Nenápadný půvab buržoazie

Buñuel byl řízek. Na vpravdě nenápadném prostoru rozehrál nenápadnou ale komplikovanou story, ve které bych já nevymyslel vůbec nic. Buñuel do ní však nasadil tak ujeté scénky a postavy, že mi nezbývalo, než se jen s tupým úsměvem dívat, co na mě přichystá dál a čas od času, jako bonbónek, si nachystal i geniální vtip a sem tam náboženskou narážku, jakoby tam byly jenom pro mě. A hádejte, kdo je tu vrah? (03.12.2007)

sympaticky zajímavý film plný nudných míjejících se snobů (zajímavý X nudných :)), melancholických poručíků, kteří jen tak mimochodem ve společnosti vyprávějí své tragické sny, podivných teroristicko-mafiánských eskapád a ukázek lidské tuposti a egocentrismu. vše dovedeno ad absurdum ke konci ve známém stylu - měl jsem sen že můj přítel měl sen... 88 procent co je tady je asi moc, ale osmička k tomu padne jako zadek na hrnec, vytvořit z tak na první pohled nudné látky tak zajímavý film - bravo pane B.! 8/10 (25.05.2007)

Je to chytrý, vtipný, trefný a ne právě snadno uchopitelný film (což považuji za klad) s přesnými herci (což je nejvýstižnější přívlastek, který mě napadá - nejedná se zde o nějaké strhující herectví, "pouze" o přesné ztvárnění lidí náležejících k určité sociální skupině). Chybí malý kousek k tomu, abych ho zařadil mezi své nej. Nejsem si jistý, co to přesně je, možná pocit, že Buňuel nenechal diváka tak úplně do filmu proniknout a nejlépe se nakonec bavil on sám. (28.05.2009)

Filmu měl zůstat původní název "Pryč s Leninem neboli Panna v hřebčinci", protože by svým nesmyslným názvem lépe odpovídal chybějícímu obsahu filmu než navnazující Nenápadný půvab buržoazie. Hromada absurdních scének spojujících jen bizarní skupinka lidí během kterých jsem se ani jednou nezasmál a marně hledal skrytý význam. Jestli takto vypadala filmová rebelie v sedmdesátých letech, tak je všechny upřímně lituji. Zajímavý komentář: novoten. (25.11.2013)

Luis Buñuel mě vždy znovu přesvědčí o své schopnosti vyvést diváka z míry přesně odměřenou dávkou své fantazie a odhalením lidského podvědomí, zesměšněním lidské povrchnosti a pohledem pod ni. Jeho filmy jsou důkazem a zárukou, že surrealismus nikdy nezanikne, protože každý má nějaké sny, každý sám v sobě hýbe minulostí i budoucností. Ale ne každý to dokáže tak rozhýbat na plátně a v sále kina jako Buñuel. I když už jsem od něj byla na leccos zvyklá, Nenápadný půvab buržoazie mě zase zaskočil. Je to smršť příjemně absurdního humoru mířícího ovšem na zcela konkrétní cíle. Jeho styl mi silně připomínal Monty Pythony. Jak jsem se mohla přesvědčit, může to být požitek i pro Buñuelem zatím netknuté "běžné" diváky. (18.02.2006)