Rukopis nalezený v Zaragoze

Ježíš ( nebo raději "Aláh"?), to mě to ale bavilo! Rukopis obsahuje snad všechny fragmenty, co se mi už jako děcku na doznívajícím středověku líbily, respektive mě děsily a zároveň fascinovaly. Umělecké rytiny, od nichž se nedá odtrhnout zrak, i když jste právě v obležení nepřátelských vojáků. Polohu měnící oběšenci, se kterými se dá i popovídat. Číše vína ve tvaru lidské lebky, ony ty lebky jsou vlastně úplně všude. Španělská inkvizice... Všechny tyto lehce hororové prvky jsou zároveň odlehčeny krásně absurdním humorem, který se minimálně u mě trefil přímo do černého. Vůbec se nedivím, že z toho byl Buňuel posraný! (03.04.2011)

"Jedna historka plodí druhou a z ní vychází třetí. Něco na způsob veličin, které lze dělit donekonečna." No, jenomže sledovat víc, než 3 hodiny propletených drobných historek, historek v historkách a vyprávění začalo se pro mě ještě před poslední třetinou stávat stále únavnějším a nekonečnějším. V kruhu příběhů s množstvím postav jsem se co do postupnosti a naváznosti začínal i ztrácet, než aby mě to sledování bavilo až do konce. Dlouhou dobu jsem si vychutnával spoustu scén s krásnou výpravou, širokouhlou černobílou kamerou, zvláštní atmosférou, chvílemi s nádechem dobrodružství, jindy až mystickou, a občas i kus humoru zamíchaného do vznešených dialogů postav v starých kostýmech. Asi úplně nejvíc mě film chytil během epického putování do Madridu a přibližně 100 minut jsem z něj měl dobrý dojem, i přestože Zbigniew Cybulski mě v hlavní roli totálně nebral. Doufal jsem, že i další vyústění si těch rozsáhlých 185 minut obhájí... bohužel se nestalo. Ani jsem neměl ten pocit, že by ten propletenec dospěl alespoň k uspokojivému výraznému finále (když nepočítám jeden kratší souboj). * * * Tento film jsem si původně vybral už v březnu 2018 v rámci své první účasti v zdejší virtuální akci Challenge Tour, kdy jsem poprvé nahlédl do kinematografii mnoha cizích zemí, a Rukopis nalezený v Zaragoze se mohl tenkrát stát mým prvním setkáním s polským filmem. Nakonec jsem si zvolil o pár let novější barevný horror a zdá se, že jsem 4 a půl roků o žádný vyloženě zásadní zážitek nepřicházel, došlo-li konečně na něj až teď. [60%] (04.08.2022)

Neuvědomuji si žádný jiný film, který by obsahoval dramatickou šestiexpozici... Viděno znovu na LFŠ 2013, na plátně a s českými titulky. Těch časových rovin tam může být 7, podle toho, jestli sen Cybulského v rovině č. 2 bereme jako novou rovinu anebo ne. Pak jsou tam ještě dvě odnože v rámci 3. a 5. časové roviny, takže pokud každou tuto krátkou odnož bereme jako samostatnou expozici, lze jich nakonec napočítat 9. (24.09.2008)

,,..ale kde končí realita a začíná fantazie?" To už se nikdy nedozvíme. Přestože jsem z Rukopisu pochopil zhruba osminu a připadalo mi, jako že to nemá dvě a půl, ale aspoň čtyři hodiny, neodvažuji se dát méně, než pět hvězdiček. Ten film neskutečně předběhl dobu. Mám rád Nenápadný půvab buržoazie, El Topo, Němého Bobeše, Sto roků samoty i Krvavý román. Všechny zmíněné Rukopis něčím připomíná a (mimo posledního jmenovaného) všechny vznikly později. Svou místy až psychedelickou atmosférou musel určitě v roce 1965 vzbudit velký ohlas. Vemte si jen to, že ve filmu hraje 187 herců a přitom se nedá říct, že by některý z nich (mimo Cybulského) měl hlavní roli. Příběhy se míchají, jsou vyprávěny jeden za druhým, postav stále přibývá, setkáme se s upíry, kabalisty, zombie, tajemnými poutníky, muslimy, ženskými s nadměrnými ňadry, nesmyslnými souboji, cikány, podvodníky, duchy a buhví s čím ještě. Co vám budu povídat, bavilo mě počítat ty spousty lidí, co odcházeli z kina... (02.03.2011)

Lahůdka literární i filmová, takový labyrint proplétajících se volně navazujících příběhů v romantickém prostředí Španělska: malebná krajina (točeno ve vápencových skalách mezi Krakovem a Čenstochovou), historická architektura, pěkné ženy a kostýmy. Fantaskní groteska či gotický román s hororovými a zednářsko-synkretickými prvky? Samozřejmě, nelze brát vážně, ale jen jako doklad romantismu, jako gotický román. Lépe je určitě prvně číst, neb četba je mnohem lepší a pak se teprve podívat, jak to Poláci natočili (ve filmu je m.j. vypuštěn příběh Věčného žida). Nepřehledné je to v obou případech pro množství odboček a vyprávění osobních příběhů a milostných pletek mnoha postav. Rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů, které jsem viděl a který stojí za opakované zhlédnutí. Přesněji 4,5. Dle mého názoru vhodný námět pro remake v barvách, kdy by se též dal více využít mysteriózní nádech hlavní dějové osy. (15.10.2012)