Na mě se můžeš spolehnout

Nevím proč, ale mám zde stejný problém jako při sledování Tamara Drewe. Opět krásně vykreslené poklidné ospalé městečko, ve kterém jakoby chcípl pes, skvěle načrtnuté postavy, ale zde je to co mi nesedí. Všechny postavy jsou zdeformovaně pokřivené. Takže tu máme osamělou matku malého syna, která podvádí svého snoubence ze svým šéfem, který má manželku v 6 měsíci těhotenství. Její bratr se životem brodí bez cíle a snahy někam zapadnout, tak jen znepřijemňuje osudy těch, které ho protnou jeho cestou životem...Vím, že nikdo není dokonalý a lidé mají svá slabá místa, ale zde postupně vystupují jen záporné vlastnosti a já jsem ten, co hledá u lidí většinou to dobré...Hold jsem naivní snílek.... (23.05.2011)

Přiznám se hned zkraje komentáře, že na podobné filmy mám slabost. Jednoduché schéma, důvěrně známé prostředí, vztahy, které čekáme a které přeci osloví a zasáhnou. City (ať už mluvíme o sourozencích, synovcích, rodičích i láskách...) jsou zde opravdové a emoce neskrývané, nefalšované a nepodbízivé. Znamenitý scénář dává vzniknout situacím důležitým, podstatným, ale i lehkovážným, bezprostředním a čistě úsměvným. A to přeci žádáme, život ve správných, ale nestylizovaných barvách. Stejně tak herecké koncerty Laury Linney, Rory Culkina i galakoncert Marka Ruffala (patří dlouhodobě mezi mé oblíbené herce), povýšily snímek o notný kus výše a všichni zmínění (a nejen ti) hráli doslova a do písmene očima i tělem. A rozumět šlo krásně. Nikdo se nesnaží o zásadní stopy v kinematografii, nenabízí velké scény, brilantní zápletku, vyústění nebo obrazovou okázalost. A přeci: když budu mít možnost volby, sáhnu po filmu podobném "Na mě se můžeš spolehnout". Možná je to špatná volba kritika, ale jsem jen člověk. A srdce ani emocí já se nestraním... 80% (11.08.2006)

Roztomile uchopený příběh o zvláštním vztahu dvou sourozenců, kteří vyrostli spolu bez rodičů. Na jedné straně sestra snažící se, mnohdy neúspěšně, vtěsnat do souřadnic serióznosti, a na druhé i v mužném věku stále uličnický bratr. Velké problémy jsou, i při zachování vědomí jejich závažnosti, podávány s milým nadhledem a úsměvem. (24.05.2009)

Jo, obycajni ludia maju miesto vo svete /kazdy ma miesto na tejto planete/ ale Ramzeszial nepatria to vseobecneho rozhladu tito obycajni ludia. Preto toto beriem len ako spolocensku konzervacku. Laura Linney bola super, Brodericka som obiede nejako prezil, stale ho nemam rad. A to tak, ze velmi! 65 % (28.02.2017)

Vcelku průměr po všech stránkách s výjimkou herectví ústřední trojice a určitého milého humoru. Jenže právě herecké výkony deklarují, jak průměrný je zbytek a na nadprůměr celku to prostě samy o sobě nevytáhnou. Jinak příběh ze života a film mi atmosférou trochu připomněl pocit z filmu Co žere Gilberta Grapea. Jo a občas mi přišlo, že osmileté děti jsou vlastně všichni tři... Ale tak už to v životě někdy chodí - k některým věcem člověk musí holt dospět. (14.08.2010)