Nenápadný půvab buržoazie

Jiz dlouho jsem se u zadneho filmu nebavil tak jako u Burzoazie. Po nejake dobe jsem uz prestal myslet na to, co je sen a co skutecnost a nechal se unaset na vlne az absurdniho humoru, ktery bije do rad spolecenske smetanky. Plny pocet sice nedam, i tak ale ve mne film zanechal jen ty nejlepsi vzpominky!...... Po druhem podivani pridavam hvezdicku......Po tretim si myslim, ze je to skutecna perla a film, ktery v me pameti zustane navzdy. (02.01.2008)

Rozkošný Buñuelův piknik s lehkou příchutí Monty Pythonů se zdařilým french akséntem a špetičkou Isabel Allende. Zženštilý Napoleonův kolobouk asi ho zabil zahradník štěnice z piána mylně vás informovali naše země se rozvíjí aby se nám ta kýta moc nepropekla vysvětlím vám to. Bon soir. Bonžůr těší mne všichni ke zdi. (07.06.2015)

Nenápadný půvab buržoazie se stal mou první zkušeností s klubovým art-kinem, Projektem 100 a tvorbou španělského mistra Louise Buñuela. Art-kino v jednom zapadlém městečku severozápadní Moravy ve mně zanechalo poměrně rozporuplné pocity, protože promítací sál se rozprostírá v prostorách stávající diskotéky, přestavěné z původního hlediště a jeviště vedlejšího sálu domu kultury a která ve všední se svými decibely ustupuje potřebám kina. Bylo to dost divný, sedět v kině na obyčejné židli u stolu s čajem, ale zároveň, kdo se s něčím takovým může takhle pochlubit? Na druhé straně tento Buñuelův snímek, promítaný spolu s Andaluským psem, ve mně zanechal naprosté nadšení. Krásná ukázka toho, co celé ty dny dělá smetánka: Schází se svou sortou na večeřích a večírcích, navzájem spolu všichni spí, obchodují s drogami a zaměstnávají kněze jako zahradníky. Ale kdyby alespoň tohle jakžtakž uměly, ale pokaždé jim zábavu, samozřejmě vlastní vinou, něco pokazí: Nedokáží se domluvit na datu schůzek, momentální a neodkladná sexuální touha, vojenské manévry, otravní lidé atd. atd. Bezútěšnost a bezcílnost tohoto snobského života jen podtrhuje symbol chůze hlavních hrdinů po cestě směřující vlastně nikam po nějaké zapadlé cestě kdesi mezi poli. Režie snímku je excelentní, příběh má spád a nedovoluje divákovi se ani na chvíli nudit a udržuje jej ve střehu hlavně svou dokonalou mystifikační stránkou, kdy nevíme co je skutečnost a co sen, vše dokonale absurdní. Kamera s velkým množstvím švenkových doplněná absencí hudební složky, dotahuje kvality snímku k dokonalosti. Prostě skvělé, pane Buñuele. (19.03.2008)

Na tomhle snímku se mi nesmírně líbí, jak graduje jeho absurdnost, ale i jeho děj, kdy se skupina prostě není schopna společně navečeřet. S tím graduje i tvůrcův styl a jako kdyby Luis Buñuel dokazoval, jak je z reality celkem snadno možné udělat surrealitu. Uvěříte a budete se smát a budete o tom přemýšlet, když se vám bude chtít. (26.08.2015)

S panem Buňuelem mám komplikovaný vztah - od odmítnutí (Zapomenutí) přes průměr (Andaluský pes) po lehký nadprůměr (Viridiana, Tristana). Jsem proto rád, že v Buržoazii jsem našel novou kategorii: nadšení. Atmosféra filmu je vynikající. Nenávaznost a absurdita, která by mě možná v jiném případě rozčílila, mě tady velmi pobavila (postavy, které v nejnevhodnějších situacích vypráví svůj sen, a pak se ve filmu už nikdy neobjeví apod.). Buňuel vytvořil surrealistické dílo, které má rysy béčkového filmu (podivné střihy, nelogické jednání postav), přesto je to nepochybně umělecký film; narozdíl od béček to není hloupé, ale roztomilé (konkrétně mám na mysli zobrazení buržoazie jakožto neustále cupitajících směšných paňáců). Taky si myslím, že režisér musel znát hry Eugéna Ionesca, hlavně Plešatou zpěvačku. Některé pasáže jsou skoro jako okopírované (,,Přijeli jsme pozdě. Potkali jsme cestou 150 - 200 cyklistů!") (23.10.2010)