Hříchy pro diváky detektivek

Hříchy pro pátera Knoxe byly úžasné, pokračování s Dagmar Veškrnovou považuji za značně slabší. Písničky v podání Zlaty Adamovské měly něco do sebe, ale Veškrnová se v nich doslova topí. Nelíbil se mi ani nápad, že Veškrnová bude každým dílem procházet zároveň jako jakýsi uvaděč či vypravěč, který bude přecházet z role diváka do role detektiva či jiné ( nikdy nezapomenu na epizodu, ve které Veškrnová a Dlouhý vystoupí z plátna, to bylo opravdu trapné ). Některé epizody měly švih, např. závěrečný díl s Jiřinou Jiráskovou. Jiné byly nudné a pachatel byl hned od začátku odhadnutelný. Za nejzdařilejší epizodu považuji asi díl, ve kterém vrah uškrcuje mladé studentky pomocí struny od kytary. (15.02.2009)

zajímavho je na tom snad jen ten koncept, nikoliv seriál samotný. Možná by nebylo od věci pokusit se vytvořit další seriál podobného střihu (tedy pokud by se oprostili od schématu "chudák ženská je náhodou u deseti vražd" a propojovat jen velmi Vlažně nebo pomocí vyšetřovatelů). Díky internetu by mohlo být odhadování vraha hodně zábavné (25.06.2012)

Slušné detektivní příběhy s dobrými herci své doby. Nechápu zdejší nízké hodnocení. Kolik pak asi hodnotících lidí seriál opravdu vidélo!?! Holt tempo zřejmě neodpovídá dnešnì zkratkovité filmařině. Lidem tez vadí "papundeklovitost" a chybí jim výpravnost, neumí se vžít do postav a do příběhu, musí být upláceni různými zkratkami. (05.09.2018)

Že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky? Boužel se stalo. Sice jen náhodou, ale je to tak. Po seriálu Hříchy pro pátera Knoxe zde přichází další div z televizní produkce. "Skvělou" zpěvačku nahrazuje ještě "lepší" plus další změny herecké a jinak vše zůstává při starém, hlavně ta nuda a nenápaditost a utrpení pro diváka (ale co si budem povídat, hlavně pro jeho uši...). (19.08.2010)

Relativně ucházející vzpomínka na doby, kdy okolí Vězeňské v Praze lemovaly obchůdky a vinárničky, do kterých se chodilo na kafe, jídlo nebo víno. A to „se chodilo“ se týkalo místních lidí, kteří zde opravdu, světě zboř se, bydleli. Dlouho po revoluci to ovšem nevydrželo, stejně jako konverzačky, které bylo možno odehrát v interiérech, a stejně, prosty trapné lacinosti, udržely divákovu pozornost na jisté, byť většinou průměrné úrovni, až do konce. Vydržet se dá dokonce i typicky falešná Havlová, tehdy ještě Veškrnová, ač je zde velmi přirozená, a tedy je to s tou výdrží dost na hraně… ;) (13.08.2023)