Le Charme discret de la bourgeoisie
Il fascino discreto della borghesia
El discreto encanto de la burguesía
Skrytý pôvab buržoázie
The Discreet Charm of the Bourgeoisie
The Discreet Charm of the Bourgeoisie
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Edmond RichardHrají:
Fernando Rey, Paul Frankeur, Delphine Seyrig, Bulle Ogier, Stéphane Audran, Jean-Pierre Cassel, Milena Vukotic, Claude Piéplu, Michel Piccoli (více)Obsahy(2)
Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále.
Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. Směšnotrapná společenská faux pas v nejvážnějších situacích umocňují satirický náboj filmu. Režisér nabízí pohled do podvědomí znuděných snobů – komické scény střídají zdánlivě nesouvisející situace a pro Buñuela typické absurdní snové sekvence. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes.
(oficiální text distributora)
Videa (7)
Recenze (194)
Skvěle jsem se bavil. Zároveň musím podotknout, že to je jeden z filmů, na které nelze aplikovat klasické hvězdičkové známkování. Je to také další film, který zkoumá hranici mezi snem a realitou, přičemž realita v něm je stejně absurdní jako sny. Není to ale nic ve stylu Lynche, Bunuel na to jde z úplně jiné strany. Používá totiž především absurdní humor k tomu aby pověděl "příběh" který směřuje od nikud nikam (podobně jako hlavní postavy jdoucí po silnici). Příběh, který vás buďto bude bavit nebo nudit. Každopádně budete muset uznat, že má jistý nenápadný půvab. ()
S panem Buňuelem mám komplikovaný vztah - od odmítnutí (Zapomenutí) přes průměr (Andaluský pes) po lehký nadprůměr (Viridiana, Tristana). Jsem proto rád, že v Buržoazii jsem našel novou kategorii: nadšení. Atmosféra filmu je vynikající. Nenávaznost a absurdita, která by mě možná v jiném případě rozčílila, mě tady velmi pobavila (postavy, které v nejnevhodnějších situacích vypráví svůj sen, a pak se ve filmu už nikdy neobjeví apod.). Buňuel vytvořil surrealistické dílo, které má rysy béčkového filmu (podivné střihy, nelogické jednání postav), přesto je to nepochybně umělecký film; narozdíl od béček to není hloupé, ale roztomilé (konkrétně mám na mysli zobrazení buržoazie jakožto neustále cupitajících směšných paňáců). Taky si myslím, že režisér musel znát hry Eugéna Ionesca, hlavně Plešatou zpěvačku. Některé pasáže jsou skoro jako okopírované (,,Přijeli jsme pozdě. Potkali jsme cestou 150 - 200 cyklistů!") ()
Brutální společnost francouzských "držgrešlí" možná mnoho diváků odpudí. Přeci jen aroganci považuje mnoho lidí za hřích apokalyptických rozměrů, ale já se vždycky rád zasměju nad tím ....no, to je jedno. Zkrátka si myslím, že Buñuel je v naší zemi velmi zatracován a co se týče Buržoazie, tak ta je opomíjená ještě více. A je to škoda. Kde jinde uvidíte takovou podivnou shodu okolností jako právě tady. Snobové jsou v Luisově filmu vylíčeni jako sexuchtivý a hlavně k uzoufání znudění borci, jejíž jedinou povinností v životě je dřepnout si ke kafičku či čaji s přáteli a povídat si o poklesu akcií na New Yorské burze. Hlavně si nesmí zapomenout připálit cigáro dvoustovečkou.___ Možná je Nenápadný půvab buržoazie sondou, která by měli vést k pochopení těchto rodin (Ewingovi z Dallasu= hip-hip-huráááá). Já ji ale budu navždycky považovat jako potupu a hlavně povznesení nad životem a lá Strýček Skrblík.... A všichni míří do divadla! ()
Pokud v Krásce dne sny pouze navodily atmosféru a decentně doplňovaly hlavní děj, zde jim Buñuel přikládá mnohem větší váhu a bezelstně stírá hranici mezi realitou a sny. Činí tak opravdu náramně, protože nemáte šanci během sledování odhadnout, co je skutečné a co ne (ostatně takové sny jsou u lidí nejhorší). Svým jemným humorem se vysmívá duchovenstvu a armádě - jako v pozdějším Přízraku svobody - a některé scény jsou dotáhnuty do naprostých absurdit (večeře v restauraci, kde ve vedlejší místnosti právě oplakávají zemřelého majitele). Buržoazie je podle Buñuela půvabná, a to daleko nápadněji, než by se mohlo zdát! ()
Upraveno v dubnu 2019. Nenápadný půvab buržoazie je anarchistickým atentátem, surrealistickou filmovou lahůdkou a vynalézavě ochočenou nihilistickou podvratnou činností. Luis Buñuel a Jean-Claude Carrière podnikají stylově vytříbený útok na statut moci. Ušetřena není žádná mocenská složka, slitování bylo exemplárně u zdi zastřeleno popravčí četou, symboly jsou slavnostně vystaveny na oltář a slouží se v jejich víře obřadné živé hry. Čas vše soustředí do jednoho místa, různé roviny vnímání bytí se propojují i vymezují, proplouvají sebou navzájem, vytrhují detaily, mění východiska a každý záběr se stává kulometnou salvou zuřivého partyzána. Žár srdce nihilismu týrá své ulovené oběti, vydírá jejich svědomí a rafinovaně šmíruje stíny masek. Důstojnost je schopná přizpůsobit své potřeby, moc je opojná, výsostné postavení nabízí tučné benefity k uspokojení. Buržoazie je svlečena do naha, vláčena bahnem a bičována v sadomasochistickém rozjívení. Svých perverzí dostojí i církev, armáda a policie. Surrealismus dodává rukojeť k významům, obrazové kompozice vyzývavě koketují s pravou tváří strany moci. Nejvíce mučeným úlovkem je Don Rafael Acosta (vynikající Fernando Rey), ctihodný velvyslanec latinskoamerické republiky Miranda v Paříži. Narážky vyřezávají pláty živého masa, důstojnost majestátu musí zůstat již z podstaty zachována. Poživačnost je ostražitá a neodbytná. Výrazným anarchistickým úlovkem je také François Thévenot (příjemný Paul Frankeur), Acostův stavovský souvěrec a věrný kumpán v běhu životního přesvědčení. Vybraná společnost si potrpí na způsobech. Třetí mužskou kořistí lovu je Henri Sénéchal (zajímavý Jean-Pierre Cassel), Acostův a Thévenotův společník života i jeho materiálního krytí. Pokrytectví nežehrá na černé svědomí. Nejsmyslnějším barevným korálkem je Simone Thévenot (pozoruhodná Delphine Seyrig), Thévenotova ctihodná manželka a Acostova velmi důvěrná přítelkyně. Elegance má své tajnosti. Nejvíce rozevlátým barevným korálkem je Florence (zajímavá Bulle Ogier), Simonina mladší sestra v neustálém alkoholovém oparu povznesení. Údržba stylu vyžaduje přísný řád nároků. Nejdychtivějším z barevných korálků je Alice Sénéchal (šarmantní Stéphane Audran), Henriho manželka. Povzbuzení životem kráčí vstříc další své drobné radosti. Důležitou postavou znesvěcení pokrytectví je Monsignor Dufour (velmi dobrý Julien Bertheau), římskokatolický biskup a zručný zahradník v domě Sénéchalů. Odpuštění je posláním, trest povinností, odborářské stanovy svátostí. K výraznějším atributům patří Delecluze (velmi příjemný François Maistre), ctižádostivý policejní komisař. Snaha je chvályhodná, ale hierarchie je pevně stanovená a nadřazena právu a pořádku. Podstatné místo zaujímá také plukovník francouzské armády (příjemný Claude Piéplu), neřízená střela, kurážné rozvíření míru a spolehlivý vykonavatel zadaného plánu vojenských manévrů. Z dalších rolí: spolehlivý ochránce nenápadného půvabu buržoazie a francouzský ministr vnitra (Michel Piccoli), zahradník Dufourových rodičů a boží rukou pomstěný smrtelný hříšník (Georges Douking), omlouvající se číšník čajovny bez čaje a kávy (Bernard Musson), spolehlivá a dlouhotrvající Sénéchalovic služka Ines (Milena Vukotic), zasloužilý policejní seržant a krvavý brigadýr (Pierre Maguelon), vojenský seržant se snovým setkáním se smrtí (Maxence Mailfort), pohnutý osud vyprávějící vojenský poručík Hubert de Rochcahin (Christian Baltauss), či zatvrzelá mirandská nespokojenost alias nebezpečná teroristka (Maria Gabriella Maione). Nenápadný půvab buržoazie je duchaplná zábava intelektuálního povyražení a uměleckého stylu. Nenápadný půvab buržoazie je vznešeným výtvorem, znevažuje ctihodnou masku společnosti, provokuje, pohrává si, zneužívá vlastní fetiše a utkvělé představy, zapojuje Érota i Thanata, poťouchle se vysmívá. Jedinečným způsobem předvádí Luis Buñuel svůj životní názor, s lehkou grácií a originálním výrazem umělce dává svobodu svému vnitřnímu světu. Filozofie a revolucionářské odhodlání dostaly své praktické využití. Umění ukazuje jednu ze svých nejúchvatnějších podob! () (méně) (více)
Galerie (80)
Photo © Twentieth Century-Fox Film Corporation
Zajímavosti (14)
- Ve filmu nezazní žádná hudba. (/Pablo)
- Ve scéně mučení vězně elektrickým pianem vylézá z nástroje hejno švábů. Tím se Buñuel otevřeně hlasí ke svému oblíbenému hmyzímu motivu, podobně jako scénou s mravenci ve snímku Andaluský pes (1929). (ČSFD)
Související novinky
Projekt 100 pokračuje v nově zrekonstruovaném kině Světozor
Projekt 100/2008 vstupuje do druhého měsíce svého putování Českou republikou a první výsledky naznačují, že divácky nejúspěšnějšími filmy budou Antonioniho ve své době velmi kontroverzní Zabriskie… (více)
Projekt 100 pro rok 2008
V první půli příštího roku připravila Asociace českých filmových klubů už 14. ročník Projektu 100, který nabídne do české distribuce dalších deset kvalitních a celosvětovou kritikou oceňovaných… (více)
Britská literatura v britském filmu (29.11. - 2. 12.)
Letošní program XIII. semináře britského filmu, který proběhne ve dnech 29. 11. - 2. 12. v Uherském Hradišti, pokračuje v tradici posledních ročníků, které se zaměřovaly na spojení britského filmu s… (více)
Reklama