Acid House

Tento film není ani tak filmem jako spíše souborem tří příběhů z nichž dva mají cosi k zamyšlení, ten třetí jen k pobavení. První příběh je o mladém volovi, který zažívá den Blbec - parta ho vylije ze základní sestavy fotbalového klubu, rodiče jej vyhodí z bytu, holka se na něj vysere a ve stěhovací firmě dostane padáka. Co na to říct? Snad jen - nemůže si za to tak trochu sám? Jeho přístup k životu by tomu odpovídal. Protože čtyři jobovky za den, to se jen tak člověku stát nemůže. Na tomto příběhu byl dobrý a hlavně poučný rozhovor s Bohem: "Dal jsem vám tuhle zemi, dal jsem vám ženy, tak se s tím nějak vyrovnejte. Proč pořád chcete, abych něco dělal za vás?" Hodně hluboké, opravdu. Druhý příběh byl o volovi, který se ožení s místní špínou, která se vyspala snad se všemi ze čtvrti. Jen toho jediného vola nenapadne, že se vlastně stará o cizí dítě, navíc, když ta jeho flundra jen hulí, chlastá a fláká se. Jo, a píchá - ale ne s manželem, třeba s novým sousedem, který je taky taková postavička z komiksu. Načež se proti tomu tento vůl vzbouří a ... Dostane přes držku a tu svoji flundru (zase těhotnou, tentokrát se sousedem) vezme zpět. Jo, super. Ale faktem je, že toto je opravdu realita a i když si to mnozí mužové nepřipouští, jsou až na několik modifikací, naprosto stejní. A třetí příběh? Dvacetitříletý ochlasta se promění v mimino a nově narozené mimino je zase oním ochlastou. Jde spíš o to, že každý je se svým mozkem v jiném těle. Je to celkem legrační, ale oproti předchozím dvěma příběhům naprosto jiné, takže vlastně o ničem. Co se tedy týče celého tohoto díla, takových příběhů si člověk (i z vlastního života) navymýšlí stovky. Jde o to si prostě nějaké tři vybrat, natočit něco jako "Bakaláře" pro drsnější publikum a máme z toho film. Ale jo, nebylo to špatné. (19.11.2010)

"COCO BRYCE!!!!!" Tenhle film jsme koncem devadesátých let s kámošema sjížděli hodně často. V českém dabingu je to asi nejvulgárnější snímek, co byl kdy takhle nadabován, tolik nadávek a slovních obratů v plné palbě za sebou. Původní znění je samé fuck, fuck, fuck, i když ten britský dialekt má taky něco do sebe. Čeština je však v tomto případě mazec a Zdeněk Mahdal, který dělal režii českého znění se doslova vyřádil! Tři povídky, tři bizarní žánry propojené do sebe surovostí, psychedélií, špínou, hnusem a černým skotským humorem. Irvine Welsh není autor pro každého, proto citlivější povahy radši ruce pryč. Pro mě je Acid House naprostým Kultem!!! "A proto mě zajímáš Bobe! Jseš jako já, líná, lemplovská, apatická píča." (31.05.2021)

Jak už bývá zvykem u Welshových adaptací, ani Acid House není lehce stravitelnou podívanou. V tomto případě se jedná o povídkový film, jehož jednotlivé části, až na jeden drobný detail, nemají příběhovou souvislost. Jsou celkem tři, přičemž hned ta první stojící na existenciální úvaze o smyslu našeho bytí je nejlepší (rozhovor s Bohem v baru je naprosto brilantní scéna), druhá je zase solidní vztahová depka, a třetí je prostě jen divná. Nicméné žádné z nakousnutých témat není vytěženo uspokojivě a film působí ve výsledku dost roztříštěně. Takže z toho Acid House nakonec vychází jen jako lehký nadprůměr. 6/10 (26.03.2023)

No ty vole!!! Co toto zas bylo?! Nářez, který na tuty většina lidí nemůže rozdýchat. Přitom ze začátku jsem si říkal, že je to docela slabota. Ale zjevení Boha vše změnilo. Od této chvíle se na obrazovce začli dít věci, že jsem fakt nechápal. Je jedno, která povídka je lepší a která horší, protože v každé je celá řada scén a hlášek, které si budu pamatovat navždy. No a to děcko, to nemělo chybu! Já vím, že z tohodle mého komentáře se o ději a o tom, co se ve filmu děje nic moc nedozvíte. Ono je to ale jedno, protože kdo tento povídkový trip neuvidí, stejně neuvěří. Zkrátka píča sem, píča tam, za tuhle zábavu patří tvůrcům jednoznačně palec nahoru. Ale pozor, jen pro diváky s otevřeným hledím! (21.05.2012)

Před nedávnem se mi dostala do ruky kniha, která mi pěkně dlouhou dobu unikala, přestože se můžu považovat za Weslhova fanouška se všim všudy. Z nějakých 20 povídek jsou tu vybrány 3 - Masařka, Měkkejš a The Acid House (Barevnej svět). Když jsem se postupně prodíral knihou, už jsem dumal nad tím, které povídky pro ten film můžou být vybraný? Masařka a Acid House byla jasná volba a filmové zpracování se mi zamlouvalo a to i přes to, že ta ujetost neskrývaně prýští do očí jak uher na čele patnáctiletýho přeborníka v supermariu. Namísto Měkkejše jsem měl z knihy jiné favority, ale teda svým výrazem snad předčil svou předlohu - dost hustý. Všehovšudy je to dobrej, kontroverzní film, kterej se s divákem moc nesere a s některými detaily nese i slušně artové pokoukání s etickými a (hlavně) lingvistickými lekcemi skotského podloubí. (15.02.2021)