Režie:
Dušan KleinScénář:
Dušan KleinKamera:
Jiří KadaňkaHrají:
Dagmar Havlová, Jiří Zahajský, Jan Šťastný, Pavel Trávníček, Ivan Trojan, Svatava Hubeňáková, Miroslav Vladyka, Miriam Kantorková, Vlastimil Zavřel, Petr Haničinec, Jiřina Bohdalová (více)Epizody(10)
-
Piruety smrti (E01)
-
Každej vraždí, jak umí (E02)
-
Poslední varování (E03)
-
Diskrétní vražda (E04)
-
Vrah přichází včas (E05)
-
Computer baby (E06)
-
Noční stín (E07)
-
Smrt na inzerát (E08)
-
Pravdivá lež (E09)
-
Případ konstruktivní pesimistky (E10)
Obsahy(1)
Na televizní obrazovky se vrací druhá desítka oblíbených kriminálních případů, další cyklus Hříchů, nikoliv však už pro pátera Knoxe, ale pro diváky detektivek. Režisérskou taktovku opět svírá Dušan Klein, v roli detektiva "v sukních" zasahuje Dagmar Veškrnová. Rovněž i v této sérii se diváci mohou stát detektivy "amatéry", ověřit si při rekapitulaci událostí v závěru svůj odhad a tipovat, kdo je pachatelem. (hippyman)
(více)Recenze (53)
Podobně jako u adaptace Škvoreckého předlohy je kladem uzavřenost jednotlivých příběhů. Scénář napsal sám režisér Dušan Klein, který v úvodu každého dílu vítá diváky. Herecké obsazení výborné. Občas jsou některé scény ovšem nudné, děj nikam neposouvají, případně působí nevěrohodně - např. Dagmar Veškrnová v roli televizní reportérky sděluje informace o vraždě s takovým nadšením, jako by mluvila o návratu zlatých olympioniků (díl Noční stín). Zábavný je také převlek Veškrnové za muže (díl Pravdivá lež). Na rozdíl od Hříchů pro pátera Knoxe chybí výrazná dvojice vyšetřovatele a pomocníka. ()
Relativně ucházející vzpomínka na doby, kdy okolí Vězeňské v Praze lemovaly obchůdky a vinárničky, do kterých se chodilo na kafe, jídlo nebo víno. A to „se chodilo“ se týkalo místních lidí, kteří zde opravdu, světě zboř se, bydleli. Dlouho po revoluci to ovšem nevydrželo, stejně jako konverzačky, které bylo možno odehrát v interiérech, a stejně, prosty trapné lacinosti, udržely divákovu pozornost na jisté, byť většinou průměrné úrovni, až do konce. Vydržet se dá dokonce i typicky falešná Havlová, tehdy ještě Veškrnová, ač je zde velmi přirozená, a tedy je to s tou výdrží dost na hraně… ;) ()
Nelze jinak než se přidat k tomu, co zde mnohokrát zaznělo: kvalita jednotlivých dílů je extrémně kolísající a postava paní Dáši je naprosto zbytečná a nepropracovaná, celý příběh jejím příchodem okamžitě ztrácí tempo i napětí a vesměs končí v absurditě zcela jalových a nesmyslných dialogů vyšetřovatelů s nechutně afektovaným a přepjatým stvořením... ()
Z tohoto seriálu mi v hlave utkvěla jediná věc – když Dagmar Veškrnová zpívá „ustřední“ píseň. Skutečnost, že za podobný zpěv bylo v minulých staletích upáleno na hranici mnoho žen a v dnešní pokrokové době jej beztrest-ně provozuje herečka, která se o dekádu dál stala dokonce první dámou našeho národa, jasně ukazuje na fakt, že ta inkvizice přece jen nebyla úplně zcestná. Tohle je totiž černočerná magie! ()
Hříchy pro pátera Knoxe byly úžasné, pokračování s Dagmar Veškrnovou považuji za značně slabší. Písničky v podání Zlaty Adamovské měly něco do sebe, ale Veškrnová se v nich doslova topí. Nelíbil se mi ani nápad, že Veškrnová bude každým dílem procházet zároveň jako jakýsi uvaděč či vypravěč, který bude přecházet z role diváka do role detektiva či jiné ( nikdy nezapomenu na epizodu, ve které Veškrnová a Dlouhý vystoupí z plátna, to bylo opravdu trapné ). Některé epizody měly švih, např. závěrečný díl s Jiřinou Jiráskovou. Jiné byly nudné a pachatel byl hned od začátku odhadnutelný. Za nejzdařilejší epizodu považuji asi díl, ve kterém vrah uškrcuje mladé studentky pomocí struny od kytary. ()
Galerie (45)
Photo © Česká televize / Olga Svobodová
Reklama