Šedá zóna

Je to velmi podobné filmu Saulův syn, včetně tématu dítěte, které přežije komoru. Drtivá většina filmu je postavená na reálných událostech a většina dění je tu zobrazena s historickou věrností k tomu, co se ve vyhlazovacích táborech dělo. Včetně kluzkých těl, špinavých komor, které se pak každý den myjí a znovu malují. PS: podle několika málo přeživších pamětníků opravdu párkrát malé dítě komoru přežilo, jeho osud však bohužel skončil tak, že ho SS ho okamžitě zabili. (28.01.2018)

Zrovna nedávno jsem četla výpověď člena sonderkomanmanda a jeho svědectví mi připadalo daleko mrazivější a více strhující, než tento film. The Grey Zone v podstatě nemá začátek ani a konec a skutečný příběh, celé to působí spíše jako rekonstrukce, dokument. Nacpaní lidé v dobytčáku. Střih. Nezáživný rozhovor nácka a židovského lékaře. Střih. Členi sonderkommanda v maskách, kteří sypou cyklon B do komor. Střih. A zase další nezáživný, až směšně působící rozhovor. Představovala jsem si tento film spíše jako ukázku toho, jak vypadal běžný den lidí v sonderkommandu, ale tohle bylo skutečně jen o unylých rozhovorech kam kde co, komu to řekneme a jak to uděláme a mezi to vsunuté nějaké ty drastické záběry, aby se neřeklo. Možná, že je to místy "syrové" a brutální, ale kromě kouře stoupajícího z pecí a zoufalého křiku z komor na mě nezapůsobilo téměř nic. A film o holocaustu by prostě neměl působit bez emocí, lhostejně a chladně, to se na mě nezlobte. Navíc události ve filmu působí do objevení živé dívky naprosto nesouvisle. Prázdný film. Skutečně mě zklamalo, že někdo takhle zprznil potenciál tématu sonderkommanda.... (19.02.2013)

Na špinavou práci používají nacisté v koncentračním Osvětimi židovská komanda, která si díky tomu užívají drobných výhod (např. života). Jejich pozice jim také umožňuje komunikaci s ostatními odděleními (např. pracujícími v továrně na výbušniny), a za jejich pomocí se začíná připravovat vzpoura. Vše ale může ohrozit mladá dívka, která zázrakem přežije popravu v plynové komoře... Z filmu mám hodně rozporuplné pocity - na jedné straně téma, které by rozhodně nemělo být nikdy zapomenuto, a i tomu nejblbějšímu filmovému zpracování přidávám kladné body za to, že toto téma stále připomíná. Na druhé straně se Šedá zóna opravdu nijak moc nepovedla - zhruba dvě třetiny filmu sledujete různé útržky rozhovorů, které s vlastním příběhem leckdy vůbec nesouvisí, a jen tušíte, že se něco chystá. To že se všichni brilantně domluví (i poslední maďarský žid dokáže plynule konverzovat s nacistickým zřízencem, že ano) je dalším minusem. Nevyužitý herecký potenciál Steve Buscemiho dalším. V poslední půl hodince se sice začne něco dít, jenže to prvotní zklamání se odstranit nepodařilo, ani silnou závěrečnou scénou... (15.03.2012)

Velmi naturalisticky a syrovy snimek ovsem bez ducha a jakekoliv koncepce a psychologie. Tento velky namet skryva jeste vetsi potencial, ktery zustal nenaplnen. Ty psychologické procesy, ktere postavy musely prozivat jsem z filmu necitil, a tak mi bylo vcelku jedno, ze se jim jejich plan nepovedl, nebo ze je na travniku zastrelili. Bral jsem to jen jakysi smutny fakt a to se da rict asi o celem filmu. (15.12.2009)

Klasické československé snímky z přelomu 50. a 60. let Přežil jsem svou smrt a Boxer a smrt (nebo i východoněmecký Nahý mezi vlky) s explicitním násilím šetří, přesto působí daleko brutálněji ve všudypřítomné atmosféře strachu, věrohodnost si také zajišťují zachováním jazykového galimatyáše prostředí. Snová brutalita (jíž se snaží Šedá zona přiblížit) běloruského Jdi a dívej se je také z jiných sfér (prosvětlená také pokorou a nábojem duchovna). Tvůrci Šedé zony se snažili být brutální v prvním plánu, jak jen to šlo, ale výsledek na mě zapůsobil hodně ploše, mimo jiné i neuvěřitelně klišovitými dialogy. (30.06.2009)