Menu

Fascinující umělecký thriller. Přestože nejsem velký fanoušek artových hororů, toto psychologické pojetí mne velice zaujalo. Nesourodé skupinky zúčastněných jsou dobře zvolené a každý má něco do sebe a jejich rozhovory chytře vyplňují volný čas. Na filmu se mi především líbí pozvolná gradace položek zahrnutých v menu a vývoj chování hostů až k finální rezignaci. Smíření s osudem je zde totiž velice působivě zachyceno. Jen je škoda, že plány šéfkuchaře nemají o něco hlubší myšlenku. Jeho důvody tak v mnoha případech působí povrchně a nebo jsou zkrátka odůvodněny jako ve správném čase na správném místě. Přičemž bych čekal, že bude každá osoba, stejně jako jídlo v menu, promyšlená do sebemenšího detailu. Být to zamotanější, neváhal bych udělit i tu poslední hvězdu. 75% (19.01.2023)

Zábavná, hororem jen lehce šmrncnutá satira, která v druhé půlce obětuje čisté žánrové potěšení, které by bylo vyžadovalo alespoň základní uvěřitelnost chování postav, jen aby zachovala koncept. Čímž se paradoxně stane z části tím, z čeho si sama dělá srandu. Nicméně zábava víceméně ani chvíli nepoleví, skvělí herci to utáhnou. (17.11.2022)

„SNÍTE MÉNĚ NEŽ SI PŘEJETE A VÍCE, NEŽ SI ZASLOUŽÍTE“…  Gastronomická satira o jednom dokonalým menu… Není to zábava k popukání, ale chca – nechca člověk očekává, jakej (negastronomickej) nápad přinese další chod. A tak to díky drobným překvapením baví (mě určitě víc než celej Trojúhelník smutku).   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přemejšlím, jestli bych kvůli Babicovi umřel.  2.) Miluju vína plný stesku a lítosti.  ///  Thx za titule „Jakub Doležal“.                 PŘÍBĚH  ****  HUMOR  *  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (08.01.2023)

Přišlo mi, že tvůrci usilovali o sofistikovanější pokrm, než naservírovali. Není to prostě tak chytré a šokující, jak by asi mělo být. Nicméně Anya Taylor-Joy je opět skvělá. Na její ufo oči bych mohl koukat věčnost. A Ralph Fiennes samozřejmě taky. Nejzábavnější charakter je ovšem jídelní nerd Nicholas Hoult. Ten snad neumí zahrát nudně. Z dvojice nedávných satir na boháče mě Menu bavilo o dost víc než Trojúhelník smutku. (28.01.2023)

Satira skrze kulinářství (ne v tomto ohledu to není originální), která zpočátku příkladně kombinuje tenzi s humorem a připravováním si postav pro "bod zlomu". Ovšem všechno co chce říci, zvládne během první poloviny a... A pak nic, ve druhé se již jen tápe a tak nějak se doklopýtá k závěru. Navíc po tom "zlomu" je to vyloženě zoufalé právě v práci s postavami, což zpětně devalvuje i začátek. Vše se "trefně a sofistikovaně vysatiruje" v první polovině a druhá jakž takž funguje pouze díky hercům, kteří dělají co mohou, aby se to nepotopilo zcela. Měla to být povídka a nikoli celovečerák. (16.11.2022)