Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Na Modlitbě pro Kateřinu Horovitzovou mě fascinuje především, jak se v té nejvyhrocenější situaci střetávají ty nejodstředivější promluvy. Na pozadí ujařmených hlasů vnášejících svá svědectví o všudypřítomném popelu, která činí zem pod nohama sypkou, se konstruují na tomtéž pohyblivém podloží sebevědomé i nejisté stavby strategií osvobození se. Každým slovem se ale sesouvají. Nad ně hřmí až neskutečně odlidštěný a vyprázdněný rétorismus nacistického důstojníka řídícího imitaci výměny předem odsouzených k smrti, řeč maskující lež mnohomluvným žvástem. Tato mapa skličujících trajektorií, jimiž se ubírají zaslepené mateřštiny, tlumočí vlastní, bytostně tragický příběh a umožňuje tázat se po tom, čí život tím znásilňováním trpí. Doslov v podobě vzpoury té nejslabší z odsouzených dosvědčuje, že tichý ženský hlas má větší moc než konformní vyjednávání nebo násilnická manipulace. (29.06.2019)

Další snímek, který by měl vidět každý, kdo ještě nevěří, že naši dávní filmaři byli skutečnými mistry oboru. Atmosféra by se dala krájet a technické zpracování, ač zjevně velmi skromné, hravě strčí do kapsy drtivou většinu filmů současné české produkce. Herecké výkony nemají chybu, zejména hlavní padouch v podání Jiřího Adamíry ( dost mi v tomto filmu připomíná Drákulu Bely Lugosiho :)). (20.10.2009)

Tak tohle byla jedním slovem bomba...hlavně ta atmosféra, prostupující celým filmem je úžasně nepříjemná. Úplně jsem se viděl v roli bohatého žida, co se veze s ostatníma vstříc lepším zítřkům vydán v podstatě na milost a nemilost jedné mocné arcisvini a ch chvíli přichází další a další komplikace. Onu arcisvini zde hraje Jiří Adamíra a to takovým způsobem, že by z toho šel mráz po zádech i ptáku ohniváku. Ten jeho sebejistý, nelidský úsměv, který nesundá snad ani na minutu je zničující. Ony herecké výkony jsou v Modlitbě.. vůbec ohromující. Teď mám hlavně na mysli maličkou, avšak absolutně nezapomenutelnou roli pana Nedbala.."Jsem pán v sušárně vlasů.." kdo neviděl, nepochopí. (30.03.2013)

Vice než Tv film Antonína Moskalyka a zrůdnosti nacistického režimu na který se už dnes mnohdy zapomíná, Jiří Adamíra a jeho ztvárnění nacisty Brenského je ukázka hereckého umění a zbytek herecké elity v ničem ne zaostává, mrazivý film který by si zasloužil více pozornosti než jednou za uherský rok vysílat v noci na TV. (28.01.2018)

Silný a z mého pohledu velmi působivý snímek z dílny režiséra Antonína Moskalyka. Je až neuvěřitelné, s jakou lehkostí a podlostí se nacisté dopouštěli vůči svým obětem zločinů proti lidskosti a jaké praktiky dokázali vymyslet za účelem získání peněz a dalších statků po svých obětech. Herecké obsazení nešlo podle mého soudu zvolit lépe, na jedné straně v roli důstojníka SS Brenskeho se představuje charismatický Jiří Adamíra, který se svými zajatci hraje velmi ošidnou partii, na jejímž konci čeká všechny stejný osud, tj. smrt. Na druhé straně oběti této klamné hry se představují Martin Růžek, Čestmír Řanda ml., Ilja Prachař, Vladimír Ráž nebo Felix le Breux, kteří ztvárňují role amerických Židů. Tento snímek hodnotím velmi kladně a myslím si, že je velmi dobře, že takové snímky vznikly a vznikají, protože na tato zvěrstva se v žádném případě nesmí zapomínat. A musíme si bezesporu vážit toho, že jsme nemuseli být svědky či dokonce přímými aktéry těchto tragických událostí. (25.01.2018)