.“ „Pro jaké děti? To je pro mě. Na tomhle jsem vyrůstal.“ „A co je to tam za film? Jo, to jsou ty dva medvědi, jak ten větší toho menšího vždycky obalamutí…“ „Správně. To je o mně a o mém bratrovi.“ Samozřejmě, že jsem byl vždycky ten vypečenější… ()
Tuhle medvědí taškařici zbožňuji! Něco tak absurdního, a zároveň vystihujícího se mezi dětskými seriály vůbec nevidí. Děti to milují právě proto, že jim to nevnucuje žádné klasicky dětské témata. Dějí se tam různé věci, které nemají logické odůvodnění, prostě jsou to nápady které si ani člověk nedokáže představit. A má to skvělé dialogy a hlášky. Takové pěkně střelené. A děti to zbožňují, už několik generací. Takže se myslím že je to právě pro tyto důvody, je to jeden z nejlepších animovaných seriálů, jaké kdy v Česku vznikly. ()
Řekl bych, že medvědi se budou dnes a do budoucna líbit asi už jen úplně malým dětem, pro které vlastně tyto příběhy nejsou. Děti malounko větší, které by vstřebaly všechnu tu vypečenost většího mědvěda a byly s to vnímat humor pana Pojara, možná ohrnou nos. Ale s tím se nedá nic dělat, nejen Potkali se u Kolína, ale všechny příběhy medvědů už jsou hrozně staré... Hlavně to svým dětem nevnucujte, jinak nám sem později napíší "odpad" :o) Mám pocit, že jsem v dětství medvědy od Kolína taky nevyhledával (pamatuji si, že je promítali na akcích pořádaných ROH, kde také rozdávali vánoční kolekce), ale dneska je mám rád. Staré filmy Břetislava Pojara, Jiřího Trnky, Karla Zemana nebo Hermíny Týrlové byly původně sice pro děti / mládež / celou rodinu, ale dneska už jsou hlavně pro dospělé. ()
Z cyklu Mistři českého animovaného filmu! Abych řekl pravdu, tyhle dvě postavy mě nikdy nebrali, ani když se byl malej. První příběh nedopadl zas tak špatně. Průměrná taškařice, kterou jistě většina dětí ocení. Mně se tenhle způsob animace nikdy moc nelíbil. Kdyby tohle nikdy nevzniklo, tak by se vůbec nic nestalo. Ale na druhou stranu Břetislav Pojar je velmi kvalitní tvůrce, ale tohle jde mimo mě, škoda! [50%] ()
A to už jsem si myslel, že tenhle výborný večerníček zde není, protože jsem ho pořád hledal pod názvem Pojďte pane, budeme si hrát. Kdo by neznal tuto legendární větu. Zařadil bych ji do hlášek století. Tito loutkoví medvědi byli kouzelní a nechápu, proč se v dnešní době už nevysílají. Dokázali se proměnit ve vše, na co si jen vzpomněli. Pamatuju si na velmi dobrý dabing. Na každý díl jsem se jako malý klučina velmi těšil a dnes mě ukápne nejedna slzička při vzpomínce, že dětství je nenávratně pryč. ()
Galerie (2)
Photo © Anifilm 2013
Reklama