Život v oblouznění

Velmi sympatický film, který se i přes celkovou stereotypnost dokoukává velmi snadno. Sám jsem si jej zapnul v noci a divil se, že jsem vydržel až do samotného závěru. Sled humorných epizodek, zajímavých postřehů a neotřelých myšlenek prostě moc dobře ví, jak udržel diváka u televize. Sympatické postavy a zajímavě servírovaný příběh s několika opravdu geniálními scénámi dodávají příběhu tu pravou šťávu. V jednu chvíli též příběh nadzvyhává až k dokonalosti herecký výkon Jamesa LeGrose, jehož Chad je správnou slizkou primadonou. Na druhou stranu tomu chybí ten říz, který jsme mohli sledovat u ještě lepších Bouchačů a bouchaček, na které jsem zrovna dostal chuť. (31.05.2007)

Filmů o natáčení je na skladě dnes již solidní hromádka a těžko vybrat ten nejlepší, nicméně Living in Oblivion by mohl být směle zařazen mezi aspiranty na vítěze v této kategorii. DiCillo autenticky nastiňuje každodenní život režiséra se všemi jeho radostmi i neduhy a nevtíravě přitom vzniká jakási klasická situační komedie se spoustou groteskních a parodických odkazů, které ocení nejen nenáročný divák. Pořekadlo "co se může posrat, se posere" je tu efektně vyobrazeno a snímek je tak zbaven jakéhokoliv hluchého prostoru. Velká pocta nezávislým filmařům a nespočet originálních gagů, díky kterým by mohl tento snímek patřit do kategorie filmů, které je hodno vidět, než se divák odebere do věčných lovišť. (26.09.2022)

Kdysi dávno jsem si pro sebe vybral ideální povolání. Ano, rozhodl jsem se stát filmovým režisérem. Mít ty nejlepší kočky, celý den sedět na židličce s mým jménem a megafonem řvát na všechny okolo, hádat se s producentem a prožívat jiné radosti, které tato práce přináší. Dělám pro to všechno možné. Studuju novinařinu :-), kde kromě pár předmětů zaměřených na filmovou historii a teorii o něm můžu maximálně tak psát, ale podstatnější je, že snažím sám filmovat. Takže jsem se s režisérem Nickem Reeve v podání Stevea Buscemiho neskutečně sžil, protože sám moc dobře vím, jaké to je, když se filmování nedaří. Sice jsem zatím na place nezažil zkažené mléko, jednookého kameramana, rozzuřeného trpaslíka, ale bohatě mi stačí, když se jeden kamarád se mnou hádá o tom, že v tomhle světle nebude točit, druhý mezitím ničí všechno kolem a třetí si nervózně poťukává na hodinky, že už měl být před pěti minutami se svojí holkou. Filmařina je hold řehole a to samé se snaží ukázat Tom DiCillo ve snímku Život v oblouznění, který se skládá ze tří povídek, kdy každá představuje jeden natáčecí den a ukazuje tak co všechno se může od stroje na mlhu po bláznivou mamku na scéně posrat. To všechno dělá režisér s láskou k danému tématu a s velice bizarním humorem, kdy vás vtáhne do děje a budete si připadat jako člen štábu. Při čemž se režisér znatelně stylizuje do postavy Stevea Buscemi, který podal fascinující výkon a bylo fajn vidět ho po delší době v hlavní roli. Za pochvalu také určitě stojí Catherine Keener a James LeGrose v roli Brada Pi..pardon Chada „přefiknu všechno na scéně“ Palominy. Film sice trpí pomalejším tempem, což je hlavně způsobeno přepínáním mezi povídkama. Přesto však nevidím důvod, proč vám tenhle velký sen nedoporučit. ,,Tu roli jsem vzal jen, protože jsem slyšel, že se znáš s Quentinem Tarantinem!" (30.10.2007)

Kdybych si filmy vybíral podle fotky na obalu, nikdy bych si tohle nepustil, protože to vypadá na slušný psycho. Naštěstí tohle nikdy nedělám a jsem rád, protože jsem si tuhle zvláštnost fakt užil. U filmů s netradičním námětem jako je tenhle, je strašně tenká hranice mezi super filmem a totální sračkou. Život v oblouznění se ale náramně povedl. (15.04.2012)

Život v oblouznění je asi nejlepší a zároveň nejvtipnější film o filmování, co jsem kdy viděla. Steve Buscemi jako obvykle nezklamal a roli frustrovaného režiséra si očividně pořádně užil. Největším překvapením však pro mě byl Dermot Mulroney, při jeho scénách jsem často slzela smíchy. (85%) (22.08.2021)