Ema a smrtihlav

[KVIFF] Vítejte u přešlapu roku. Nechápu koho napadlo toto natočit, spíše dodělat a co hůř, poslat do Varů. A co nejhůř to dát do hlavní soutěže. Co možná nejdřívější odchod porotců mluví za vše. Film, kde nefunguje vůbec nic. Je to jako kdyby příběh za sebe skládalo AI. Bez smyslu, bez ničeho. Jen jsem se modlil za konec. Pokud chcete něco podobného, ale kvalitního, pusťte si Musíme si pomáhat nebo Želary. Ema má možná rada slunce, ale Honzík tenhle film určo ne. (07.07.2024)

Z tohoto filmu mám poněkud smíšené dojmy. Snímek nabízí téma, které tu bylo již několikrát představeno, a tedy z pohledu kinematografie mi nedává smysl, aby někdo vytvořil další. Jako diváka mě ale film ohromně nadchnul a hltal jsem každou sekundu. Jde vidět, že na něm byl odveden velký kus práce, přesto je celý děj hodně monotónní a nedějí se žádné velké zvraty. Na druhou stranu mě zaujalo artové zpracování historického tématu o krutostech na obyčejných lidech. Poněkud mě mátla neustálá změna jazyků, kdy jsem si říkal, že postava mluví stále stejným jazykem, ale mluvila jiným, a nebyl jsem tedy předávanou informaci schopen pochytit. Nemyslím si, že film zapadne, ale musí si najít svého diváka, kterým bohužel nebude úplně každý. [KVIFF 2024] (29.06.2024)

Mistr B a hlavybol. Ví někdo v téhle Republice, jak se točí filmy? Abych byl konkrétní filmy, na které se dá koukat? Kdybych měl jednu věc ocenit na tomhle filmu, tak by to byla odvaha. Odvaha Ivety Grófové to vůbec vydat do světa. Námět skvělý. Filmové zpracování odporné. Nudné, nezajímavé, neuvěřitelné, herecké výkony podprůměrné a dialogy nula. Někdy se až divím, že to v kinech vydrží déle jak dva dny. (21.10.2024)

Historické snímky z období druhé světové války nejsou v české i slovenské kinematografii ničím ojedinělým, ba naopak. Náměty z dob protektorátu či slovenského státu byly zejména po roce 1989 oblíbené, protože pá komunismu otevřel tvůrcům nové pohledy na toto dějinné období. Dnes už podle mnohých nemá tato tématika nic nového nabídnout, i když já osobně si myslím, že pořád jsou zde příběhy, které mají velký potenciál na zfilmování, než je právě adaptace knihy Petera Krištúfka. Ema a smrtihlav není případ ojedinělého příběhu a žádné překvapení se tedy nekonalo. Jedná se o další psychologické drama z tohoto zmiňovaného období, které se zabývá stále omílaným tématem holokaustu a bojů menšin (nás to byli Němci, na Slovensku Maďaři). Tentokrát se podíváme do Slovenského státu do malé vesnice s maďarskou menšinou. Film vypráví o maďarské švadleně, která schovává židovského synka své kamarádky, zároveň začne pracovat pro Němce a jeho českou ženu a spí se slovenským fašistou. Strašně utahaný a nijak zvlášť záživný snímek s pěknou kamerou a výpravou. Filmu pomohly i herecké výkony, ale nejvíce je na filmu pochvalná jeho jazyková (poměrně ojedinělá) rozmanitost, které dle mého pomohla divákovi si uvědomit i národnostní roztříštěnost v Československu za dob 1.,2. republiky i protektorátu. Celkově se ale nejedná o nijak působivý snímek, který by přinesl něco inovativního nebo zajímavého. 5/10 (KVIFF 2024) (02.07.2024)

Je to mrzutý, že Poláci jsou schopný natočit třeba Volyň a naše filmy z týhle doby jsou pořád strašně komorní™ konverzačky s miniaturní výpravou. Dramaturgicky jsou všechny na jedno brdo a nejvíc světový na nich je, že se do toho obsadí pár maďarů. Ema ani smrtihlav opět ničim nevyčnívají, od úvodní premisy "chudák vdova Marika" po záchranu židovského chlapce. Těžkej průměr. #kviff58 (60%) (05.01.2025)