Kráska dne

Catherine Deneuve v jedné ze svých rolí vznešené dámy, naoko chladné, uvnitř trpící. Myslím, že režisér se snažil zdůraznit mnoha lidmi zastávající názor, že každá žena je svým způsobem masochistka a potřebuje být ponižována. Když se to ale stane, je osvobozená a zároveň se topí v hnusu sama nad sebou. K Severine se její manžel a celé její známé okolí chová jako k princezně, něčemu čistému a neposkvrněnému. To, že začala pracovat v bordelu je její malá revolta vůči takovým názorům na ni. Muži kolem si ji idealizují, a ona se odmítá spokojit s pozicí čisté bohyně, ale zároveň o ni nechce přijít. Tak se za zavřenými dveřmi může oddávat věcem, o kterých jen sní, aniž by se o tom někdo dozvěděl, a pak se vrátí do bezpečné role hodné a milující manželky. Skutečnost, že odmítá spát s manželem může být jednak kvůli tomu, že nechce sestoupit právě z trůnu bohyně, aby se oddala tomu, kdo ji uctívá (královny se neodevzdávají sluhům), a jednak proto, že kdyby manželovi dala najevo, jaké představy o sexu má, a její manžel jí je začal plnit, o svou pozici bohyně by přišla. A ona potřebuje být nedotknutelná pro jedny, pro druhé však chce být otrokyně a nejšpinavější děvka. Ne nadarmo se říká, že v každém bojuje temná a světlá půle, ale nikdy by se neměly potkat. (29.06.2011)

Luis Buňuel si opět vzal na paškál kritiku společnosti. Tentokrát jde o mladou ženu, manželku bohatého chirurga. Toto manželství ji však nenaplňuje. Stane se prostitutkou, v čemž nachází smysl svého života. Nejde jí o peníze. Chce pozornost muže a je jí jedno, že to je ponižujícím způsobem. Muž, který stál o její vznešené chování o ní jako kurvu nemá zájem. Buňuel tu trochu kritizuje ženy. Žena je podle něj bytostí, která potřebuje tvrdou ruku a líbí se jí to. Sama od sebe není schopna být zajímavá. Aspoň tak jsem to pochopil já. Snové vize a surrealistické vyznění dělají tento film ještě lepší! K tomu krásná Catherine! (19.09.2009)

Luis Buňuel dokázal plnohodnotně převést atmosféru surealismu do filmu. Do filmu času vstupuje snění, přičemž chvíli trvá, než divák rozezná, že nejde o realitu. Do toho je scénář prošpikován místy absurdními dialogy, zároveň všas příběh zůstává konzistetní, netříšítí se a ději tak nechybí celistvost a logická uzavřenost. Buňuel se ve svých filmech vždy mohl opírat o zdatné herce a v Krásce dne to platí obzvlášť. Dá se totiž říci, že Catherine Deneuve si krade celý film pro sebe, protože její Severine dokáže celý prostor filmu vyplnit provokativní atmosférou. Kráska dne patří mezi ty opravud velká díla svého režiséra, i když osobně mám raději ty filmy, ve kterých překročil hranici reality ještě výrazněji. (21.11.2011)

Krásna žena (Catherine Deneuve) sa vydá za lekára, no nemôže s ním byť intímne, a tak začne cez deň pracovať ako prostitútka. Je to ďalší surrealistický film od režiséra Luisa Bunuela, ktorý sa mi dosť páčil, ale myslím, že druhé pozretie by mi to ešte zlepšilo. Najväčším vrcholom je brilantný výkon od Deneuve, ktorý patrí medzi najlepšie, aké som videl od akejkoľvek herečky. Spôsob, akým hrá "chladnú" manželku je úžasný a jej prelom je tiež urobený dobre. 7/10 (07.12.2021)

[AFF 2011, Trenčianske Teplice] V sále sa to už pomaly zapĺňa, Milan Lasica sedí na svojom mieste, my tiež a bočným vchodom vchádza za doprovodu prekladateľa sám Jean-Claude Carrière. Jeho cca. 20 minútový príhovor síce zapričíňuje zmeškanie "shuttle busu" na ďaľšiu projekciu (sprosté slová vynechám), ale pri dôkladnejšom zamyslení mi obsiahlejšie návratky do čias úzkej spolupráce s ctihodným Luisom Buñuelom spojené práve s precíznym vytváraním (vtedy odvážneho) diela "Belle de jour" dopomáhajú k lepšiemu pochopeniu tu formulovanej predstavivosti a inherentnej rozporuplnosti. Z vypočutých indícií si dedukujem, že prvoradá intencia sa nezakladá na útoku proti sviatosti manželskej, ale na postihnutí duševnej rozpoltenosti (1.) ženy-aristokratky, v ktorej sa niekde v kútiku svedomia poneviera pud sebazáchovy a sporiadanosti, no v celom tele jej súbežne kulminuje neukojené libido neprestajne žiadajúce sexuálne šantenie plné utajovaných, na úchylkách založených praktík. Odôvodnenie tejto psychickej duálnosti nehľadajte, nie nadarmo sa dvojica Buñuel/Carrière vydáva na trasu po lokálnych "obšťastňovacích domoch" (že vraj len kvôli interview) a vedie dôkladné rozhovory s "ľahkými dámami" o ich tajuplných prasačinkách-čiže zisťuje aká fantázia pracuje v hlavách platených spoločníčok. Výsledky výskumu sa uchyľujú k stanovisku, ktoré determinuje ženskú polygamiu (na mäkko, na tvrdo-to už je jedno) a záletnícke zmýšľanie ako vrodený inštinkt, daný biologickým kódom. Až druhoradou príčínou sa stáva afunkčné manželstvo v ktorom absentuje komunikácia, otvorenosť a cit. Hrozivé to zistenie pre verného muža čo by (ne)materiálneho živiteľa, obetného baránka. Antinómiou je, že aj keď to maestro asi nezámyšľal, tak "Kráska dňa" uštedruje podrobný rozbor protipólnych pohnútok nielen u žien, ale zčasti aj u mužov. Jasným dokladom sú zvrhlí hostia privátneho "bordelu", o ktorých súkromiu síce nič nevieme, ale vidíme že uspokojenie tiež nachádzajú v presadzovaní vyšinutých a anomálnych móresov. Áno, tu vybraný exoti nezodpovedajú popisu "milujúci manžel praktikujúci svoje čuňačiny", ale snáď mi nikto nechce nahovárať, že kurvami sú len ženy a muži nie. Kurva=muž, kurva=žena-každý podľa vlastné gusta. Koho sa to netýka, nemá sa prečo hnevať. Šmitec. Ad 1: Odviazané snové sekvencie splývajú s reálom, krmia diváka zakázaným ovocím a z hľadiska technického prevedenia sa dosť podobajú na tie Saurove. Ad 2: Catherine Deneuve ako buržoázna (2.) prostitútka/"frigidná nymfomanka" exceluje, jej turbulentný "sex-appeal" sa okolo nej neviditteľne vznáša/vrtí a strhuje do kolien, oháknutá v neodolateľnej móde 60's stvárňuje (3.) manželku-mrchu, ktorá podlieha pokušeniu svojho nenásytného, po amorálnom erotične prahnúceho alter ega. Ad 3: V tej dobe ju chcel mať pod paplónom temer istotne každý. (25.06.2011)