Hříchy pro diváky detektivek

Slušné detektivní příběhy s dobrými herci své doby. Nechápu zdejší nízké hodnocení. Kolik pak asi hodnotících lidí seriál opravdu vidélo!?! Holt tempo zřejmě neodpovídá dnešnì zkratkovité filmařině. Lidem tez vadí "papundeklovitost" a chybí jim výpravnost, neumí se vžít do postav a do příběhu, musí být upláceni různými zkratkami. (05.09.2018)

Otřesná formální stránka spojující v sobě papundeklovost normalizačních televizních inscenací s hereckých, pěveckým a pohříchu i režijním amatérismem. A slečna Dáša, abych zůstal gentlemanem, byla spíš špatným vtipem... Coby dovětek: Tato dřevní forma televizní interaktivnosti se s odstupem času jeví jako beznadějná slepá ulička. (29.06.2014)

Celkem by to i slo, ale "Veškrnová" je naprosto priserna.V kazdym dilu me totalne irituje, pohledy do kamery na divaky, chytrejsi nez všichni kriminalisti a vzdycky musi poradit, protoze bez ni to proste nejde.Pribehy jako takove prumerne, v celku ok, Dasu bych zrusil.Pisnicky jsem preskakoval, to uz se vubec nedalo vydrzet. (28.09.2016)

Celkový nápad pořadu je rozhodně dobrý (když pominu fakt, že je vypůjčený z předchozích Hříchů) a kdyby šlo jen o pátrání, kde si divák může na základě indicií sám identifikovat vraha, klidně bych to ještě nadhodnotil. Co seriál vskutku příšerně sráží je hlavní představitelka - její křečovité zapojení do každého případu a chytrost uvažování téměř jako u Poirota, to mi silně pije krev. Štve mě i způsob, jak jsou prezentováni detektivové, kteří řeší jednotlivé případy - jsou vykresleni jako přihlouplí moulové, kteří by bez pomoci tý všetečný ženský nedotáhli do konce ani jeden jediný případ. Texty doprovodných písní nejsou zase tak špatné, ale pěvecké kvality hlavní představitelky bych označil jako nic moc, tedy spíš nic než moc. Z odvysílaných dílů se mi asi nejvíc líbil díl Smrt na inzerát, hlavně kvůli sympatické kriminalistické dvojce Skopal - Táborský. (28.10.2010)

Hříchy pro pátera Knoxe byly úžasné, pokračování s Dagmar Veškrnovou považuji za značně slabší. Písničky v podání Zlaty Adamovské měly něco do sebe, ale Veškrnová se v nich doslova topí. Nelíbil se mi ani nápad, že Veškrnová bude každým dílem procházet zároveň jako jakýsi uvaděč či vypravěč, který bude přecházet z role diváka do role detektiva či jiné ( nikdy nezapomenu na epizodu, ve které Veškrnová a Dlouhý vystoupí z plátna, to bylo opravdu trapné ). Některé epizody měly švih, např. závěrečný díl s Jiřinou Jiráskovou. Jiné byly nudné a pachatel byl hned od začátku odhadnutelný. Za nejzdařilejší epizodu považuji asi díl, ve kterém vrah uškrcuje mladé studentky pomocí struny od kytary. (15.02.2009)