Slib

Syrový příběh nemilosrdně odhaluje zoufalé podmínky ilegálních emigrantů v Belgii, ukazuje bezútěšné osudy, které jsou nesmyvatelnou skvrnou (spolu s mnoha dalšími nevypratelnými fleky) na zdánlivě pěkně upraveném, uklizeném povrchu celého našeho kosmopolitního společenství - protože zdaleka nejsou jenom belgickou výsadou. Dokonce ani nemusíme nutně chodit za hranice, stačí se rozhlédnout kolem sebe ... A drama patnáctiletého chlapce, kterému ještě úplně neokoralo srdce. Našel v sobě hranici, kterou nechtěl překročit - a především sílu vzepřít se v rozhodující chvíli svému otci, jehož řekněme ryze "praktická“ výchova by měla naopak logicky vést k potlačení jakýchkoli morálních zábran. Děti zkrátka vždycky dokážou překvapit - rostou si po svém a v některých případech se nenechají úplně zkazit. Jérémie Renier jako Igor byl neuvěřitelně přesvědčivý. (02.06.2009)

Díky Bohu za Dardenny, člověk se může radovat, že skutečný umění ve filmu ještě nevymřelo (nemyslim to úplně vážně, naštěstí se pořád objevuje něco zajímavýho). Co se mi líbí nejvíc, není sociální komentář and realističnost, ani suverénní zvládnutí filmových prostředků v rámci jejich pojetí, ale ten obraz změny duše člověka, kterej zdrcen tíhou skutků svých, neupadá, ale z popela vstává a hledí věci napravit. K tomu jsou výborně vybraný herci, který tohle umí vyjádřit a máme zde sociálně -psychologický a svým působením až metafyzický majstrštyky, nic si nezadavší s těma největšíma mistrama minulosti, a posilující naději v tvůrcích samých i v nás. (23.07.2009)

Film bratov Dardennovcov (v Cannes triumfovali ešte lepšou Rosettou) ocenený na viacerých festivaloch je drsnou sociálnou drámou zo života prevádzačov. Príbeh konfrontuje vzťah otca a syna, ktorý vrcholí vzopretím sa syna proti otcovým praktikám a dilemou o vyzradení smrti afrického prisťahovalca jeho manželke. Znie to dosť tuctovo, ale Dardennovci dokážu bežnú sociálnu drámu podať štýlom bez vnucovania a vtiahnuť diváka do príbehu. Herecky slušne odvedený film bez pátosu síce nie je tak naturalisticky emocionálny ako Rosetta, ale svojím zdanlivo nezúčastneným spôsobom zapôsobí. Takže opäť musím svojich 3 1/2 dať smerom hore. (15.02.2005)

Tak to je přesně jeden z těch příběhů, kde nejde ani náhodou nemít sympatie k hlavnímu protagonistovi Igorovi a že to byl pěknej lumpík. Ono taky mít takovýho "taťku" není žádná výhra a tak není divu, že při jejich způsobu života musí jednou někde něco rupnout a Igor odkývne slib s kterým si v budoucnosti s největší pravděpodobností nebude vědět rady. Jak to nakonec dopadlo, to už vám neřeknu, ale já bych to vyřešila asi stejně jako on. Moc se mi to líbilo a i ta atmosféra byla přesně taková, jakou si v těchto podmínkách představuji. Budu se muset podívat na Jeana s Lucem trochu víc zblízka, protože umí správně brknout na tu mojí filmovou duši. A Jérémie Renier svou velkou první roli Igora zahrál velmi přirozeně, takže to je pro tenhle film určitě taky velkým bonusem. (20.11.2014)

Vyrukovat s pravdou ven bývá často velmi složité. V tomto komorním snímku se ona pravda dotýká smrti. Smrti černošského uprchlíka Hamidou. Právě jeho ženě se cítí mladý Igor povinován tuhle nepříjemnou skutečnost sdělit, díky čemuž se dostane do sporu se svým otcem, jehož živobytí obstarávají nešťastní ilegální přistěhovalci z chudých zemí. Zvítězí pohodlnost v podobě lži a utajování anebo síla čistého svědomí? (26.10.2008)