Nenápadný půvab buržoazie

Bunuelův "nejdiváčtější" film o tom, jak je někdy těžký najít restauraci, v který by se dalo v klidu najíst, o tom, že terorismus byl už tehdy v kursu, o tom, že sny jsou stejně reálné jako je realita snová, o tom, že lidi se v životě fakt hodně našlapou aniž by kdy došli k nějakému cíli a o tom, že vše je jen hra, i když to hra neni...a o spoustě dalších věcí...tento film mám velmi rád, ostatně jako téměř vše od Mistra Mistrů....miluju jeho velký nadhled a humor, je to my blood type, exactly. (01.02.2008)

Tak ja vám neviem. Ja keď som hladný, tak sa jednoducho najem a nič mi v tom nezabráni. Okrem tejto kontroverzie ešte spomeniem, že Bunuelova zvolená forma, kde neviete, čo je realita a čo predstava, je takmer geniálna. Geniálne ale nie je obsadenie môjho neobľúbeného Fernanda Reya. Predstavovaná buržoázna spoločnosť je tiež poriadne odpudivá. Ja viem, že to bol zámer a takto ich mám vnímať, ale z filmu mi ostal negatívny pocit a nemám chuť ho s niekým dopodrobna rozoberať. (28.05.2012)

Kam se hrabou se svým Inception, pane Nolan! Jednozančně jeden z mála bijáků, jehož kvalita se dá ocenit až zpětně... Právě pro "půvab" čehosi nehmatatelného, co člověka zasáhne tím víc, čím míň je na to připraven. Tenhle film zároveň slouží jako odpověď na otázku, zda může být vtipná komedie, ve které se neděje zholanic vtipného, ba dokonce, ve které se neděje takřka vůbec nic. Osobně Buňuelovy Buržousty oceňuju pro nenápadný nástup absurdity, která se do příběhu vluzuje tak rafinovaně a skrytě, že jí divák v prvních třiceti minutách vnímá jako něco dokonale přirozeného. S přibývající stopáží ale začne "přituhovat", abychom na konci zjistili, že ... Promiňte, nevím, co jsem psal. Zrovna se tak přihodilo, že jdu polem. Nenápadně... (12.02.2012)

Vzdor namířený proti autoritám symbolizovaným smokingy, uniformami a klerikami může mít i úsměvně absurdní podobu. Když si mám ovšem vybrat mezi filipikou s církví a buržoazií satirickým šlehem Luise Buñuela a třeba Monty Pythonova létajícího cirkusu, volím za všech okolností vždy ty druhé, jelikož britský sextet při použití obdobné formy a výrazových prostředků, byť ze zcela jiných uměleckých výchozích pozic, dokáže svou kritiku společnosti zalít tak chutnou omáčkou humoru a zábavy, že si při servírování Buñuelova menu připadám jak hrdinové jeho filmu - na konzumaci chutného pokrmu vůbec nedojde... (10.02.2012)

Kdybych se přidal k ostatním a dal vyšší hodnocení jen protože... Boňuel, Oscar a spousta obdivných óóóch a ááách kritiků, byl bych stejný pokrytec jako postavy, které ve svých filmech tak rád kritizuje. Mám za to, že film je dobré vnímat intuitivně, že nemá být nutné studovat si kontext jeho vzniku, pátrat po životopisu autorů, ba ani znát knižní předlohy. Film je dle mého názoru médium, kterým se dá sdělit vše i bez toho, aby se musel pro pochopení obsahu vytvářet návod. Musí fungovat bez znalosti předchozích filmů, nebo dokonce stranické příslušnosti tvůrce.  Z toho pohledu, mě tento film vysloveně otrávil. Jsem milovník bizáru...chytrého a poťouchlého bizáru a absurdna, jaký umí třeba Anderson, nebo kdysi Gilliam, či Burton. Ale tohle? Dědkovské pošklebování se s vědomím, že si v tom zase někdo, něco víc najde. Speciálně ve druhé půli se Boňuel utrhl ze řetězu a vytvořil zlomyslný artový výtrus bez jakéhokoliv přesahu. Mám rád filmy, které nutí k zamyšlení, ale samozřejmě se nechám rád i jen pobavit. Nic z toho mi Nenápadný půvab buržoazie nenabídl. PS: Snad je to i tím, že nejsem socialista a buržoazii, ani církev nevnímám zdaleka tak negativně, jako Boňuel. (09.01.2022)