Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Velmi si vážím Arnošta Lustiga, samotný příběh je velmi působivý, plný hlubokých myšlenek, obsazený skvělými českými herci....ale.........proč je scénář tak neživotný? proč postavy mluví úplně jinak, než by v běžném životě opravdu mluvily? Tempo je taky kvůli tomu poměrně pomalé, a hororová atmosféra na mě moc nepůsobila. (07.03.2014)

Pane Moskalyku, výborná práce. Tak mne v zádech nemrazilo možná ani při čtení knihy. Arnošt Lustig byl geniální spisovatel, jehož osud opravdu není závidění hodný. I k tomuto filmovému zpracování napsal scénář, jak jinak než brilantní, který já, spolu s vynikajícími hereckými výkony, režií a hudbou, hodnotím 5ti hvězdičkami. (20.06.2011)

Film je to dobrý, atmosféra místy opravdu snese srovnání i se Spalovačem mrtvol, ale problém je ve slově "místy". Většinou to totiž je jen dobrý film podle povídky, kterou jsem si nečetl, ale asi si ji seženu. Ta čtvrtá hvězda je tudíž jen pro dokonalou Lenku Fišerovou. Škoda, že zrovna takováhle herečka se pak nějak ztratila… 80 %. (16.05.2011)

Tak tohle byla jedním slovem bomba...hlavně ta atmosféra, prostupující celým filmem je úžasně nepříjemná. Úplně jsem se viděl v roli bohatého žida, co se veze s ostatníma vstříc lepším zítřkům vydán v podstatě na milost a nemilost jedné mocné arcisvini a ch chvíli přichází další a další komplikace. Onu arcisvini zde hraje Jiří Adamíra a to takovým způsobem, že by z toho šel mráz po zádech i ptáku ohniváku. Ten jeho sebejistý, nelidský úsměv, který nesundá snad ani na minutu je zničující. Ony herecké výkony jsou v Modlitbě.. vůbec ohromující. Teď mám hlavně na mysli maličkou, avšak absolutně nezapomenutelnou roli pana Nedbala.."Jsem pán v sušárně vlasů.." kdo neviděl, nepochopí. (30.03.2013)

Filmy, kdy skupinku rozličných lidí, kteří jsou povětšinou na stejné straně a dohromady všechny z nich svazuje stejný „tyran" nebo nepříjemná situace, na mě vždy velmi dobře zafungovaly (Dvanáct rozhněvaných mužů, Osm hrozných, ...). Modlitba pro KH je také ten případ. Ačkoliv i ten nejméně prozíravý divák, nebo divák, jenž nezná děj knižní předlohy, během filmu prokoukne, kam vyvrcholení směřuje, přesto jej ta plynulá stavba dialogů a dramatičnost scén nutí doufat v konec „veselejší" a stále v něm vyvolává pocit, že to přece nemůže skončit tak strašlivě a jednoznačně. Touto nejistotou film diváka napíná až do posledních minut. A za zmiňovanou nejistotou situace a možnými zvraty stojí geniální herecké výkony, především Jiřího Adamíry. Adamírou ztvárněný esesák Brenske se svými židovskými zajatci vede natolik silnou a podlou psychologickou hru, že do poslední chvíle nevíte, jaké jsou vlastně jeho úmysly. Vždy nadnese nějaký argument, kterému Židé sice nevěří, ale i tak nakonec podlehnou, protože vše, čím se Brenske ohání, zní jako podložená fakta. Hlavní postava Kateřina Horovitzová v případě tohoto filmu plní spíše postranní roli a film sleduje spíše již zmiňovanou psychologickou hru mezi Židy a nacistickým důstojníkem. Ačkoliv film využívá minimum kulis, kostýmů nebo lokací, díky geniálním hereckým výkonům na úrovni prken Národního divadla nabízí mrazivou a velmi realistickou atmosféru. Výborné. (05.12.2017)