Ten tajemný předmět touhy
Cet obscur objet du désir
Ese oscuro objeto del deseo
Ten tajomný objekt túžby
That Obscure Object of Desire
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Edmond RichardHrají:
Fernando Rey, Carole Bouquet, Ángela Molina, Milena Vukotic, Julien Bertheau, Jacques Debary, Mario David, Bernard Musson, Piéral, André Weber, David Rocha (více)Obsahy(2)
Historie jedné nepomíjející lásky. Mathieu Faber se zamiluje do své služky, mladé Conchity. Ta jej však neustále odmítá, zatímco jeho vášeň se stupňuje. Conchita nakonec odejde ze služby, ale oba se náhodně potkávají v různých městech Evropy. Conchita Mathieua provokuje s jinými muži, což v něm jen upevňuje jeho touhu. Tato neústupnost, která vede až k násilí, je nakonec spojí nezlomným poutem. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (110)
S politováním konstatuji, že jsem nic tajemného neviděla, starý muž se bláznivě zamiloval do mladé holky a ta s ním krutě zacházela.. Ze začátku mi to prohazování hereček v hlavní roli přišlo divné, s přibývajícím časem mi to začalo být nepříjemné a ve finále už mi to vadilo.. Tedy takhle ženy to jsou obě krásné, proti tomu žádná, nicméně po herecké stránce mě nepřesvědčila ani jedna.. Oproti tomu Fernando Rey byl úžasný, zvládnul to na výbornou, bylo mi ho ovšem nesmírně líto a cítila jsem z něj, jak se trápí.. S hodnocením zůstávám tak nějak uprostřed, mrzí mě, že nejsem cílovka.. ()
Tak nebudu popírat, že mě tento prý symbolistický (?) kousek docela i dlouhou dobu zajímal. Ten silně sexistický náhled na obě pohlaví jednoho páru je určitě slibný a mohl by říkat mnoho. Jenže jak mě to jejich oblbování jednoho druhým a druhého prvým lehce bavilo, bavilo, bavilo, tak najednou šlus. Když se to nikam neposouvá a ještě hůř se k tomu neposouvání děje furt to samé dokola, tak je ta bezradnost opravdu silná káva. A když ještě se ve vyprávění motá studovaný psycholog, aby ohromoval ostatní odhaleními pramenícimi z jeho profese, zatímco ty jeho povídačky jsou jasnější než facka. Ten mě fakt vytáčel. Ovšem na ten dějový kolovrátek neměl. A aby postava byla hrána dvěma herečkami a aby to nemělo vůbec žádný vliv na její chová chování, to už je fakt příliš. Nasadit tenhle scénář někam do Bakalářů by ale bylo určitě fajn. I když mi některé ty symboly zaťukaly na neurony, tak jsem to asi nepochopil, no. ()
Oscar za scénář? Však je to pouhý výsměch Pierre Louÿsovi a všem dalším verzím, které jsou tu jen opětovně mimoděk a mechanicky převedeny do Buñuelova sebestředného pojetí. Určitě není náhodou, že tento velký pozér ukončil své dílo právě zastavením nad rozmary provokatérky Conchity, ale nechme vás dál snít váš naivní sen o Luisově originalitě. Já si jdu ještě zkontrolovat verzi s Bardotkou a zůstávám si spokojeně mnoucí ruce nad požitkem von Sternberga a jeho masocha upřeného na božskou Marlene. ()
Já rozumím, že chlap pokud jde o touhu po ženě může vlastně dopadnout i hůř, než tady ten pajda, ale stejně nechat sebou tak cvičit. Ono už v jistým věku je lepší se soutředit spíš na luštění křížovek než na ženský i když pravda láska je slepota. Neskutešně mě rozesmálo, když jí v tý posteli skoro slíknul až na ty bombarďáky se spoustou provázků a uzlů , to jsem se tlemil asi tři minuty. Ode dneška si dávám na noční stolek nůžky. Jako Carole byla samice první kategorie a jelikož narazila na zoufalýho, ale prachatýho dědka rozehrálo se slušně šílený vztahový šílenství. Pokud by se mě to stalo, dost pochybuji, že bych si sednul do Pendolino a vykládal bych svou zoufalost spolucestujícím, korn, když by tam byl liliputan chytrej jak prdel. Nicméně Luise musím trošku víc nastudovat má v sobě solidní potenciál. ()
Galerie (34)
Zajímavosti (14)
- Scenár napísali Luis Buñuel a Jean-Claude Carrière počas pobytu v Mexiku u Buñuela, ktorý tradične svoje scenáre písal v Mexiku. (Arsenal83)
- Meno Conchity a jej matky majú odkazy na kresťanstvo. Conchita sa celým menom volá Concepción, čo súvisí s nepoškvrneným počatím katolíckej teológie, a jej matka sa volá Incarnación, čo v tradičnom kresťanstve znamená vtelenie. (Arsenal83)
Přepsáno v dubnu 2019. Ten tajemný předmět touhy je úchvatně stylovým zakončením filmové kariéry slavného Španěla. Luis Buñuel hýčkal svůj anarchistický naturel, a za co byl dříve veřejně zatracován, byl v pozdější době veleben a uctíván. Důležitou pozici při budování výrazu, pohybu, symboliky a kultivované pohotovosti zaujímal jeho spolupracovník na scénáři Francouz Jean-Claude Carrière. Nápaditou vizualizací anarchistického surrealismu přenesl kameraman Edmond Richard parnasismus do poetických bloků z lásky, chtíče, posedlosti, potu, erekce a krevních sraženin. Lidská zkušenost je v rámci pluralistického podvědomí vytvarována dualitou a nepředvídatelností. Érotova vláda je poškozena zlomyslným rozmarem a elementární základ lidského instinktu je smyslně týrán. Veřejná sadomasochistická provokace je připravena anarchistickým spiknutím, veřejný teror je dílem dědictví Ježíšových dětí a buržoazie neopatrně rozbíjí ozdobné víko u Pandořiny skříňky. Ten tajemný předmět touhy je morální kritikou a instituce autority a moci jsou znevažovány a rabovány. Jistoty nemají žádný pevný bod, realita nemá pouze jedinou podobu a jednoznačným vítězem situace jsou koketní hrátky s přitažlivostí, vzrušením a posedlostí. Niterné chvění žádostivosti je za úplňkové noci pečlivě vyříznuto ze živého a tekoucího mužského masa. S pietní fanfárou je vystaveno na oltář pobouřené katolické bigotnosti, myšlenka hříchu je v náboženském transu probodána pletací jehlicí a krvácející srdce je v monstranci zářivou ozdobou karnevalového průvodu. Anarchistický atentát trhá na kusy konvence a přetvářky. Hlavní ceremoniální obětinou je Mathieu Faber (velmi dobrý Fernando Rey s hlasem Michela Piccoliho), osamělý postarší muž z prominentní vrstvy. Vyzná se ve strukturách výsostného postavení, přesto je příliš důvěřivý ke svému pudu a nechává se vléct chtíčem poznávání. Nedostupnost je v bohatství neznámým termínem a nitro je rozerváváno na kousky důstojnosti a zrady. Frustrace se mísí s posedlostí, vzteká se a prosí. Hlavním prostředkem pokušení smyslnosti, sexuality a intimně zraňujících hrátek je Conchita (nekompromisní Carole Bouquet, pomstou žhnoucí Ángela Molina, hlas Florence Giorgetti), atraktivní dívka v rozpuku čisté mladistvé krásy. Rafinovaně stimuluje, nevinně se odevzdává, zaštiťuje se důraznou cudností a slibuje velikost každému zítřku. Vysmívá se, lascivně provokuje, krutě trestá, nenávidí a užívá si svých pozemských zisků. Rozporuplnost je vnější i vnitřní a osud surrealismu si vychutnává dědičnou zvrácenost, touží a boří. K výraznějším postavám patří Incarnacion Perez (zajímavá María Asquerino), hbitá Conchitina ovdovělá matka. Stavovské postavení se ohrazuje vůči běžné práci a modlí se za své spasení. Pokrytectví se přizpůsobuje okolnostem a bezelstně slibuje pozemský ráj. A je zde také Martin (velmi příjemný André Weber), Mathieův diskrétně oddaný komorník. Spolehlivá věrnost je jeho posláním, filozofická moudra lehkou ironickou reakcí. Z dalších rolí: Mathieův bratranec a soudce Édouard (Julien Bertheau), Conchitin kytarista a Mathieův trn v oku El Morenito (David Rocha), jízlivě důvěrná tanečnice flamenca Manolita (Ellen Bahl), dobromyslná pařížská domovnice (Muni), pařížský imigrační policista (Bernard Musson), či vlakoví spolucestující na trase Sevilla - Madrid, žena s dítětem (Milena Vukotic), trpaslík a psycholog (Piéral) a pařížský soudce (Jacques Debary). Ten tajemný předmět touhy ulovil nezachytitelný niterný pocit ohně a k oslavě uspořádal žádostivý taneční rej duše a těla. Anarchie nezapomíná na své veřejné nepřátele života, surrealismus proplouvá různými stádii skutečnosti a pohrává si s pocity i impulsy, nihilismus v uměřené formě rozbíjí přetvářku a provokuje bigotně zmrzačenou morálku. Jde o úchvatný umělecký počin, dotýká se nitra, zabývá se světem, obrazy zpívají své pocity, vášeň ožívá, láska se stýká s nenávistí a cynismus plní svůj osud. Aneb laškovný Luis Buñuel! () (méně) (více)